Pozorovatel jin oblohy si mohli zhruba od roku 1833 vimnout velmi neobvyklho jevu. Jedna z hvzd zaala postupn zjasovat. Kdy dospla do maxima, pekonala vechny ostatn hvzdy s vjimkou Sria a na njakou dobu se stala druhou nejjasnj hvzdou non oblohy. Pak mrn poklesla a jej jasnost kolsala, ale nadle zstvala jednm z nejjasnjch objekt na nebi. Nakonec se jej jas snil natolik, e pestala bt pozorovateln pouhm okem, ale cel tento proces trval nkolik destek let.
Tato hvzda nem dn tradin jmno, a to z jednoduchho dvodu le tak hluboko na jin obloze, e byla pro vtinu pozorovatel ze severn polokoule nedostupn. Nebyla ani soust tradin nsk astronomie.
nt astronomov ji zmapovali a potkem 17. stolet, kdy vytveli a popisovali asterismy (skupiny vraznch hvzd) na jin obloze. Umstili ji spolu s nkolika dalmi hvzdami do asterismu Haishan nazvanho esky Moe a Hory, kde dostala jmno Nebesk olt (Tseen She). Tak je znma jako Hǎishānèr, v pekladu Druh hvzda (asterismu Moe a hory), ppadn pod nzvem Foramen (latinsky Dra, Otvor).
Nejastji se tato hvzda oznauje jako ta Carinae. Dve byla znma tak jako ta Argus, ta Navis nebo ta Roboris Caroli. Je to proto, e akoli se na obloze nepohnula ze svho msta, vystdala nkolik souhvzd.
Nestl souhvzd
Nejprve leela v souhvzd Lo Argo (Argo Navis), kter bylo zavedeno ji ve starovku. Roku 1678 anglick astronom Edmund Halley z sti Lodi Agro vytvoil nov souhvzd, kter nazval Karlv dub (Robur Carolinum) a hvzda ta se ocitla v nm. Akoli toto souhvzd mlo bt podle jeho tvrce vnou vzpomnkou na anglickho krle Karla II., na obloze vydrelo jen asi 75 let.
Kdy v polovin 18. stolet francouzsk astronom Nicolas Louis de Lacaille podrobn mapoval hvzdy jin oblohy, vyslovil nesouhlas s ponkud nsiln vytvoenm souhvzdm. Roli v tom pravdpodobn hrl i fakt, e za vznikem Karlova dubu stly Halleyovy politick a nacionalistick pohnutky, kter by se podle vtiny vdc nemly na oblohu penet. Nzor postupn pevzali i dal astronomov a Karlv dub pestal bt uznvn jako souhvzd.
Lacaille zrove konstatoval, e souhvzd Lo Argo je pli velik a navrhl jej rozdlit na ti men sti: Lodn kl, Lodn z a Plachty. Njakou dobu trvalo, ne se toto rozdlen ujalo. Nkte astronomov stle povaovali Lo Argo za jedno souhvzd, jin ji pouvali sti navren Lacaillem. Definitivn rozeen udlala a Mezinrodn astronomick unie, kdy v roce 1930 rozdlila celou oblohu na 88souhvzd. Mezi nimi ji Lo Argo nefiguruje a je rozdlena na ve uveden ti sti.
Hvzda ta se tak opt sthovala a nyn ji najdeme v souhvzd Lodnho klu, latinsky Carina. Abychom pedeli monmu nedorozumn, budeme hvzdu v tomto lnku vdy oznaovat jako ta Carinae, i v dob, kdy jet souhvzd Lodnho klu neexistovalo.
