Facky, tahání za vlasy, bití, použití vařečky nebo pásku. V některých rodinách stále děti vědí, co jsou to tělesné tresty. Řada rodičů je považuje v rámci výchovy za normální. Spolu se Slovenskem patří Česká republika ke dvěma posledním zemím v Evropě, které nepřijatelnost tělesných trestů nemají uzákoněnou. Vláda už loni přijala deklaraci, která označuje fyzické trestání dětí za nepřijatelné, pro rodiče z ní ale neplynou žádné sankce. Novela občanského zákoníku, která takový zákaz fyzických trestů řeší, je nyní ve třetím čtení ve sněmovně a čeká na schválení.
„Česká republika je bohužel stále jednou z posledních dvou evropských zemí, kde tělesné tresty nejsou legislativně jasně odmítnuty. A to v situaci, kdy víme, že dvě třetiny případů závažného týrání dětí začíná právě tělesnými tresty,“ upozornila vedoucí komunikace a prevence Centra Locika Magdaléna Černá.
Tuzemská společnost je podle ní velmi konzervativní a citlivá na zásah státu do soukromí rodin. A zároveň je v Česku vysoká tolerance k násilí v blízkých vztazích včetně násilí na dětech.
„Kořeny těchto jevů můžeme hledat i v traumatické komunistické minulosti. Navíc ve výchově máme tendenci opakovat to, co jsme sami jako děti zažili. Změnit toto chování není jednoduché, a proto je zde potřeba jasně nastavit společenskou hranici nepřijatelnosti násilí a zároveň poskytnout informace a podporu v tom, jak jinak dávat našim dětem výchovné hranice, řád a disciplínu,“ vysvětlila Černá.
Novela občanského zákoníku, která by deklarovala nepřijatelnost tělesných trestů, je ve třetím čtení ve sněmovně. „Reálně ale v tuto chvíli hrozí, že se poslanci nedostanou k jejímu projednání. A to by byla obrovská škoda. I když jde ‚jen‘ o deklaraci, má obrovský význam. Je to jasný signál společnosti, že žádné násilí na dětech není v pořádku. Nejde o kriminalizaci rodičů – jde o vytvoření nové normy,“ dodala Černá.
Ze zahraničí vyplývá, že přijetí takového zákona vede k výrazně lepšímu duševnímu zdraví dětí i nižšímu výskytu sebevražedného chování u náctiletých. A prokazatelně se snižuje i násilí ve společnosti obecně. Černá v této souvislosti uvedla, že jde také o praktický nástroj, který může pomoci včas odhalit případy týrání a dát odborníkům jasnější oporu pro jejich práci. A to za podmínky, že změna v zákoně je doprovázena i efektivní informační a preventivní kampaní.
Nesmíme být lhostejní
Na otázku, jak se zachovat v situaci, kdy nejsme příznivci žádných tělesných trestů, ale vidíme například na ulici, že rodič své dítě bije, Černá odpověděla, že se na to ptá hodně lidí. „Důležité je nezůstat lhostejný a zareagovat. Násilí nezastavíme tím, že před ním budeme zavírat oči. Vždy záleží na konkrétní situaci, ale často úplně stačí přistoupit a říct: Vidím, že to je těžké, můžu vám nějak pomoct? Už tím se přeruší napětí, rodič se cítí méně sám a dítě ví, že si ho někdo všiml,“ poradila.
V některých případech je samozřejmě potřeba zavolat pomoc, ať už policii nebo Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ale většinou podle Černé stačí právě lidská reakce. Pokud se lidé stanou svědkem násilí na dítěti, nebo potřebují poradit, tak na webových stránkách Centra Locika najdou také leták, který krok za krokem popisuje, jak se v takových situacích zachovat.
Je důležité se umět omluvit
Někdy se stane, že rodič reaguje nepřiměřeně k situaci. Podle Černé je tohle ale realita rodičovství. „Sama mám tři děti a vím, že každému z nás někdy takzvaně ujedou nervy. Důležité ale je, co uděláme potom. Zda budeme své chování obhajovat nebo se omluvíme. A řekneme například: Mrzí mě to, neměla jsem tě udeřit. Udělám všechno pro to, aby se to už nestalo. Zda budeme dítě učit, že je v pořádku, když mu blízcí ublíží, když například mají vztek nebo je toho na ně moc, či zda budeme dítě učit omluvit se, když uděláme chybu,“ sdělila.
