Ve věku 76 let zemřela významná osobnost českého práva a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. Informoval o tom Ústavní soud. Její osobnost i přínos pro české právo ocenili ve vyjádření mimo jiné premiér Petr Fiala (ODS), předseda Soudcovské unie Libor Vávra či předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Karel Šimka.
Rodačka z Kladna vystudovala práva na Univerzitě Karlově v Praze. Rok pracovala jako podniková právnička, poté několik let jako advokátka. V roce 1982 odešla do emigrace. Nejprve do Spolkové republiky Německo, kde pracovala jako právní poradkyně a novinářka, mimo jiné i v československé sekci Rádia Svobodná Evropa. Poté žila do roku 1993 v Kanadě, i s manželem Arnoštem Wagnerem.
Po návratu do Česka pracovala nejprve jako asistentka předsedy Ústavního soudu Zdeňka Kesslera, později byla Václavem Havlem jmenována soudkyní Nejvyššího soudu a poté i jeho předsedkyní. K Ústavnímu soudu se vrátila v roce 2002 ve funkci soudkyně a místopředsedkyně.
„Nesnažila se zalíbit mocným“
Wagnerová ve svém desetiletém působení u Ústavního soudu patřila k nejaktivnějším soudcům, je podepsaná pod mnoha významnými, diskutovanými, někdy i kritizovanými nálezy soudu. „Pokud není žádná kritika ze strany politiků, tak se něco děje špatně. Pokud se ta kritika dostaví, tak si myslím, že Ústavní soud pracuje dobře,“ řekla v roce 2012, kdy ve funkci ústavní soudkyně končila.
„Eliška Wagnerová se nikdy nesnažila zalíbit mocným. Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice. Mezi politiky si tím mnoho přátel nezískala, mezi svými spolupracovníky ano (a k tomu absolutní respekt a celoživotní sympatie). Byla sečtělá, s širokým mezinárodním rozhledem a vynikajícími vědeckými kontakty, ale například s trpělivostí nebo diplomatickými frázemi si hlavu nelámala,“ uvedl Ústavní soud ve vzpomínce na webu. Doplnil, že Wagnerová byla soudkyní zpravodajkou v 1938 různých řízeních, vyhověla ve 241 případech návrhu.
Po odchodu z Ústavního soudu působila v letech 2012 až 2018 jako nezávislá senátorka za Stranu zelených. Její manžel Arnošt, s nímž se setkala v emigraci, zemřel před třemi roky.
Význam Wagnerové připomněl na síti X i premiér Petr Fiala (ODS), přidal i osobní vzpomínku. „Poznal jsem ji záhy po jejím návratu z emigrace, vždy jsem oceňoval její snahu o širší pohled na právní otázky, což se mimo jiné projevilo i jejím zájmem o politologii a získáním doktorátu v tomto oboru. Odešla významná osobnost naší justice, čest její památce,“ napsal premiér. Na síti X se k úmrtí Wagnerové vyjádřil i ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.), poslankyně Evropského parlamentu Danuše Nerudová či právnička Hana Marvanová.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka uvedl, že Wagnerová byla první dámou českého ústavního práva, intelektuálka a bojovnice, soudkyně i aktivistka, svobodomyslná, nezávislá, s názorem i schopná naslouchat jiným. „Občas jsme spolu šli na oběd a debaty s ní o právu, politice a společnosti byly úžasné. Bude mi moc chybět a hlavně bude chybět této zemi jako obhájkyně svobody. Doufám, že tenhle její odkaz tu s námi zůstane,“ dodal.
Baxa: Byla etalonem pevnosti a odvahy
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa ocenil její odvahu. „Byla pro mě etalonem pevnosti a odvahy. I lidi, kterých si vážila, dokázala drsně ‚pohladit proti srsti‘, když to bylo zapotřebí. Patřil jsem mezi ně a nikdy jí za to nepřestanu být vděčný,“ napsal Baxa na X.
Osobní vzpomínky má na setkání a debaty s Wagnerovou i předseda Soudcovské unie Libor Vávra. „Byla první výraznou postavou, která vnesla do práva a právnické obce v Česku myšlenku, že ne vše, co je formálně napsané v zákoně, má platit, i když je to materiálně nesmysl. V důsledku toho čelila řadě odsudků od jiných právníků,“ doplnil Vávra.
„Když jsem jí před časem vyjádřil obdiv za to, že se nikdy nebála prosazovat to, co považovala za správné, opravila mě, že obavy zažívala mnohokrát, že však nakonec vždy věděla, co je třeba udělat,“ napsal na sociální síti X k jejímu úmrtí současný soudce Ústavního soudu Tomáš Langášek.
„Její celoživotní snahou bylo především to, aby stát a polické instituce za každé situace respektovaly každého jednoho člověka v hledání jeho individuálního štěstí. V tom byla a zůstala i později jako senátorka autentickou liberálkou. Ačkoliv se ke konci života víceméně stáhla z veřejného dění, její odkaz je neoddiskutovatelný a bude možná aktuálnější, než bychom si chtěli připustit. Osobnost jejího formátu budeme postrádat,“ uvedl bývalý asistent Wagnerové a současný soudce NSS Ivo Pospíšil.
