Nejslavnější bobři světa jsou z Česka. Média obletěl příběh zvířecí rodinky, která si v Brdech postavila hráz přímo na místě, kde ji plánoval stát. Čechům tak ušetřila asi 30 milionů z veřejných peněz. Bobři sice platí spíš za škůdce, mohou ale být i užiteční, říká k tomu zoolog Aleš Vorel z České zemědělské univerzity. Bude jich přibývat, musíme se tedy s nimi naučit žít v harmonii, dodává.
Příběh o bobrech z Brd se dostal opravdu do celého světa, psal o něm The Guardian nebo prestižní časopis National Geographic. Čím to, že tak zaujal?
Mediální vlna byla skutečně obrovská. Opravdu se z nich stali na chvilku nejslavnější bobři světa. Psala mi o tom spousta zahraničních kolegů. Třeba Švýcaři zněli až žárlivě, z legrace říkali, že dávají tolik energie do propagace mokřadů a bobrů a nakonec jsme je předstihli.
Ten příběh byl pro všechna média zajímavý v tom, jak bobři předběhli náš stát. Aniž by se někoho ptali, vybudovali sami od sebe mokřad, zatímco stát se jen velmi pomalu připravoval na to, že tam spustí podobnou akci. Vtipem bylo, že bylo možné jednoduše vypočítat, za kolik to stát chtěl udělat a kolik to stálo bobry – ani korunu.
Dával jsem na toto téma rozhovor do německé televize a tamní novinář se mě ptal, jestli jsou čeští bobři lepší než čeští úředníci. Opáčil jsem, že bobři dokážou předstihnout jakékoli úředníky v Evropě.
Jde o zcela ojedinělý případ, nebo se něco takového děje častěji, jen se o tom tolik nepíše?
Bobři dokážou v krajině přispět spoustou pozitiv. Navzdory tomu, co se o nich říká. Tomu se ostatně v současnosti intenzivně věnuje moderní věda. Bobří populace za posledních padesát let výrazně rostla, z vzácného zvířete se stal běžný druh. A to s sebou přineslo konflikty s lidmi. Do povědomí společnosti se pak zapsalo, že bobr je jen totální škůdce.
Ale mezitím jsme my vědci pozorovali, že návrat bobrů přináší i pozitivní efekty. A to zvláště v dnešní době, kdy máme v Evropě spoustu problémů – vysušenou krajinu, snižování biodiverzity, obecně silné znečištění. To vše mohou některé, nikoli všechny, bobří mokřady pomáhat zlepšit.
Jak konkrétně mohou bobří hráze pomoct?
Bobří hráze vytvářejí na tocích mokřady a tůně, které zvyšují hladinu podzemní vody v jejich okolí. To je ve vysychající krajině podstatné. Průtok v potocích bez bobřích hrází se může v suchém létě dostat na úplné minimum, prakticky tam neteče voda. Ale pokud máte povodí, kde žije několik bobřích rodin a každá má pár hrází, které akumulují vodu, tak se pak níže v tocích udržuje daleko větší průtok – voda z povodí odtéká pomaleji a soustavně.
Hráze mohou fungovat také jako ochrana proti povodním. Při extrémních srážkách zadrží vodu, ta se rozlije v mokřadech a krajinou neproteče tak rychle.
Pomáhají také vodu filtrovat a čistit ji. Švýcarští kolegové testovali asi třicet bobřích hrází a kontrolovali, jak silně znečištěná voda přitéká do hrází a jaká pak z nich vytéká. Zjistili, že ve vodě došlo k razantnímu poklesu dusíkatých a uhlíkových sloučenin.
V zahraničních médiích se psalo dokonce to, že bobři stihli hráze postavit za noc. Je toto možné?
To není reálné. Bobři jsou takovou konstrukci schopní vybudovat za jeden podzim. I tak se ale dá říct, že jsou opravdu aktivní. Bobří rodina má v Česku průměrně od čtyř do šesti členů. Každý z nich může velmi poctivě dennodenně hráze budovat i opravovat. Jen pro představu, když bylo nutné z důvodu konfliktu s člověkem nějakou hráz zbourat, tak bobři nelenili a hned noc poté byli schopni ji upravit do původního stavu. Vybudování hráze od počátku ale opravdu trvá spíše týdny.
Jen je třeba říct, že jejich stavby možná nevydrží tak dlouho jako ty lidské, jelikož použijí hlínu, kameny, větve či kmeny. Pracují rychle s obnovitelnými materiály.
Sám jste zmínil, že lidé berou bobra spíše jako škůdce. Jaké negativní důsledky mohou mít pro člověka?
Tyto problémy rozhodně nyní převažují. Bobři jednak poškozují dřeviny tím, že je okusují. Ne vždycky taky bydlí ve svých hradech, ale hrabou své nory do břehů. A z toho vzniká jeden typ problémů. Například, když se nastěhují do rybničních hrází. Hloubí v nich nory a to může vést až k tomu, že vypustí rybník. Z toho pak vznikají nemalé hospodářské škody.