Děti nepotřebují podle Černé dokonalé rodiče. „Potřebují rodiče, kteří jsou autentičtí, laskaví a ochotní převzít odpovědnost. A když tohle vidí, učí se i ony, že se dá něco pokazit a pak to napravit. I tím je učíme, jak budovat zdravé vztahy – ne strachem, ale důvěrou,“ doplnila.
Není třeba vylepšovat občanský zákoník, říká poslankyně
Například poslankyně Nina Nováková (KDU-ČSL) je jedním ze zákonodárců, kteří nesouhlasí, jak sama říká, s domnělým vylepšováním velmi promyšlené části občanského zákoníku.
„Samozřejmě neschvaluji bití dětí a odsuzuji násilí na nich. Trvám ale na tom, že rodičovství se všemi povinnostmi a obrovskou odpovědností je pro naši společnost vzácná hodnota. Podporujme je, aby uplatňovali zásadu přiměřenosti ve všem – v podpoře dětí, ve výchovných opatřeních, v poskytování informací i postupném navyšování míry svobody, která je dětem dopřávána. Každá rodina je neopakovatelný originál,“ uvedla. Nováková považuje za dostačující formulaci v odstavci 1 a 2 § 884 občanského zákoníku.
(1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.
(2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.
„Vůči agresivním slabochům, a takoví mezi takzvanými rodiči také jsou, použijme příslušné paragrafy zakazující a trestající násilí,“ doplnila poslankyně.
Hořící Morana upozornila na nečinnost politiků
Uplynulou neděli se zároveň konal v Praze průvod, který poukázal na tento problém. Akci s názvem „Škoda lásky, která padne vedle“ pořádala iniciativa Sametové posvícení. Vynášení Morany letos pořádala již po sedmé a vždy volí společenské téma, které prostřednictvím rituálu chce tematizovat a vynést na veřejnost.
Průvod vyrazil z kavárny v centru Prahy, kde předtím děti v rámci workshopu vyráběly chrastítka a Moranu. Ta byla na tyči s papírovými bílými třásněmi a na hlavě měla přilepené barevné vlasy. Zapálenou Moranu poté účastníci hodili do Vltavy.
„S Moranou vynášíme nejen zimu, ale i tyranskou mentalitu, která nepřipouští chyby, postrádá empatii a solidaritu se slabšími,“ uvedla zakladatelka iniciativy Olga Cieslarová. Ve svém proslovu poté dodala, že cílem je společně odevzdat vodě symboly násilí, které se generačně přenáší a traumatizují, a zdůraznit potřebu výchovy založené na skutečné lásce a respektu.
GALERIE
Průvod v Praze upozornil na tělesné tresty dětí
„Myslíme si, že je třeba říkat nahlas, že tělesné trestání je pro děti ponižující a není to optimální výchovný prostředek, i když se někdy může stát, že rodič své dítě v situaci, kdy si neví rady, uhodí. Rádi bychom, abychom se jako společnost přihlásili k tomu, že snaha o výchovu bez uplatňování násilí je hodnotou, o kterou má smysl usilovat,“ řekla za iniciativu Kateřina Lánská.
Projednání novely podle iniciativy není pro poslance prioritou. Politická debata o uzákonění tělesných trestů daleko spíše podle Lánské připomíná zákopovou válku.
„Snaha obhajovat vlastní selhání a neschopnost sebereflexe, jak jsme mohli vidět při projednávání tohoto zákona, respektive formulace týkající se společenské nepřijatelnosti tělesných trestů, vyjadřuje hlubší neochotu ke společenským proměnám. Neschopnost nabídnout nějakou dlouhodobou společenskou vizi je bohužel příznačná pro celou současnou politickou reprezentaci. Doplácíme na to všichni,“ podotkla.
Deklarace
Vláda schválila deklaraci loni v červnu. Stojí v ní, že by se výchova dětí měla obejít bez pohlavků, bití a dalších fyzických trestů. Souhlasila s úpravou v občanském zákoníku, která označuje tělesné trestání dětí za nepřijatelné. K zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí vedly podle kabinetu požadavky Evropského výboru pro sociální práva. Za fyzické usměrnění dítěte ale nečekají rodiče nové postihy.
„Tělesné tresty dětí jsou v rozporu s lidskou důstojností. Jsou nepřijatelné, a to i v domácím prostředí. Česká republika patří k posledním zemím Evropské unie bez jasného legislativního zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání,“ uvedl tehdy ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Krok uvítala taky zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Doháníme tak vůči ochraně dětí v naší zemi velký dluh,“ napsala na sociální sítí X.
