V sobotu ráno zemřel spisovatel, dramatik a bývalý disident Ivan Klíma. Bylo mu 94 let. O úmrtí spisovatele informoval jeho syn Michal Klíma. Klíma napsal přes dvacet knih a jeho dílo bylo přeloženo do třiceti jazyků. Ústředním motivem jeho knih jsou vztahy mezi muži a ženami, k nejznámějším dílům patří mimo jiné Milenci na jednu noc, povídkový soubor Má veselá jitra či novela Láska a smetí. Klíma uspěl v 60. letech, za normalizace se stejně jako mnoho dalších autorů, kteří vystoupili proti tehdejšímu režimu, ocitl na indexu. Svobodně publikovat mohl opět až po listopadu 1989.
„Můj otec spisovatel Ivan Klíma zemřel po dlouhé nemoci dnes brzy ráno doma obklopen rodinou,“ uvedl v sobotu ráno syn Michal Klíma.
Vedle Milana Kundery a Bohumila Hrabala bývá Ivan Klíma ve světě řazen k nejznámějším českým autorům. „Literatura má vyprávět příběh, a tím být přitažlivá pro čtenáře,“ řekl jednou milovník díla Karla Čapka, o kterém napsal několik knih. „Píšu hlavně proto, že mě to baví, ale zároveň myslím na to, že by to taky mělo bavit ještě někoho jiného,“ tvrdil tento vášnivý houbař a sběratel starých tisků a map.
Klíma byl také nositel mnoha ocenění. Mimo jiné Ceny Egona Hostovského, Ceny Franze Kafky, medaile Za zásluhy či ocenění Magnesia Litera.
Klíma prošel koncentračním táborem Terezín
Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze jako Ivan Kauders a židovský původ výrazně ovlivnil jeho dospívání, tři a půl roku strávil v koncentračním táboře v Terezíně. Smrti se podařilo uniknout i jeho matce s bratrem, válku přežil také Klímův otec, elektrotechnický inženýr. Po válce Klíma dokončil středoškolská studia a v roce 1956 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština a literární věda. To už byl tři roky členem komunistické strany.
Začínal jako redaktor v časopise Květy, později působil do začátku normalizace v Literárních novinách, Literárních listech nebo Listech. Od začátku 60. let také začal publikovat, už jeho prózy Bezvadný den, Hodina ticha nebo Milenci na jednu noc si získaly oblibu u čtenářů. Angažoval se i veřejně, na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 Klíma spolu s některými dalšími kolegy odmítl kontrolu KSČ nad kulturou a kritizoval i existenci cenzury, za což si vysloužil vyloučení ze strany.
V roce 1969 ještě stihl odjet do Spojených států, kde na Michiganské univerzitě v Ann Arboru jako hostující profesor přednášel českou literaturu. Po svém návratu v roce 1970 byl Klíma vyloučen z různých organizací (definitivně také z komunistické strany, kam jej za pražského jara 1968 formálně vzali zpátky), nesměl publikovat a jeho díla musela zmizet z knihoven. Za normalizace pracoval Klíma jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček.
Vydávat mohl jen v samizdatu či v exilu
Nepřestával psát, ačkoli vydávat mohl jen v samizdatu nebo za hranicemi. V povídkách a románech ze 70. a 80. let se Ivan Klíma často věnoval tématu životního osudu spisovatele, který je mocí vyvržen na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka. Z tohoto období pochází například Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky či novela Láska a smetí. V knihkupectvích se jeho dílo mohlo opět objevit až po sametové revoluci.
Po listopadu napsal Ostrov mrtvých králů, Poslední stupeň důvěrnosti nebo životopisnou knihu o Karlu Čapkovi Velký věk chce mít též velké mordy. V letech 2009 a 2010 zaujal dvoudílnými vzpomínkami Moje šílené století. Napsal i několik divadelních a rozhlasových her a knih pro děti, námět pro loutkový film Jiřího Trnky Kybernetická babička nebo předlohy pro některé části kresleného Krtečka. V letech 1990 až 1993 byl předsedou českého centra mezinárodního PEN-klubu.
S manželkou Helenou, která za války také zažila nacistickou perzekuci kvůli částečně židovskému původu, se oženil v roce 1958. Měli syna Michala – novináře, mediálního manažera, od března 2022 do února 2023 vládního zmocněnce pro oblast médií a nyní předsedu správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu – a dceru Hanu.
