Šéf poslanců ODS Marek Benda už léta patří k těm, kteří mají největší vliv na to, co a jaké v podobě vychází ze sněmovny. Jak velký vliv mu zůstává, se znovu ukáže při schvalování zákona o regulaci lobbingu. Benda a někteří další poslanci jsou přesvědčeni, že tento zákon není potřeba. Jenže Česko ho teď musí přijmout kvůli tlaku EU. Hraje se ale o to, jak zákon bude účinný.
„Ježišmarjá, co to je?“ slyší podle svých slov ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), když přijde do Poslanecké sněmovny a poslouchá stesky poslanců na projednávaný zákon o lobbování. Blažek má k připravované regulaci velké výhrady. „Od začátku říkám, že to není zákon, který má šanci výrazně změnit fungování demokracie,“ míní Blažek ke vzniku registru lobbistů.
Není se svým názorem zdaleka sám. Šéf poslanců ODS Marek Benda tvrdí, že jediným cílem zastánců široké regulace je „zničení všech politiků“. „Toho jsem se od začátku obával. Obával jsem se křížové kontroly a toho, jakým způsobem to může být proti nám zneužito,“ vysvětluje Benda, který je poslancem takřka nepřetržitě od roku 1990.
V minulém volebním období se už schylovalo k tomu, že by ke schválení zákona o lobbování mohlo dojít. Jenže Benda prosazoval prodloužení jeho projednávání tak, až ho sněmovna nestihla projednat. V tomto volebním období přišla se zákonem „jeho“ vláda vedená premiérem Petrem Fialou, která ho navrhla v podobě, který se Bendovi líbí víc.
Ale snaží se do něj před konečným schválením, které proběhne patrně v první polovině prosince, prosadit důležité změny. Například to, že by se do registru lobbistů nemuseli zapisovat ti, kteří se k návrhům zákonů vyjádří ještě před projednáním ve vládě a sněmovně v takzvaném připomínkovém řízení. Do něho mají kromě ministerstev a ústředních orgánů státní správy přístup například i profesní komory, jako je Hospodářská komora, Agrární komora nebo odbory.
Protikorupční organizace Rekonstrukce státu a Transparency International ale namítají, že tento návrh s několika dalšími fakticky pomohou lobbistům, politikům i úředníkům, aby veřejnost neměla o ovlivňování zákonů přehled. „Došlo by k širokému vykostění zákona a registr lobbistů by byl pouze prázdnou schránkou,“ upozorňuje vedoucí analytického týmu Rekonstrukce státu Lukáš Kraus.
Podobně kritický je i k některým dalším pozměňovacím návrhům. Někteří vládní poslanci například navrhují, aby své kontakty s lobbisty nemuseli hlásit asistenti zákonodárců. Argumentují tím, že tak ubude byrokracie, kterou změna přinese. Kraus oponuje, že poslanci potom budou moci snadno obcházet zákony právě přes asistenty.
„Považujeme to za nebezpečné, protože kontroverzní schůzky s lobbisty bude za zákonodárce vykonávat jejich asistent,“ tvrdí s odkazem na podrobnou tabulku, ve které Rekonstrukce státu uvádí tento bod jako nejvíce ohrožující smysl zákona.
Co je smyslem zákona o regulaci lobbingu
Když si v roce 2021 zadala protikorupční nezisková organizace Rekonstrukce státu průzkum, ve kterém měli lidé říct, koho si představují pod slovem lobbista, uváděli nejčastěji tři jména – Romana Janouška, Ivo Rittiga a Marka Dalíka.
Smyslem zákona o regulaci lobbingu je dát tomuto slovu jeho pravý význam. Ukázat, že nejde o nic nekalého a zároveň stanovit pro lobbování pravidla. V minulosti už vzniklo několik návrhů na takový zákon, nikdy ale neprošly. Ve Spojených státech, Kanadě, Velké Británii, Rakousku, Itálii či Polsku přitom už něco podobného funguje.
Lobbisté se budou podle návrhu českého zákona registrovat v elektronickém registru, který povede ministerstvo spravedlnosti, a minimálně jednou za půl roku do něj vloží zápis o své lobbingové činnosti. V jaké věci se snažil někoho ovlivňovat, koho a jakým způsobem. Lobbista by měl do registru také uvést jména těch, v jejichž zájmu lobbuje.
Lobbování budou mít povinnost vést takzvanou lobbistickou stopu, ze které má být jasné, na základě jakého doporučení nebo ovlivnění lobbistou připravují konkrétní zákon. Seznam těch, kteří můžou být lobbováni, je široký – od prezidenta republiky, přes poslance, senátory, členy vlády až po členy Nejvyššího kontrolního úřadu nebo České národní banky.
Do podobné skupiny nepřijatelných návrhů zahrnula Rekonstrukce státu a Transparency International návrh poslance hnutí ANO Milana Brázdila, aby se zákon netýkal čtrnácti profesních komor. Mezi nimi je například hospodářská, advokátní, lékařská, lékárnická nebo stomatologická.
„Komorám bylo původně slíbeno, že se na ně tento zákon nebude vztahovat. Teď jsou označovány za skupiny, které lobbují, což vypadá skoro až jako hanlivé slovo,“ míní Brázdil. Protikorupční organizace ovšem namítají, že některé profesní komory patří mezi největší a nejaktivnější lobbisty v Česku. Pokud má zákon o regulaci lobbování dávat kompletní obrázek o lobbingu, nedává tato výjimka podle nich smysl.
Poslanci budou hlasovat také o pozměňovacím návrhu, aby se zákon nevztahoval ani na kraje a obce, za což bojují především starostové ve sněmovně. „Vyčlenění jakékoliv lobbistické aktivity územně samosprávných celků, a to včetně jejich zaměstnanců nebo organizací, které je zastupují, by se dotklo desítek tisíců volených i nevolených představitelů měst a obcí,“ protestuje expertka Transparency International Monika Krejčí.
Před závěrečným hlasováním tak není jasné, jakou podobu zákon nakonec bude mít a na koho se bude vztahovat. Rozdílné názory na něj jsou i uvnitř vládní koalice.
Největšími podporovateli zákona jsou Piráti, kteří jsou pro jeho přísnou a širokou verzi, aby veřejnost měla co největší přehled o tom, kdo se snaží podobu zákonů jako lobbista ovlivňovat.
„Většinou jsou lidi šokovaní, že do dneška nemáme zákon, který by stanovil pravidla pro politické lobbisty. Dvacet let se tady nepodařilo pravidla pro lobbování schválit,“ stěžuje si předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.
Podle něj zákon pomůže i těm lobbistům, kteří se snaží transparentně a legálně prosazovat zájmy svých klientů. „Jasná pravidla pomohou tomu, abychom různé grázly odstavili na druhou kolej a aby si už na vládě či ve sněmovně neškrtli,“ dodává Michálek.
