Podle nedávného výzkumu totiž lidé spolehlivě rozpoznají až zjevné projevy bolesti, jako je kulhání nebo výrazná změna pohybu. Mnohem častěji jim ale unikají jemné změny v chování, které mohou přicházet mnohem dřív, než se objeví viditelné zranění.
Psi mají přirozenou tendenci bolest skrývat. Z evolučního hlediska je to obranný mechanismus. Slabost by je totiž ve volné přírodě mohla stát postavení ve skupině nebo bezpečí.
Právě proto se první signály často neprojeví dramaticky. Nejde o kňučení nebo zjevné zranění, ale o drobné změny v běžném chování, které lze snadno přehlédnout.
Mezi typické jemné projevy patří například častější olizování tlamy nebo nosu, častější zívání bez zjevné únavy, změny v mimice – například častější mrkání, krátké „ztuhnutí“ pohybu nebo váhání či odvracení hlavy při dotyku. Právě tyto projevy mohou být signálem nepohodlí nebo bolesti, i když pes jinak působí normálně.
Zásadní změny v chování
Výzkumy ukazují, že bolest se u psů neprojevuje jen fyzicky, ale i v jejich každodenních návycích. Majitelé si také často nevšimnou, že pes ztrácí zájem o procházky nebo hru, je méně aktivní a více odpočívá, vyhledává samotu nebo se naopak nechce hnout od svého ochránce, hůře spí nebo je v noci neklidný a mění ochotu ke kontaktu nebo mazlení.
Právě tyto změny bývají často prvními varovnými signály, ještě před tím, než se objeví kulhání nebo viditelný problém s pohybem.
Viditelné projevy, jako je kulhání, ztuhlost nebo zjevná bolest při pohybu, patří k těm, které majitelé rozpoznají nejlépe. Problém je, že v té chvíli už pes často trpí delší dobu. Některé příznaky, které si lidé spojují s „jasnou bolestí“, zahrnují kulhání nebo vyhýbání se zátěži, zjevnou neochotu skákat nebo vstávat, vokalizaci při pohybu či agresivnější reakce při dotyku bolavého místa. Takové projevy už obvykle znamenají, že problém je pokročilejší a vyžaduje veterinární péči.
Selhání zkušených i zajímavý trik
Zajímavé je, že zkušenost se psem automaticky neznamená lepší rozpoznání bolesti. Výzkum ukázal, že lidé, kteří psa mají, někdy přehlížejí jemné signály více než ti, kteří psa nemají – pravděpodobně proto, že si zvyknou na běžné chování svého mazlíčka a změny jim přijdou nenápadné.
Velkou roli hraje i to, že každý pes je jiný. Co je „normální“ pro jednoho, může být u jiného už známkou problému. Proto je důležité znát běžné chování vlastního psa co nejpřesněji.
A veterináři se shodují na jednom: klíčem je včasná reakce na změnu. Pokud si všimnete, že se váš pes chová jinak než obvykle – ať už jde o pohyb, náladu nebo zájem o běžné aktivity –, je vždy lepší situaci konzultovat s veterinářem. A pomáhá také jednoduchá věc: občas si psa natočit na video v běžných situacích, například při vstávání, chůzi po schodech nebo hře. Takový záznam může veterináři výrazně pomoci při diagnostice.
VIDEO: Pes narušil živé vysílání. U předpovědi počasí si přiběhl pro pamlsky, z videa je hit
Zdroj: Science Alert, Independent UK, ABC, Earth, American Kennel Club
