
Vyšlápnout zasněženou horu Fudži v teniskách. Udělat si selfie s medvědem. Čistit komín ručním granátem. To jsou příklady způsobů, jak zemřít a získat za to Darwinovu cenu. Oceněními udělovanými za úmrtí, která si lidé přivodili vlastní hloupostí, se inspirovala novinka Darwin & co. v brněnském Divadle Husa na provázku. Nechce být ale jen sledem bizarních historek.
Existenciální grotesku s otevřeným koncem napsal pro Provázek Petr Šesták. Prozaik tak představuje v Brně svůj dramatický debut, nicméně s touto scénou nespolupracuje poprvé. Loni tu na jeviště pod názvem Jednou nám za to děcka poděkujou převedli jeho pamfletickou novelu o cyklistickém kurýrovi Vyhoření, za niž byl nominován na cenu Magnesia Litera.
„Inspiroval jsem se především fenoménem Darwinových cen, což je anticena udělovaná lidem, kteří se sofistikovaným, a zároveň hloupým způsobem sprovodí ze světa,“ doplnil Šesták ke hře Darwin & co.
Co znamená Darwinova teorie dnes?
Kromě absurdity tohoto ocenění dramatika na tématu lákal i přesah původní evoluční teorie – s níž v polovině devatenáctého století přišel britský přírodovědec Charles Darwin – směrem k současnosti. Vědec formuloval myšlenku takzvaného přirozeného výběru, tedy rozdílného přežívání a reprodukce jedinců se zvýhodňujícími vlastnostmi.
„V dnešní době Darwinova teorie rezonuje v nějaké zvulgárnělé podobě stále silněji ve společnosti i politickém diskurzu. Příznačné je také to, jak je propojená s kapitalismem a ideologiemi volného trhu, třeba i tím, že používá ekonomický slovník, slova jako konkurence nebo dědictví. Námět také samozřejmě otevírá i téma rostoucích obav z toho, že se vlastní superschopností či superblbostí vymažeme z evolučního řetězce jako celé lidstvo,“ uvedl Šesták.
Tvůrci brněnské novinky Darwin & co. nechtěli, aby výsledkem bylo jen řetězení černých anekdot. Hra je přehlídkou nesoudnosti i vědeckou přednáškou. Vyvstává přitom otázka, jestli lidský druh může ze světa kromě hlouposti sprovodit paradoxně i inteligence. „Inscenace je polemikou s tím, jak Darwinova teorie zlidověla. Ale vlastně v celkem nepřesném vyznění. Darwin to všechno nemyslel tak, že má donekonečna vítězit jen síla, ale že v přírodě je důležitá hlavně rozmanitost,“ vysvětluje režisérka Anna Davidová.
Cenu má i Česko, novinkou jsou AI počiny
Darwinovy ceny se podle oficiálních stránek udělují jednotlivcům, kteří „se zasloužili o obohacení genofondu lidstva tím, že se z něj vyřadili“.
Příběhy lidí, kteří si sami sobě přivodili kuriózní smrt neuvěřitelně hloupým způsobem, zpočátku kolovaly jen prostřednictvím e-mailů a vyprávění. V roce 1993 je americká bioložka Wendy Northcuttová začala sbírat a později založila web, na němž se ceny udělují. Hlavním principem ceny je předpoklad, že lidská hloupost, která způsobí smrt svému nositeli, je dána geneticky a v duchu Darwinovy teorie přirozeného výběru se tak tento nebezpečný gen odstraňuje.
V roce 2007 ocenění putovalo i do Česka. Získali ho zloději kovů, kteří na Kladně kradli železné nosníky, čímž způsobili zřícení střechy haly někdejších válcoven. Dva zloději přišli o život, další čtyři skončili v nemocnici.
Podle ocenění za kuriózní smrt vznikl v roce 2006 i film Darwinovy ceny s Josephem Fiennesem a Winonou Ryderovou. Ve snímku se objevily nejznámější případy cen, například muž, který se zabil pádem z okna, když se snažil ukázat svým přátelům, že okenní sklo se nedá prorazit, nebo koumák, který narazil s autem do skály poté, co do něj namontoval proudový motor z letadla. Druhá z historek se ale ukázala jako smyšlená.
Šíři záběru Darwinových cen chce rozšířit nové ocenění, které reaguje na generativní umělou inteligenci. Byť kromě názvu s původním oceněním nic společného nemá. AI Darwin Awards můžou získat „vizionáři“, kteří „outsourcují naše špatná rozhodnutí na stroje“, a to za nedomyšlené použití umělé inteligence. Je třeba prokázat „ignorování zjevných varovných signálů“ před zveřejněním nominovaného nástroje nebo produktu.
Gen pro dělání hloupých věcí neexistuje, namítají kritici
Ne všem přijdou Darwinovy ceny zábavné. Například americká geoložka a popularizátorka vědy Sharon A. Hillová v článku Proč by měly Darwinovy ceny zemřít považuje jejich udělování za výraz lidské bezcitnosti v reakci na neštěstí druhých. Lidé se „vítězům“ smějí se škodolibostí, že oni sami přece tak hloupí nejsou, aniž by se obtěžovali zjistit více podrobností tragédie.
Kritizuje rovněž kritéria pro laureáty poukazující na „vymazání z genetického fondu“, což Hillová vnímá jako formulaci v duchu eugeniky. Tedy kontroverzního oboru, původně zaměřeného na zlepšení genetického fondu člověka a následně zneužitého nacisty. Zdůrazňuje, že víc než „zdravý rozum“ o úspěšné orientaci v životě rozhoduje prostředí, tedy nejde přírodní výběr zjednodušovat na „pokud jsi hloupý, můžeš zemřít, a to je dobré pro budoucnost lidstva“.
Podobně biofyzička Sylvia McLainová z Oxfordské univerzity v britském listu The Guardian napsala, že tragické konce vyzdvihované Darwinovou cenou nemají nic společného s genetickou dědičností, protože „neexistuje gen pro dělání hloupých věcí“ a i „chytří“ lidé dělají hlouposti.







