
Před osmdesáti lety se dočkal osvobození Zlín a krátce na to i Vsetín, a to díky Rudé armádě s jednotkami rumunské armády, příslušníky 1. československého armádního sboru pod velením generála Karla Klapálka a 1. československou partyzánskou brigádou Jana Žižky. Osvobození se věnuje výstava Nezapomeňme – 80 let od vítězství, která na náměstí Míru ve Zlíně potrvá do 12. května. Ve Vsetíně budou oslavy v Domě kultury. Připraveny tam jsou dvě výstavy i dvoudenní mezinárodní konference.
Shromáždění u památníku v centru Zlína si nyní nenechala ujít ani Jiřina Dědáková. Okupaci a válečné hrůzy má stále v paměti. „Tatínek byl třikrát zavřený. A nebýt paní Baťové, tak by nepřežil. Velmi jsme to prožívali. My jsme totiž bydleli v Baťově vile. A tam nám spadly dvě bomby,“ vzpomíná i na největší bombardování Zlína v listopadu 1944. O půl roku později se Zlín dočkal osvobození. Díky sovětským, rumunským i československým vojákům a partyzánům. Jiřině Dědákové bylo tehdy čtrnáct let.
Jindřich Káňa prožil osvobození u svého staršího bratra Jana v nedaleké Hvozdné. „Bratr měl připravenou lahev slivovice na uvítanou vojáků. Měl s sebou štamprli a snažil se každému vojákovi, kterého potkal, nalít štamprli. A jeden mu vzal celou flašku a vypil celou slivovici najednou,“ popsal pro Paměť národa.
Architektka Eva Jiřičná vyrůstala v baťovském domku na ulici Lomená ve zlínské čtvrti Díly. Z válečného dění si vybavuje bombardování, před kterým se utíkala schovat s maminkou k blízkému lesu, a osvobození města a příjezd osvoboditelů. „Vzpomínám si, jak jsme vyšli ze zámečku a na cestě ruské tanky, vojáci, my jsme na ně házeli ratolesti, hlavně tedy květy kaštanů. Pro mě to byl úžasný zážitek, symbolický, že to byl konec války. Já nevím, co si dítě představuje pod koncem války, ale představila jsem si, že je to něco úžasně důležitého a radostného. Tak jsem tam poskakovala,“ vzpomíná.
Nemůže zapomenout ani na výjev, kdy z jednoho tanku vyhodili vojáka do příkopu. „Moje maminka, paní Pokorná a ještě několik žen tam okamžitě běželo, já jsem musela držet Jarušku za ruku a stát. No a ony se snažily ho ošetřit, poněvadž byl zraněný, ale nebyl ještě mrtvý. A to už mám jenom z povídání maminky, že se snažila zastavit jeden z těch tanků a říct: ,On je zraněný, on není mrtvý.‘ A jeden z těch oficírů řekl: ,Nas mnogo.‘ A odjel,“ říká.
„Osvobození našeho města patří k nejdůležitějším událostem v dějinách Zlína. Návrat míru v roce 1945 znamenal naději na nový začátek po letech utrpení a nesvobody. Dnes žijeme v době, kdy je svoboda a demokracie samozřejmou součástí našich životů. O to důležitější je nezapomínat, jak těžce jsme si tyto hodnoty museli vybojovat,“ uvedl primátor Jiří Korec (ANO).
Už teď je na náměstí před zlínskou radnicí volně přístupná panelová výstava Nezapomeňme – 80 let od vítězství, kterou připravila Paměť národa. „Donedávna byly hrůzy světové války pouze mementem a varováním. Dnes jsou však i připomínkou opět přítomné hrozby. Výstava přináší skutečné lidské příběhy z války,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Mír není samozřejmostí
Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomíná i Vsetín. Mimo jiné dvoudenní mezinárodní konferencí. Stejně jako doprovodné výstavy připomíná sovětské i rumunské vojáky, kteří při osvobozování nasazovali životy. „Určitou roli sehrál také místní partyzánský odboj. Víme, že na Vsetíně vypuklo 4. května povstání. A ještě byl důležitý i vklad československého armádního sboru,“ přiblížil ředitel Státního okresního archivu Vsetín Tomáš Baletka.
„V současné době je bezpečnostní situace ve světě velmi nestabilní a nevyzpytatelná. Na mnoha místech války probíhají, jinde hrozí. O to více si je třeba vážit toho, že na našem území uplynulo od posledního válečného konfliktu už osm desetiletí a takto dlouhou dobu tedy můžeme žít v míru. Mír ale není samozřejmostí. Proto je také nutno si připomínat hrůzy války, které před více než osmdesáti lety prožívali naši předkové, a zasazovat tyto události do obrazu reality,“ poznamenal starosta Vsetína Jiří Čunek (KDU-ČSL).
Výstava v Domě kultury představuje dokumenty i zbraně. Během nedělních oslav uvidí lidé i bojové ukázky v centru Vsetína.
Vypálení valašských osad a vesnic
Některé osady a vesnice na Valašsku se na konci druhé světové války staly útočištěm partyzánů, což ale vedlo ke krutým represím ze strany Němců a několika masakrům jejich obyvatel. Nejznámějším z nich je vypálení Ploštiny s téměř třemi desítkami obětí, podobný osud ale potkal 23. dubna 1945 i Prlov, ležící zhruba deset kilometrů jižně od Vsetína. Prlov byl koncem druhé světové války významným střediskem podpory partyzánů. Prlovu a jeho obyvatelům se ale stala osudným zrada jednoho z partyzánských pomocníků, vynucená mučením po zatčení, stejně jako útěk dvojice zajatých maďarských důstojníků, které v obci ošetřovali.
Poslední nacistickou trestnou akcí v předvečer osvobození Valašska bylo vypálení osady Vařákovy Paseky nad Lačnovem v noci na 3. května 1945. Zabiti byli čtyři lidé, vypáleno bylo osm chalup z deseti. Za masakry byla jednotka SS Josef, vedená dvěma českými Němci, Walterem Pawlofským a Kurtem Wernerem Tutterem. Ani jeden z nich ale nebyl za valašské masakry potrestán, Tutter se stal dokonce v padesátých letech spolupracovníkem komunistické StB v západním Německu.