Magnitudy ili hvzdn velikostiNe se pustme do popisu, jak se mnila jasnost hvzdy ta Carinae, musme si ct nco mlo o tom, jak se vlastn jasnosti astronomickch objekt uruj. Je samozejm, e nkter se nm jev jasnj a jin zase slab. Toho si vimli lid u dvno a pedpokld se, e prvn, kdo se v tom pokusil zavst njak systm, byl staroeck astronom Hipparchos (Ἵππαρχος). Rozdlil hvzdy na obloze do esti skupin. Nejjasnj hvzdy zaadil do skupiny slo 1, nejslab viditeln pouhm okem do skupiny 6. Toto rozdlen navrhl zavst v roce 1856 anglick astronom Norman Robert Pogson jako standard pro urovn jasnosti. Vyel z toho, e objekty, zaazen do 1. skupiny, jsou 100 jasnj ne objekty 6. skupiny. Pot odvodil, e rozdl mezi libovolnmi dvma skupinami je pt odmocnina ze sta, co je piblin 2,512. Matematicky tak definoval stupnici hvzdnch velikost neboli magnitud. Za zkladn referenn hvzdu stanovil Vegu (alfa Lyrae), kter piadil magnitudu 0. V dnen dob meme dky pokroil technice pozorovat mnohem slab tlesa ne dve. Proto s pvodnmi esti skupinami u zdaleka nevystame a stupnice magnitud se musela vrazn rozit. Napklad Hubblev vesmrn dalekohled (Hubble Space Telescope, HST) nm umouje zaznamenat objekty, kter jsou slab ne magnituda 30. Pouhm okem by mlo bt teoreticky za naprosto idelnch podmnek mon spatit objekty magnitudy 8, mon jet trochu slab. To je vak ist hypotetick hodnota, kter nelze ve skutenosti nikdy doshnout. V praxi lze ve stedn Evrop za dobrch podmnek pozorovat obvykle nejslab objekty kolem 6 a 6,5 magnitudy. Je tak pomrn dobe zachovna spodn hranice, kterou definoval Hipparchos. S horn hranic je to trochu sloitj. Ponkud matouc me bt, e m je objekt jasnj, tm men je jeho magnituda. U pln nejjasnjch objekt proto najdeme magnitudu dokonce zpornou. Napklad Slunce m jasnost −26,8 magnitudy, Msc v plku −12,7 magnitudy a nejjasnj hvzda non oblohy, Srius, −1,5 magnitudy. |
Hledn jasnosti hvzdy
Sestavit co nejpesnj a nejplnj svtelnou kivku hvzdy ta Carinae nen jednoduch. Tohoto obtnho kolu se zhostil astronom David John Frew, zabvajc se mimo jin zvrenmi stdii vvoje hvzd. Pohrouil se do archiv a pokusil se shromdit co nejvce zznam o jejm pozorovn. Po dkladnm prostudovn velkho mnostv materil nalezl v obdob 1592 a 1952 tm 600 zznam od 69 pozorovatel. Pozdji v ptrn pokraoval s astronomem Nathanem Smithem a spolen objevili z tohoto obdob jet dalch 51 odhad jasnosti.
V pln nejstarch hvzdnch katalozch v mstech, kde se nachz ta Carinae, nen zakreslen dn objekt. Jak u zde ale jednou padlo, vtina tvrc katalog mapovala zejmna severn st oblohy a ta Carinae le hluboko v jinch partich.
Nejstar alespo sten pouiteln popis pochz z roku 1592. Tehdy anglick matematik a geograf Rober Hues popsal nejjasnj hvzdy jin oblohy a ta Carinae mezi nimi nen. Z toho vyplv, e v t dob byla zejm slab ne druh magnituda. Pravdpodobn prvn dochovan zmnka o hvzd na pozici ta Carinae pochz z roku 1595 nebo 1596 a zanechal nm ji holandsk moeplavec Pieter Dirkszoon Keyser. Ten bhem jedn sv vpravy pobval nkolik msc na ostrov Madagaskar a uskutenil zde adu astronomickch pozorovn. Velmi blzko pozice ta Carinae zaznamenal hvzdu, kter piadil jasnost 4magnitudy.
Historick pozorovn je nutn brt s pomrn velkou rezervou a potat s tm, e se u nich vyskytuje ada problm a nepesnost. V ppad tch nejstarch se jednalo pouze o slovn popisy, v lepm ppad o hrub vizuln odhady jasnosti, kter byly ovlivnny adou negativnch faktor. Je teba vzt v potaz, e kad pozorovatel ml trochu jinak citliv oi a urovn jasnosti bylo velmi subjektivn. asto se objevovaly hodn neurit popisy, kter se jen obtn daly pevst na konkrtn hodnoty. V ad ppad byla ta Carinae popisovna jen jako jasnj nebo slab ne jin hvzda. Pokud byla srovnvna s dvma hvzdami, nezdka byly natolik rozdln, e se z toho dala jasnost urit jen orientan.
