Téma změny pohlaví se v lidském světě stalo jedním z kulturních sporů. Tento článek se lidské sexuality nijak netýká. Nový výzkum zjistil, že fenomén se objevuje nejen u člověka, ale také u zvířat – konkrétně ptáků. Samozřejmě u nich tato změna není způsobená chirurgicko-farmaceutickým zákrokem, ale přirozenými procesy.
Vědci ve studii prozkoumali asi pět stovek ptáků, kteří patřili k pěti druhům. Zjistili, že až šest procent z nich má rozpor mezi genetickými a tělesnými znaky pohlaví. Tedy navenek vypadali jako zástupci jednoho pohlaví, ale nesli si genové sady odpovídající pohlaví opačnému.
Typickým příkladem pro ně byl samec australského ledňáka, který měl kloaku rozšířenou způsobem, který mohl znamenat jediné: nedávno snesl vejce.
„To naznačuje, že určení pohlaví u divokých ptáků je mnohem proměnlivější, než jsme si mysleli, a může přetrvávat až do dospělosti,“ komentovala výsledky spoluautorka studie Dominique Potvinová z University of the Sunshine Coast v Queenslandu v Austrálii.
Přírodní změna pohlaví
Pohlaví mění v přírodě celá řada druhů, není na tom nic zvláštního a ví se o tom celé desítky let. Typické a známé je to hlavně u obojživelníků: jde ostatně třeba o zápletku knihy Jurský park, která vyšla před 35 lety a stala se předlohou pro světoznámý film. Vědci v ní doplní chybějící DNA naklonovaných dinosaurů geny od žab, což umožní pravěkým ještěrům změnit pohlaví, a narušit tak plány svých stvořitelů.
Stejně časté je to u ryb, známé je to u klaunů, což je druh, k němuž patřil slavný filmový Nemo. Všechny tyto rybky se rodí jako samci a v jisté části svého života se mění na samice. Když dominantní samice v hejnu zemře, změní se dominantní samec na samici a nahradí ji v této roli.
Pokud by se slavný film měl řídit podle reality, tak by se Nemův táta Marlin změnil po smrti své partnerky na samici a pak se s Nemem spářil. „Pak by ale tato pohádka určitě nebyla tak oblíbená,“ uvedla pro BBC bioložka Lucy Cooková.
Příběh pěti druhů
Ale zpět k ptákům. U těch je totiž změna pohlaví mnohem výjimečnějším fenoménem než u evolučně starších druhů. Roli u nich nehrají jen samotné chromozomy, ale geny na nich a pak také samotné buňky: u některých druhů zvířat totiž mají různé buňky odlišnou sexuální identitu.
Protože výzkum probíhal v Austrálii, vybrali si vědci pět tamních ikonických druhů: flétňáka australského, výše uvedeného ledňáka obrovského, holuba chocholatého a dva druhy papoušků – loriho chocholatého a žlutoskvrnného.
Všechny kusy našli ve střediscích, která mají pomáhat zraněným divokým zvířatům a kde ptáci uhynuli. Vědci tak mohli jejich těla pitvat, aniž by nějakému zvířeti ublížili. Zajímalo je, zda se jejich reprodukční orgány shodovaly, nebo neshodovaly s jejich genetickým pohlavím.
Objevily rovnou tři skupiny ptáků, kde se pohlaví neshodovala: geneticky samci s kompletními samičími tělesnými znaky, geneticky samice s kompletními samčími pohlavními znaky a ptáci vykazující kombinaci charakteristik varlat a vaječníků. Jednoznačně nejrozšířenější byla skupina genetických samic se samčími reprodukčními orgány.
Vědci upozornili na to, že pokud se v ptačí populaci takové případy objeví, může to mít zřejmě dopady na reprodukční schopnosti celé jejich lokální populace. Celá řada ptačích druhů je v současné době ohrožená a stačí jedna nevyvedená hnízdní sezóna a v ohrožení se může ocitnout celá populace, jak dokládá například příběh holuba stěhovavého.
Další problémy přinášejí tyto výsledky pro ornitology. Ti totiž ptáky identifikují hlavně podle vzhledu: samci bývají většinou pestřejší, aby přilákali samici. Jenže teď se zjistilo, že se na to až v šesti procentech nedá spolehnout.
Bylo to tak vždy?
Vědci nevědí, co je příčinou těchto změn, jestli jsou zcela přirozené, vznikly spolupůsobením přirozených faktorů a lidského vlivu, anebo zda jde čistě o dopady změn vyvolaných lidskou aktivitou.
Ví se například, že u želv existuje vliv na pohlaví mláděte podle toho, v jak teplém písku je zahrabané. Ptáci zase bývají mnohdy citliví na chemické vlivy, což by mohlo naznačovat, že by se zde mohlo jednat právě o dopady znečištění.
To všechno jsou ale zatím pouze spekulace. Vědci by chtěli tento fenomén zkoumat nejen víc, ale také rozsáhleji: prvním krokem by mělo být rozšíření oblasti a počtu ptačích druhů ke zkoumání. V ideálním případě by se mělo rozšířit i na další světadíly.
