Na kontě měla už pět olympijských medailí, tři stříbrné a dvě bronzové. Ten nejcennější jí stále scházel.
Proto, když se jí někdo před italskými hrami zeptal, pro jaký výsledek si jede, jednoznačně odpověděla: „Chci zlato, strašně moc ho chci.“
Jenže to také znamenalo přepsat americké rekordy a stát se nejstarší olympijskou vítězkou v historii USA.
O to větší euforii pocítila, když v cíli čekala, jak dopadne jízda její německé rivalky Laury Nolteové. Nakonec byla o pouhé čtyři setiny pomalejší.
„Asi to budu ještě chvíli vstřebávat. V letošní sezoně i v posledních letech bylo tolik momentů, kdy jsem si říkala, že něco takového je úplně nereálné,“ uvedla dojatá šampionka.
A není divu. Meyersová Taylorová má za sebou dva těžké porody. Dnes již šestiletý Nico se narodil s Downovým syndromem a percepční ztrátou sluchu (problém není ve vedení zvuku do ucha, ale v jeho zpracování). O dva roky mladší Noah je zcela neslyšící. Při druhém porodu byla elitní bobistka dlouho upoutána na lůžko.
„Bylo ohromně psychicky náročné zvládat péči o děti a přípravu na olympijské hry. Za hodně vděčím svému muži,“ chválila svého chotě Nica Taylora, rovněž bývalého bobistu.
I proto byla spontánní oslava v cílovém prostoru hodně emotivní a video z ní dojalo nejednoho sportovního fanouška.
Meyersová Taylorová totiž měla poblíž i oba své syny a po úvodním přívalu emocí začala potomkům, kteří nemohli vnímat bouřlivou atmosféru, znakovat: „Maminka vyhrála.“
„Ani nevím, jestli to úplně pochopili, i když jsme některé znaky pro slova jako ´boby´ nebo ´šampionka´ trénovali. Snad až budou starší a uvidí ten záznam, pochopí, co maminka dokázala a co s nimi v tu chvíli sdílela,“ řekla Američanka novinářům.
Kromě splněné velké osobní výzvy ale nečeká, že by se její život nějak změnil. „Snad je to vzkaz pro všechny, že nikdy není pozdě si splnit sen. Já jen vím, že za nějakých šest dnů budu zase vozit a vyzvedávat děti ze školy,“ usmála se.