Pesnost daj zvisela i na metod, kter se k pozorovn objektu pouila. Naprost vtina astronom sledovalo hvzdu pmo, ale nkter data byla zskna metodu takzvanho bonho vidn. Pi n se pozorovatel nedv pmo na dan objekt, ale do jeho tsn blzkosti. Pouv se hlavn u objekt, kter jsou na hran viditelnosti, protoe ty jsou obvykle vidt prv pouze bonm vidnm. Ob metody ale podvaj trochu rozdln vsledky.
Dal komplikace zpsobuje fakt, e ta Carinae je na obloze obklopena mlhovinou a je obtn oddlit jej svtlo od svitu mlhoviny na pozad. Problmy trochu paradoxn zpsobila tak velk jasnost v maximu. V t dob mohla bt ta Carinae srovnvna jen s nkolik mlo nejjasnjmi hvzdami. Ty ale leely pomrn daleko od n a mly rozdlnou vku nad obzorem, take spolehliv uren jasnosti bylo dost obtn.
Vechny tyto, a jet dal vlivy vzal Frew v potaz a pokusil se data upravit tak, aby byla vzjemn srovnateln a co nejlpe odpovdala skutenosti. Napklad v ppad prvnho doloenho pozorovn udv Keyser magnitudu4, ale Frew doel k zvru, e by se mlo jednat o jasnost piblin 3,3 a 3,5magnitudy.
Zajmav je, e ve hvzdnm katalogu, kter sestavil kolem roku 1600 nizozemsk moeplavec Frederick de Houtman a zveejnil jej o ti roky pozdji, ta Carinae uvedena nen. Pitom jsou v tto sti oblohy pomrn spolehliv zaznamenny hvzdy do magnitudy4. Ned se tedy vylouit, e v t dob zeslbla pod tuto mez, ale tak se me jednat jen o zcela obyejn opomenut. Ani z dalch desetilet nejsou spolehliv zznamy o tom, e by ta Carinae byla pozorovna. Zd se tedy, e se v t dob jevila jako nevrazn objekt, kter tm jist byl slab ne 2magnitudy.
Umstn hvzdy ta Carinae
Definitivn potvrzen existence hvzdy ta Carinae provedl roku 1677 Edmund Halley. Zaznamenal ji jako objekt 4 magnitudy a pozdji ji umstil do nov vytvoenho souhvzd Karlv dub. Frew tuto jasnost pepotal na hodnotu 3,3 magnitudy.
Jezuitsk knz Franois Nol, kter psobil tak jako astronom a matematik, sestavil koncem 17. stolet dva hvzdn katalogy. V prvnm z nich popsal ta Carinae jako hvzdu 2 magnitudy, ve druhm ji uvd jako objekt 4 magnitudy. Bohuel z dostupnch materil nen mon spolehliv urit, zda je jeden ze zznam chybn, nebo zda ta Carinae opravdu takto vrazn zmnila svou jasnost.
Z dalch let jsou zprvy o pozorovn ta Carinae pomrn kus a jej jasnost je uvdna vtinou mezi magnitudou2a3. Objevily se vak minimln dva odhady, kter uvdly, e byla slab ne 1 magnituda nebo naopak materily, udvajc jasnost a kolem 4 magnitudy. Nkte astronomov to berou jako dkaz, e v t dob hvzda vrazn mnila jasnost, ale Frew se k tomu stav pomrn skepticky. Pozorovn je mlo a jejich pesnost nedostaten, take vyvozovat z nich podobn zvry je ponkud unhlen.
Velk erupce
Zajmav je dopis, kter napsal 17. ervence 1827 anglick cestovatel a prodovdec William John Burchell. Pe v nm, e akoli dve mla ta Carinae jasnost 4 magnitudu, nyn se mu jev jako hvzda 1 magnitudy, mon jet vraznj. Srovnv ji Acruxem (alfa Crucis), nejjasnj hvzdou Jinho ke, kter m 0,8 magnitudy. Bylo to prvn spolehliv oven, e ta Carinae mn svou jasnost.
