Pohled na nai Slunen soustavu se v prbhu vk mnil. V minulosti bylo dokonce obdob, kdy podle tehdejch poznatk mla Slunen soustava planet nkolik destek.

Planeta, nebo planetka?

Ve starovku se planetami nazvaly vechny objekty, kter se dlouhodob pohybovaly po obloze. Jednalo se o Slunce, Msc a tehdy znm planety Merkur, Venui, Mars, Jupiter a Saturn. Pojmenovn planeta vzniklo z eckho vrazu πλανήτης, (plants), co se d peloit jako tulk. Tak se toti tato tlesa jevila naim pedkm, kdy bloudila po zdnliv nemnnm hvzdnm pozad. Podle tehdejch pedstav tedy mla Slunen soustava sedm planet.

S pchodem vdeck revoluce v 16. a 17. stolet se ukzalo, e Slunce je jinm typem tlesa, a naopak nae Zem tak pat mezi planety. Trochu pot byla s Mscem a situaci jet zkomplikoval vynlez dalekohledu. Pomoc nj byly do roku 1700 objeveny tyi msce Jupiteru a pt u Saturnu. Ty byly zpotku oznaovny jako satelitn nebo sekundrn planety. asem se pro n ustlilo zkrcen pojmenovn satelit, ale ada vdc je stle povaovala za jist druh planet a tento koncept byl definitivn oputn a ve dvactch letech minulho stolet.

Titan, Saturnv nejvt msc, jako by byl navleen na prstenec (srpen 2012)

My si ale trochu ulehme prci a tyto sekundrn planety budeme ignorovat. Museli bychom toti poty planet mnit pi kadm dalm objevenm msci. Kdy je vynechme, dospjeme k tomu, e kolem roku 1700 bylo znmo est skutench planet: Merkur, Venue, Zem, Mars, Jupiter a Saturn.

Astronomov jsou tvorov zvdav, a proto mimo jin bdali nad tm, jestli neexistuje njak zvislost, kter by urovala stedn vzdlenosti planet od Slunce. V roce 1766 s takovm pravidlem piel nmeck astronom John Daniel Titius, kdy zejm vychzel z nkterch starch pramen. O nkolik let pozdji toto pravidlo upravil a rozil do irho povdom dal nmeck astronom, Johann Elert Bode, a nyn se tento matematick postup nazv TitiovoBodeovo pravidlo.

Toto pravidlo se d zapsat nkolika zpsoby, asi nejastji se pouv a = 0,4 + 0,3 x 2n. Za n se dosazuj postupn hodnoty −∞, 0, 1, 2, 3, a vsledkem je stedn vzdlenost planety od Slunce v astronomickch jednotkch. Jedna astronomick jednotka m velikost 149 597 870 700 metr a podle jej pvodn definice se jednalo o stedn vzdlenost Zem od Slunce. V souasnosti je pevn definovna v metrech, aby se vylouily chyby men a nemusely se brt v potaz gravitan i dal vlivy, kter by jej hodnotu mohly mnit.

Kdy budeme do vzorce dosazovat ve uveden hodnoty, dostaneme selnou adu, kter velmi dobe odpovd stednm vzdlenostem vech tehdy znmch planet. Nejvt rozdl byl u Saturnu, ale ani u nj odchylka nepeshla pt procent. Zvltn ale bylo, e v seln ad se vyskytovala jedna mezera. slu 2 odpovdal Mars, slu 4 Jupiter, ale po dosazen sla 3 vyla hodnota 2,8 a v t vzdlenosti ani jej blzkosti nebyl znm dn objekt. Snad to nkter astronomy podntilo k ptrn po novm tlese, ale tehdy se nepodailo dn najt.

Rozen potu planet ze esti na sedm se dokala nae Slunen soustava a ponkud pozdji. Zaslouil se o to britsk astronom nmeckho pvodu Frederick William Herschel, kter 13. bezna 1781 objevil v souhvzd Bka nov tleso, kter zpotku povaoval za kometu. Dal pozorovn a vpoty drhy ukzaly, e to nen kometa, ale nov planeta, kter dostala nzev Uran po eckm prvnm bohu nebes a zrove ztlesnn oblohy. Stedn vzdlenost od Slunce velmi dobe odpovdala dalmu slu v TitiovoBodeovo pravidle, odchylka byla pouh dv procenta.

Vypadalo to jako dal dkaz, e pravidlo funguje a je sprvn. Zrove ale znovu vyvstal problm, co udlat s neastnou trojkou kter neodpovd dn znm objekt. Objev Uranu dokzal, e mohou existovat i velk tlesa, kter dosud astronomm unikala. Nen tedy mon, e se mezi Marsem a Jupiterem pohybuje dal planeta, kter zatm nebyla z njakho dvodu objevena?

Podíl.