Zemřela francouzská herečka a filmová ikona Brigitte Bardotová. Bylo jí 91 let, uvedla v neděli dopoledne agentura AFP s odkazem na Nadaci Brigitte Bardotové. V nedávné době se herečka zotavovala po pobytu v nemocnici. Bardotová zahájila svou hereckou kariéru na začátku 50. let a věnovala se jí přes dvacet let. Podle agentury AFP hrála ve zhruba pěti desítkách snímků. V posledních letech se téměř výhradně věnovala ochraně práv zvířat a péči o ně.
„Nadace Brigitte Bardotové oznamuje s obrovským smutkem úmrtí své zakladatelky a předsedkyně, paní Brigitte Bardotové,“ stojí v prohlášení, které citují francouzská média. Ta mluví o úmrtí jedné z posledních legend zlaté doby tamní kinematografie.
Herečka zesnula v neděli ráno ve své vile v Saint-Tropez, upřesnila agentura AFP. V říjnu byla Bardotová hospitalizovaná v Toulonu kvůli operaci, pak se vrátila domů na léčení.
„Její filmy, její hlas, její oslnivá sláva, její iniciály, její trápení, její velkorysá vášeň pro zvířata, její tvář, z níž se stala Marianne: Brigitte Bardotová ztělesňovala život ve znamení svobody,“ napsal francouzský prezident Emmanuel Macron. „Truchlíme za legendu století,“ dodal.
K herectví se dostala přes modeling
Herečka se narodila v roce 1934 v Paříži. Vyrůstala v zámožné, tradiční katolické rodině, ale jako tanečnice vynikala natolik, že jí bylo umožněno studovat balet na prestižní pařížské konzervatoři (Conservatoire de Paris). Zároveň pracovala jako modelka a už v roce 1950 se v patnácti letech objevila na obálce časopisu Elle, připomněl britský deník The Guardian.
Díky modelingu se Bardotová dostala k filmovým rolím, zároveň se na jednom z konkurzů seznámila i se svým pozdějším manželem Rogerem Vadimem. Bardotová dostávala zpočátku menší role, ale postupně se stala výraznou osobností francouzské kinematografie.
K jejím nejslavnějším snímkům patří například … a Bůh stvořil ženu, který režíroval její tehdejší manžel Vadim, či Pohrdání Jeana-Luka Godarda. Právě snímek .. a Bůh stvořil ženu, ve kterém Bardotová ztvárnila nespoutanou teenagerku v Saint-Tropez, upevnil její image a učinil z ní mezinárodní ikonu.
„Nejemancipovanější žena ve Francii“
Bardotová se rychle stala inspirací nejen pro filmové publikum, ale také pro intelektuály a umělce. Sloupkař Raymond Cartier napsal v roce 1958 do Paris-Match rozsáhlý článek o „případu Bardot“ („le cas Bardot“) a spisovatelka Simone de Beauvoirová publikovala v roce 1959 svůj slavný esej Brigitte Bardotová a lolitin syndrom, v němž herečku představila jako nejvíce emancipovanou ženu Francie.
Na počátku šedesátých let se Bardotová objevila v řadě výrazných francouzských filmů, mimo jiné v dramatu Pravda Henriho-Georgese Clouzota nominovaném na Oscara či ve snímku Velmi soukromá záležitost Louise Malla, kde hrála po boku Marcella Mastroianniho. V roce 1969 byla Bardotová vybrána jako předloha pro Marianne, symbol Francouzské republiky.
Později herečka přijala i několik hollywoodských nabídek, mezi které patřila dobová komedie z prostředí Mexika Viva Maria! či western Shalako, kde si Bardotová zahrála po boku Seana Conneryho. Vedle herectví se Bardotová věnovala také hudbě.
Konec herecké kariéry
Tlak spojený se slávou však Bardotovou postupně stále více tížil. V roce 1996 se svěřila deníku The Guardian: „Šílenství, které mě obklopovalo, mi vždy připadalo neskutečné. Na život hvězdy jsem nikdy nebyla skutečně připravená.“ Herectví opustila v roce 1973 ve věku 39 let, po natočení historické romance Sukničkář Colinot.
Po ukončení kariéry se věnovala především ochraně zvířat. V roce 1977 se připojila k protestům proti lovům tuleňů a v roce 1986 založila už zmíněnou Nadaci Brigitte Bardotové. Posílala také protestní dopisy světovým lídrům například kvůli vybíjení psů v Rumunsku, zabíjení delfínů na Faerských ostrovech či zabíjení koček v Austrálii. Pravidelně se také vyjadřovala velmi ostře k náboženským porážkám zvířat.
V roce 2003 ve své knize A Cry in the Silence prosazovala pravicovou politiku a ostře se vymezovala vůči LGBTQ+ komunitě, učitelům a takzvané „islamizaci francouzské společnosti“, což vyústilo v její odsouzení za podněcování k rasové nenávisti.
Bardotová také dlouhodobě podporovala francouzskou pravicovou Národní frontu, později přejmenovanou na Národní sdružení, uvedl Guardian. V roce 2012 šokovala část francouzské veřejnosti, když řekla, že bude v prezidentských volbách volit lídryni tohoto politického uskupení Marine Le Penovou.