Ostatn pozorovn ta Carinae z tto doby maj pomrn mal rozptyl a uvdj jej jasnost zhruba mezi 1,5 a 2 magnitudou. V noru 1834 se v zznamech objevilo zjasnn piblin na 1,2 magnitudu a tato hodnota zstala a do zatku prosince 1837. Pot se hvzda zaala chovat zcela neoekvan. Nastalo obdob, pro kter se pozdji ujal vraz Velk erupce.
Nejprve ta Carinae bhem prvn poloviny prosince 1837 vrazn zjasnila. Anglick astronom John Frederick William Herschel si 16. nebo 17. prosince poznamenal, e kdy byla nzko nad obzorem, jej jas byl srovnateln s Rigelem (beta Orionis), kter m 0,2 magnitudy a kdy vystoupala v, byla rozhodn jasnj. V dalch dnech jasnost ta Carinae pravdpodobn jet stoupala, ale u ne tak vrazn. Vrcholu zejm doshla 23. prosince 1837, kdy si Herschel zapsal, e jej jasnost je mezi hvzdami alfa Centauri (−0,3 magnitudy) a Canopem (alfa Carinae,−0,7 magnitudy). Jeho pozorovn se vak uskutenilo za patnch podmnek, na obloze ruila oblanost i mlha a hvzdy se daly sledovat jen v krtkch intervalech jasn oblohy. Pokud je tento odhad sprvn, musela ta Carinae bhem nkolika dn opt mrn zeslbnout, protoe nsledujcch pr msc se jej jasnost udvala kolem magnitudy0.
Dal pokles nastal zejm v prvn polovin dubna 1838, protoe v zznamu ze 14. dubna Herschel uvd jasnost 0,6 magnitudy. Pak nsleduje dlouh obdob, ze kterho Frew ani Smith nenalezli dn zznam o pozorovn ta Carinae. Nsleduje a popis pozorovn z 19.bezna 1842, kter provedl jihoafrick astronom irskho pvodu Thomas Maclear, jen udal jasnost piblin 1 magnitudu. Jet 29. prosince 1842 udval stejn pozorovatel jasnost 0,7 magnitudy, aby o den pozdji odhadl tu Carinae na 0,2 magnitudy. Pokud jsou ob hodnoty sprvn, zjasnila hvzda bhem jedinho dne o tm pl magnitudy. Od t doby a do 9. bezna 1843 se podle dobovch odhad jasnost ta Carinae pohybovala nejastji mezi 0,2 a 0,4 magnitudou.
Po tomto datu ta Carinae velmi rychle a vrazn zjasnila. Maclear napsal, e 11. a 14. bezna 1843 byla nejen mnohem jasnj ne alfa Centauri a Rigel, ale dokonce jet jasnj ne Canopus. Z toho vyplv, e se v tu dobu stala po Sriovi druhou nejjasnj hvzdou non oblohy a jej jasnost musela bt minimln −0,8 magnitudy. Zrove by to znamenalo, e jas ta Carinae stoupl o celou magnitudu. Je ale mon, e Maclear jasnost ponkud nadhodnotil, protoe britsk astronom Charles Piazzi Smyth ve dnech 12. a 13. bezna odhadl ta Carinae na −0,3, respektive −0,5 magnitudu. I pokud by ale platily tyto ni hodnoty, stejn by se jednalo o znan zjasnn za velmi krtk asov sek.
Podle korespondence, kterou napsal reverend William Sinclair Mackay, se jasnost ta Carinae v beznu 1843 pohybovala kolem −0,7 magnitudy. Hvzdu pozoroval z indickho msta Kalkaty, zdla se mu stejn jasn jako Canopus a barvou i velikost (na obloze) mu pipomnala Arcturus (alfa Bootis).
Ve druh polovin bezna udvali pozorovatel jasnost ta Carinae v rozpt −0,3 a −0,5 magnitudy. Dal daje o neobvykle se chovajc hvzd podal Maurice Edouard Leps, kapitn lodi la Vigie. Uvedl, e 1.dubna mluvil s guvernrem britsk kolonie Gold Coast (Zlatonosn pobe) Georgem Macleanem, kter mu vyprvl, e ta Carinae kadm dnem zvyuje svoji jasnost a zmnil se i o hvzd Canopus, lec nedaleko. Podle samotnho Lepse byly Canopus i ta Carinae tm stejn jasn, co by odpovdalo hodnot zhruba −0,7 magnitudy. Leps byl sice amatrsk pozorovatel a jeho odhad mohl bt nepesn, ale dal dochovan zpisy z t doby se od uveden hodnoty pli neliily.
