Zámek Mníšek pod Brdy aneb Po stopách štědrovečerní pohádky

Poprvé se o hradu Mníšek pod Brdy zmiňuje už Karel IV., píše o něm ve svém zákoníku Majestas Carolina z roku 1348. Zámeckou podobu, jakou dnes mohou návštěvníci obdivovat, dal ovšem stavbě mnohem později pražský měšťan, původní profesí koželuh, s poněkud pohádkovým jménem: Servác Engel z Engelsflussu. Od té doby toho zámek „zažil“ opravdu mnoho.

Od dvacátého století byl v majetku rodu Kastů z Ebelsbergu, ale pro jejich proněmecké smýšlení byl po druhé světové válce zkonfiskován.

„Byl tu archiv ministerstva vnitra, což objekt zřejmě zachránilo. Díky tomu zde probíhala základní údržba,“ vysvětluje kastelán. Archiv na zámku sídlil až do roku 2000, od té doby jej spravuje Národní památkový ústav, Petr Digrin na místo kastelána nastoupil o rok později.

Zámek se nachází ve stejnojmenném městečku vzdáleném jihozápadně od Prahy necelých 30 kilometrů. Nejen proto láká jak turisty, tak i filmaře. Řada herců má v Praze další pracovní závazky a na natáčení sem může v klidu dojet. Kastelán je však v tomto ohledu zdrženlivý.

„Často nám od filmařů chodí požadavky třeba na reklamy, zámek ovšem chtějí pro natáčení významně upravit. Památka by hrála podružnou roli, takže to odmítáme. Pro sebe si pak říkáme, že takový zámek mohou rovnou celý postavit v ateliérech,“ říká v nadsázce.

Tvůrci pohádky Tajemství staré bambitky 2 v čele s režisérem Ivem Macharáčkem však u kastelána uspěli. „Viděl jsem první díl pohádky a líbil se mi. Natáčel se na zámku Lemberk v Libereckém kraji, tak jsem se tam optal, jak natáčení probíhalo,“ usmívá se náš doprovod. Filmaři dostali v severních Čechách pozitivní hodnocení, a tak se kastelán z Mníšku rozhodl, že do natáčení půjde.

Kdo se bude pozorně dívat, může si ve filmu prohlédnout třeba bývalou ložnici zámeckých pánů s nádhernými freskami. „Tato místnost ve filmu představuje pracovnu krále Jakuba, visela zde mapa království a stál tu pracovní stůl,“ popisuje Petr Digrin.

„Návštěvníci, kteří viděli film, tuto místnost poznávají. Někteří nám říkají, proč je výzdoba na některých místech poničená a místo výmalby jsou prázdná místa,“ říká kastelán a uvádí vše na pravou míru. „Nejedná se o poničení. Kde jsou nyní bílá místa, tam byly v minulosti plastiky andělíčků nebo lastur. Ty se bohužel nedochovaly, ale alespoň víme, kde se dříve nacházely,“ vysvětluje náš doprovod a bere nás do další místnosti.

Ve filmu představovala královskou ložnici, kde si „zahrála“ i zámecká postel z konce 19. století. „Běžně se místnosti pro účely natáčení vyklidí a nábytek se nahrazuje rekvizitami. Často se totiž jedná o kulturní památky. Nikdo vám nezaručí, že při natáčení nezůstane na vzácném sekretáři kolečko od hrnku s kávou nebo na něj nespadne reflektor,“ vysvětluje kastelán.

V případě postele ovšem udělal Petr Digrin výjimku. Filmový architekt Petr Pištěk neustále přemýšlel, jak místnost přestavět pro potřeby filmu. Až mu kastelán navrhl: „A co vše nechat tak, jak to je?“

„Přenesly se jen nejtěžší předměty, u postele se vyměnil rošt, ale vnější obal zůstal. Při natáčení pak byli přítomni naši zaměstnanci, kteří dohlíželi, aby se nábytku nic nestalo. Na zdech dokonce zůstaly viset fotografie a portréty skutečných historických majitelů zámku,“ popisuje průvodce. Až tedy budete sledovat scénu z ložnice krále Jakuba v podání Tomáše Kluse, vzpomeňte si, kolik práce se za ní skrývá.

Celkem filmaři strávili na zámku okolo dvou týdnů. „Máme zde vystavené i kostýmy a další rekvizity včetně trůnu nebo mapy království. Sem se děti podívají během tzv. Pohádkové prohlídky,“ vysvětluje kastelán a nechává nás do dvou místností nahlédnout.

V nabídce byla před svátky i Vánoční prohlídka, kde se dospělí i dětští návštěvníci mohli seznámit se svátečními zvyky. Dívky třeba házely střevícem. Když špička boty dopadla směrem ke dveřím, znamená to, že se dívka provdá a odejde z domova. Pokud míří opačně, zůstane doma a bez ženicha.

Do adventní výzdoby překvapivě zapadají i některé předměty, které se na zámku vyskytují po celý rok a patřily historickým majitelům. Je to například čínská šperkovnice nebo stolní hra, která připomíná dnešní pinball. „Musíte na hrací desku hodit kuličku, která se protočí dokola a následně srazí kuželky,“ vysvětluje Petr Digrin. „Hru jsem zkoušel a nedařilo se mi,“ dodává s úsměvem.

Na Vánoční prohlídce byla k vidění i zmíněná místnost s výmalbou, tedy filmová pracovna krále Jakuba. Kastelán očekává, že po odvysílání pohádky na Štědrý večer zájem návštěvníků zase vzroste, jako se to stalo po premiéře filmu v kinech. „Většinu prohlídek si lidé rezervují online, na místě prodáváme zbývající místa,“ říká k tomu kastelán.

Protože deset let na zámku i bydlel, může s klidem odpovědět na dotaz, jak vypadají takové Vánoce na zámku. K romantice prý mají daleko. „Člověk je neustále v práci, ještě den před Štědrým dnem jsme pořádali prohlídky. Teď trávím svátky doma a jsem za to rád, byť si s rodinou někdy uděláme na Štědrý den procházku na zámek,“ říká.

Může se tak, stejně jako všichni ostatní, v klidu dívat na pohádky, a byť Tajemství staré bambitky 2 už viděl, možná se na něj podívá znovu. Výsledný film si totiž pochvaluje. „Zámek se objevuje hned na začátku filmu. Samotného mě překvapilo, jak monumentálně působí. Filmaři pořídili záběry exteriérů pomocí dronu, který vystoupal nad zámek. V postprodukci pak vymazali ze záběru domy, které se nacházejí pod zámkem, a nahradili je lesem,“ popisuje filmařská kouzla.

„Dobrá polovina pohádky se odehrává tady na zámku a v okolí. Natáčelo se i na nádvoří nebo v zahradě,“ pochvaluje si kastelán. Kdyby se tak měl natáčet další díl a filmaři jej znovu oslovili, má jasno. „Šel bych do toho,“ uzavírá Petr Digrin.