Vloni přišli vědci s teorií, že se zemské jádro začalo točit opačně proti pohybu Země. Hypotézu, podle níž jádro mění svůj pohyb periodicky každých sedmdesát let, se jim nyní podařilo potvrdit.
Jádro, které se ukrývá více než pět tisíc kilometrů hluboko pod povrchem Země, se v sedmdesátých letech minulého století točilo rychleji, než jaká je rotace planety. Jeho pohyb se postupně zpomaloval, až nastala chvíle, kdy se jádro i Země točily stejně rychle. V roce 2008 se už otáčelo pomaleji a v současnosti rotuje dokonce opačným směrem než zbytek planety. Hypotézu, o které se psalo začátkem loňského roku, nyní potvrdili američtí vědci.
„Hádáme se o tom už dvacet let a teď je to konečně vyřešené,“ prohlásil John Vidale, spoluautor studie z University of Southern California. „Myslím, že jsme ukončili debatu o tom, zda se vnitřní jádro pohybuje a jaký byl jeho vzorec v posledních několika desetiletích,“ doplnil pro stanici CNN.
Ačkoliv se jádro otáčí v pravidelných cyklech, zpomalení a zrychlení nepřichází vždy ve stejnou dobu. Podobně se liší rychlost, se kterou se otáčí rozdílnými směry. Proč se tak děje, vědci zatím neodhalili. Podle jedné z teorií by kovové jádro, které nelze přímo zkoumat, nemuselo být tak pevné, jak se dosud všichni domnívali. Rotace by ho proto mohla deformovat, což by následně ovlivnilo rychlost otáčení.
Změnou rotace jádra se pro lidi na Zemi nic nemění. Ta může ovlivňovat rozptýlení seismických vln po zemětřesení nebo magnetické pole, případně zkracovat dny, denně se však jedná o nepostřehnutelnou tisícinu sekundy. „Nedokážu si představit, že by to mělo velký význam,“ hodnotí spoluautor studie Vidale.
Co je zemské jádro
Planeta Země se skládá z několika vrstev, od povrchu nejvzdálenější vnitřní jádro tvoří zejména železo a nikl. Kovová koule, objevená v roce 1936 dánskou seismoložkou Inge Lehmannovou, od té doby vědce mate, připomíná list New York Times.
Odborníci se domnívají, že jádro vykrystalizovalo z roztavené kovové směsi někdy v nepříliš vzdálené minulosti Země poté, co se vnitřek planety dostatečně ochladil. Vědci jádro a jeho měnící se pohyb dokážou zkoumat na základě zemětřesení. Když se někde začne třást zem, sledují, kam a jak rychle se otřesy šíří. Seismology zaujalo, že stejně silné otřesy ve stejném místě neměly totožný dopad na okolní svět.