Bobry opravdu nelze považovat za Mirky Dušíny, kteří dělají jenom dobro. Působí i konflikty, které přináší velké komplikace v krajině. Aby se škody udržely na minimu, existují různá opatření, jak škody snížit.
Měkké opatření vypadá třeba následovně. Když máme zatopené pole, pastvinu, tak můžeme snižovat hladinu bobří hráze drenáží. Tedy tím, že se hráz propíchne trubkou. Bobři tam tedy mohou zůstat, ale v okolí klesne hladina na takovou úroveň, že farmář může na těch březích opět hospodařit. To je opatření, které pomáhá ke koexistenci. Bobrům něco ubereme, ale ne všechno.
Pak jsou tvrdá opatření. Bourat jim hráze, zasypávat nory, někde je povolený i legální odstřel. I to se u nás děje. Zásadní ale je jedno – tam, kde bobr nedělá problémy, nechme ho, ať pracuje. Nám se může strašně hodit, že pracují zadarmo, jak ukázala situace v Brdech. Nepotřebují dotace, razítka, stačí jen, když jim dáme prostor a pokoj.
Kdybychom to měli vyčíslit, jak jsou na tom přínosy ve srovnání se škodami?
To vám nyní neřeknu. Ale pracujeme na tom, abychom to věděli. Máme projekt s Agenturou ochrany přírody a krajiny, ve kterém se toto snažíme kvantifikovat. Kolik to vyjde, to je velká otázka.
Pak budeme hledat cesty ke koexistenci. Jak aspoň někde uchovat zbytky původních ekosystémů, něco, co je podobné přírodním biotopům s funkčními vazbami a procesy, když už jsme většinu krajiny zničili, narušili a posunuli do úplně jiné polohy. Dnes je to pouze o jednom – o hledání kompromisů, jak vedle sebe a spolu žít.
Není čas přemýšlet o tom, zda by měl být bobr dále zákonem chráněný?
V tuto chvíli to není možné. Naše míra ochrany vychází z nastavení evropských směrnic. Nejprve by muselo dojít k úpravě ochrany v celé EU a až pak můžeme reagovat u nás. Nejprve by musela proběhnout odborná i politická debata. Správnou cestou je hledání kompromisu, jak se vyhnout konfliktním situacím a jak vytěžit pro evropskou krajinu maximum z pozitiv, která bobři mohou přinášet.
Bobři mohou osídlit skoro celé Česko
Bobři si hráze staví, protože potřebují určitou hladinu vody, aby mohli udržovat podvodní vchod do svých hradů. Je za tím ještě něco?
Voda pro ně slouží jako ochrana před predátory. Ten je sice dnes jenom jeden, vlk, a ten nepůsobí plošně. Oni si ale v sobě evolučně zanechali ostražitost před predátory. Byť se s ním třeba stovky let nepotkali. Hráze pro ně představují velmi bezpečnou zónu. Na bobra ve vodě si netroufne vůbec nikdo, ani vlk. Je tam dobře chráněný, navíc je schopný predátora pokousat, přitopit.
Jak je na tom dnešní populace bobrů v Česku?
Stále jich přibývá. V tuto chvíli jsou obsazeny asi dvě třetiny Česka. A ta třetina je prázdná jen proto, že tam ještě nedorazili. Neobsazený prostor je nyní v severovýchodních Čechách, Podkrkonoší, Podjizeří, relativně prázdno je i v Poohří a Krušných horách. Bobři mohou potenciálně osídlit 99 procent rozlohy Česka. S výjimkou nejniternějších center měst a nejvyšších hřebenů hor.
V posledních letech se ale rozšiřují už i v Praze.
Ano, přímo ve městě jsou posledních deset let. Hlavním zdrojem jsou jihozápadní Čechy – bobři přišli do Prahy po Berounce. Nyní je zde mezi dvaceti a třiceti rodinami. Ale další potenciál rozšiřování tu je, lze očekávat, že budou dále přibývat zejména na malých potocích, co tečou do Vltavy. Kolem Prahy je ale i hodně rybníků, což možná povede k problémům, až je bobři osídlí.
Bobrů bude tedy dále přibývat. A bude na nás vymyslet, aby bylo soužití co nejharmoničtější.
Ano. Nedává smysl je nějak hromadně eliminovat, nejen proto, že nám přinášejí i pozitiva, ale i proto, že je to původní druh pro celou Evropu. Nemůžeme je potřetí v naší krajině vyhubit. Je to i charismatické zvíře. A s nadsázkou může fungovat i jako jistá potrava pro vlky. Ale obecně jde jen o to, najít správnou míru, kde vůči bobrům zasahovat a kde jim nechat prostor pro kreativitu.
