Náhlá uzavírka Libeňského mostu pro tramvajový provoz minulý týden opět rozproudila diskusi, v jakém stavu jsou pražské mosty. Jejich způsobilost dozoruje Kloknerův ústav. Ředitel Jiří Kolísko vidí hlavní problém v neschopnosti oficiálních institucí zajistit včas adekvátní péči.
„Poslední nátěr, který zažil Železniční most na Výtoni, byl někdy v šedesátých letech,“ přidává další příklad, kdy se most dostal do stavu, ze kterého se už těžko hledá cesta ven. „Konstrukce mají jednu milou vlastnost, že jsou trpělivé. Snaží se odolávat zubu času poměrně dlouho. Ale pak už se to dostane do fáze, kdy se ten zpětný krok dělá velmi obtížně. A Výtoň je podle mě takový důkaz, že v určitém okamžiku už se to nedá,“ říká host Rozstřelu a poukazuje na fakt, že stejně jako je to u Libeňského mostu, i Železniční most doplácí na dlouhodobou neschopnost kompetentních lidí rozhodnout, zda most opravit, rozšířit či zbourat. „Vedou se diskuze odborné, k tomu se vyjadřuje veřejnost, hraje roli politika. Technici čekají úplně vzadu, až jim řeknou, co udělat. Nelze vyloučit, že most mezitím spadne.“
Největší nepřítel stavebních konstrukcí? Čtyři roční období
„Největším nepřítelem stavebních konstrukcí v exteriéru je v našich poměrech střídání ročních období. Změnou počasí a teplot dochází k poměrně významnému cyklickému namáhání konstrukcí. K tomu připočítejte v zimě posypové soli a další neviditelné faktory, které vedou k poškozování a degradaci. Údržba na to musí reflektovat. Odstraňovat sníh, čistit konstrukce, kontrolovat důležité detaily, jako jsou například mostní uzávěry, které umožňují pohyb konstrukce vlivem teplot. Přístup k nim není úplně snadný, takže ta péče je dost náročná,“ vysvětluje profesor Kolísko.
Většina mostů v republice má svůj tzv. mostní list. Tam správce mostu dělá záznamy z běžných prohlídek. Pomáhají i moderní technologie. „Dneska můžete ty konstrukce osadit různými typy snímačů, které sledují teploty, deformace, napjatost, korozní procesy. Data se přenášejí specializovanými sítěmi, takže ty konstrukce jsou prakticky „online“ pod kontrolou,“ vysvětluje ředitel Kloknerova ústavu. Tímto způsobem jsou podle něj dozorována například táhla na novém Trojském mostě, oblouky na Hlávkově mostě nebo nová lávka v Troji.
Most v krizi vydává signály
Na dotaz, zda je možné zaznamenat nějaké varovné signály těsně před tím, než most spadne, nebo je to tak náhlé, že člověk už není schopen zareagovat, jako to bylo například při pádu Trojské lávky, Jiří Kolísko odpovídá: „Velmi záleží na typu konstrukčního řešení. Každá konstrukce může varovat. Některé se nadměrně deformují, vznikají trhliny, jinde odpadávají nějaké části. Trojská lávka měla zrovna konstrukční provedení, kde je to varování bohužel obtížně zaznamenatelné. Osobně mám informaci, že před pádem byly slyšet zvukové signály, jak praskala přepínací lana, ale ten kolaps probíhal opravdu rychle.“
V této souvislosti ředitel Kloknerova ústavu také upozorňuje na fakt, že u nás stále nemáme ustanovenou vyšetřovací skupinu odborníků, která by v případě havárie přijela na místo natolik včas, aby byla schopna zajistit potřebné důkazy. „Stejně, jako existuje integrovaný záchranný systém, by měla být u katastrof tohoto typu z ministerské úrovně ustanovena skupina odborníků, která je schopna okamžitě přijet na místo. Jde jednak o trestněprávní záležitost a pak je tam i poučení pro odbornou veřejnost, aby si uvědomila, kde a proč se stala chyba. Třeba zrovna z pádu Trojské lávky dodnes neexistuje žádný komplexní výstup, který by řekl, dejte pozor na to a na to.“
Nuselský most nás přežije
Mosty jsou v současnosti podle profesora Kolíska proponované na sto let. „To je technická životnost, životnost materiálů. Pak je i tzv. morální životnost. Dnes navrhnete konstrukci na nějaké zatížení, ale nevíte, jestli tak bude zatěžována i za padesát let. A je tu samozřejmě i otázka řádné údržby, takže si to nelze představit tak, že postavím most, odejdu na sto let, pak se vrátím a bude vše v pořádku.“
V této souvislosti považuje Jiří Kolísko za unikátní Nuselský most. „Je intenzivně zatěžovaný metrem, jehož vozy jsou ve srovnání s běžnými automobily strašně těžké. Proto byl mnoho let sledován dynamickými snímači. Navíc je to opravdu strategický most. Kdyby se s ním cokoliv stalo, tak se prakticky zastaví život v Praze.“ I proto je péče o Nuselský most podle profesora Kolíska nadstandardní natolik, že mu zaručuje opravdu dlouhou životnost.
V Rozstřelu také ředitel Kloknerova ústavu hovoří o tom, jaké materiály jsou z pohledu odborníků pro externí stavby u nás naprosto nevhodné, detailně popisuje postupy diagnostiky mostu a případná rizika a věnuje se také technickým důvodům problémů Libeňského mostu.
„Dneska se mosty proponují s životností na sto let, ale je potřeba si uvědomit, že nevíme, jak ta konstrukce bude zatěžovaná za padesát let a zda bude dělaná správná údržba,“ popisuje v Rozstřelu profesor Jiří Kolísko, ředitel Kloknerova ústavu Českého vysokého učení technického, instituce, která posuzuje stav velké části významných pražských mostů.