Zznamy z doby mezi 5. a 19. dubnem 1843 se vtinou shodovaly, e ta Carinae byla jasnj ne Canopus. Nejvy jasnost vychzela z Maclearova dopisu Herschelovi, kter ale byl hodn neurit. Psal v nm, e se mu v dubnu (bez bliho upesnn) ta Carinae zdla tm srovnateln se Sriem, z eho Frew usoudil, e se jednalo piblin o magnitudu−1. Smyth udval 19. dubna 1843 jen mrn slab jasnost, −0,8magnitudy. Pak hvzda postupn slbla a do konce lta 1844, napklad 16. z 1844 ji Maclear odhadl na 0,2 magnitudy.
Posledn vrazn zjasnn ta Carinae zaalo zejm nkdy v prbhu jna 1844, protoe 1. listopadu ji Maclear udval jako objekt −0,6magnitudy. Z obdob od 1. prosince 1844 do 1. ledna 1845 se dochovaly ti odhady jasnosti a vechny vychz na magnitudu−1, take ta Carinae byla znovu po Sriovi druhou nejjasnj hvzdnou non oblohy. Nsledovala nkolikamsn pauza a dal pozorovn bylo a z jna 1845. Tehdy Smyth uvedl, e tu Carinae svm jasem pekonvaly jen Srius a Canopus a u druh zmnn hvzdy si nebyl pln jist. Zejm se tak jednalo o jasnost zhruba −0,6 magnitudy. Posledn zznam, podle kterho byla ta Carinae jen nepatrn jasnj ne Canopus, nm zanechal anglick astronom William Stephen Jacob. Bohuel neudal pesn datum, jen uvedl, e to bylo na potku roku 1847.
Mal erupce
Po tomto datu u ta Carinae sice pomalu slbla, ale stle se jet pohybovala v zpornch magnitudch. Do kladnch (a tedy slabch) hodnot se dostala a v prbhu jara 1852. Pokles stle pokraoval a po roce 1857 se vrazn zrychlil. Za dalch deset let hvzda zeslbla tak, e pestala bt viditeln pouhm okem. Bhem poklesu se obas na svteln kivce objevily vt vkyvy, ale nen zcela jasn, zda opravdu dochzelo ke zmn jasnosti, nebo se jednalo jen o nepesn i chybn odhady.
Velkm pnosem byla pozorovn, kter uskutenil australsk astronom John Tebbutt. Ten je se svmi 245 zznamy z let 1853 a 1913 bezkonkurenn nejaktivnjm pozorovatelem ta Carinae ze vech, kter zahrnuli Frew a Smith do sv prce. Z jeho zznam se zd, e v letech 1870 a 1871 pokles jasnosti prakticky ustal, objevily se i nznaky mrnho zjasnn. Po tomto obdob ta Carinae zaala opt slbnout, a kolem roku 1881 doshla svho minima kolem 7,4 magnitudy.
V letech 1887 a 1895 ta Carinae opt zjasnila, ale s Velkou erupc se to ned vbec srovnat. Nrst jej jasnosti byl sice o vce ne jednu magnitudu, ale tentokrt se v maximu pohybovala kolem 6,2 magnitudy. Teoreticky tak mohla bt za velmi dobrch podmnek na hranici viditelnosti pouhm okem. Toto obdob se nazv Mal erupce. Po jeho skonen ta Carinae zeslbla na hodnotu kolem 7,5 magnitudy a tu mla nkolik destek let.
Zmna jasnosti hvzdy ta Carinae v 19. stolet.
Po obdob relativn stlosti zaala ta Carinae nkdy po roce 1940 opt zjasovat a roku 1952 se pohybovala kolem 6,5 magnitudy. Bhem dalch piblin dvaceti let se dostala tsn pod magnitudu6 a jej jasnost stle mrn narstala. Dal zjasnn nastalo v letech 1998 a 1999 a roku 2019 ji mla hvzda zhruba 4,4 magnitudy.
Konec prvnho dlu.