Ve věku 88 let zemřel britský dramatik s českými kořeny Tom Stoppard. Oznámila to agentura United Agents, která ho zastupovala. Zlínský rodák napsal mimo jiné oscarový scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. Mezi jeho nejznámější divadelní hry patří Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, Arkádie nebo Rock’n’Roll, která se odehrává v Československu.
Sir Tom zemřel pokojně ve svém domě v hrabství Dorset v jihozápadní Anglii obklopen rodinou, píše BBC.
„Budeme si ho pamatovat kvůli jeho dílům, brilantnosti a lidskosti, kvůli jeho vtipu, drzosti, štědrosti ducha a hluboké lásce k angličtině,“ uvedla jeho agentura. „Bylo nám ctí s Tomem spolupracovat a poznat ho,“ dodala. Příčinu úmrtí agentura bezprostředně neoznámila.
Stoppard, kterého v roce 1997 královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu, se v roce 1967, ve svých 29 letech, stal nejmladším dramatikem, jehož dílo, konkrétně Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, bylo uvedeno v londýnském Národním divadle. Hra pak byla uváděna i na Broadwayi v New Yorku a v prvních deseti letech na více než 250 místech na světě.
Mnozí kritici považují za Stoppardovo vrcholné dílo Arkádii z roku 1993. Tato hra propojuje teorii chaosu, Isaaca Newtona i milostný život básníka Lorda Byrona. „Jeho hutné, spletitě vystavěné hry jsou založeny na rozsáhlém výzkumu,“ uvedla agentura Reuters. Pojem „stoppardovský“ se podle ní dokonce dostal do oxfordského slovníku angličtiny a odkazuje na využívání „slovní gymnastiky“ při popisu filosofických konceptů.
Divadlo musí bavit
Stoppard se věnoval vedle divadla a filmu také rozhlasu. Agentura Reuters připomněla, že se ve svých dílech zabýval širokým spektrem témat, od matematiky přes dadaistické umění až po krajinářskou architekturu.
„Divadlo je zábava, musí bavit. Ale musí diváci rozumět všemu, co vidí? Když jdeme do galerie, nerozumíme tomu, co se nám umělec snaží sdělit, ale přesto se nám obraz může líbit,“ řekl v rozhovoru z roku 1995.
Stoppard se narodil jako Tomáš Straussler 3. července 1937 v tehdejším Československu jako syn lékaře Eugena Strausslera a Marty (nebo Marthy), rozené Beckové, která měla vzdělání zdravotní sestry. Židovská rodina uprchla před nacisty a přestěhovala se do Singapuru, když byl ještě nemluvně. O tom, že je Žid, se Stoppard dozvěděl až na začátku 90. let.
Ze Singapuru odešel s matkou a starším bratrem Peterem do Indie. Jeho otec zůstal v Singapuru, zemřel při útěku, když padl do rukou Japonců. V Indii se Marta Strausslerová provdala za majora britské armády Kennetha Stopparda a rodina se přestěhovala do Anglie. V Londýně se Stoppard živil nejprve jako kritik a žurnalista, později začal psát vlastní divadelní hry.
Jeho židovští prarodiče zemřeli v nacistických koncentračních táborech. Do Zlína přijel v roce 1998, kdy navštívil svůj rodný dům a setkal se s pamětníky. „Cítím se neuvěřitelně šťastný, že jsem nemusel bojovat o přežití nebo zemřít. Je to nápadná součást toho, co by se dalo nazvat šťastným životem,“ napsal o tom později.
Lidská práva ve střední a východní Evropě
Kromě toho se aktivně zajímal o dodržování lidských práv v zemích střední a východní Evropy. V roce 1977 se v komunistickém Československu setkal s dramatikem Václavem Havlem, jehož hry překládal do angličtiny. V Československu podporoval disidenty, organizoval petice za propuštění vězněného Havla a v roce 1983 založil cenu pro československé autory, jejichž díla nemohla za komunistického režimu vycházet.
Tato cena Toma Stopparda za vynikající původní esejistickou práci v českém jazyce existovala v letech 1984 až 2016, kdy ji udělovala Nadace Charty 77 autorům českého původu za významné esejistické dílo. Od roku 2021 ji uděluje Knihovna Václava Havla.
Knihovna přijala zprávu o Stoppardově úmrtí se zármutkem. Ředitel knihovny Tomáš Sedláček řekl, že Stoppard patřil k těm, kteří trvale upozorňovali demokratický svět na zápas československého disentu o svobodu a lidskou důstojnost. Stoppard byl podle něj jedním z nejvýznamnějších dramatiků naší doby a člověk, který i v zahraničí nikdy nezapřel své české kořeny.
Jako obrovskou ztrátu vidí Stoppardovo úmrtí také ředitelka Divadla X10 a bývalá dramaturgyně Národního divadla Lenka Havlíková. „Zpráva mě velmi zasáhla, vnímám to jako konec jedné velké éry,“ řekla. Stoppard byl podle ní velice chytrý autor, který dokázal neuvěřitelná kouzla s jazykem. „Jeho texty byly dokonale promyšlené, hrál si s tématy a kontextem, přidával obrovský intelektuální nadhled a vše uměl zábavně podat, bylo to výjimečné,“ popsala Havlíková. Zavzpomínala i na osobní setkání při premiéře hry Rock’n’Roll nejprve v Londýně a v roce 2007 také v Národním divadle v Praze.
„Odešel sir Tom Stoppard, skvělý dramatik, obhájce lidských práv a mimo jiné držitel ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí,“ uvedlo v sobotu večer české ministerstvo zahraničí. „Svět ztrácí výjimečného umělce, my navíc člověka, který nikdy nezapomněl na své kořeny. Čest jeho památce, dodal resort.
Po zprávě o Stoppardově úmrtí vyjádřily zármutek četné osobnosti, včetně například frontmana kapely The Rolling Stones Micka Jaggera. „Tom Stoppard byl můj oblíbený autor divadelních her. Zanechal nám majestátní soubor intelektuálních a zábavných děl,“ napsal Jagger na síti X, příspěvek doplnil společnými fotografiemi se slavným dramatikem.
Agentura AP také poznamenala, že divadla londýnského West Endu v úterý na počest zesnulého dramatika v 19:00 místního času na dvě minuty ztlumí světla.
Divadlo, film i rozhlas
Stoppard byl nositelem Řádu Britského impéria a v roce 1997 byl pasován do rytířského stavu. Proslavil se v roce 1966 hrou Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Z roku 1979 pochází aktovka Krhútův Macbeth, kterou Stoppard věnoval Pavlu Kohoutovi a inspiroval se v ní bytovým divadlem Vlasty Chramostové.
Napsal na třicet divadelních her, kupříkladu Travestie, Arkádie a Rock’n’Roll. V roce 2015 se dramatik po devítileté odmlce vrátil hrou Obtížný problém, jeho poslední hrou byl Leopoldstadt (2020).
Hra je pojmenovaná po jedné vídeňské čtvrti a věnuje se osudu bohaté židovské rodiny v první polovině minulého století. Začíná v roce 1899 v dobře situované židovské rodině Merzových, kteří s nadějí sledují společenské změny, jež podle nich konečně ukončí období antisemitismu v Rakousku-Uhersku. Hra končí v roce 1955 a je příběhem nejen Židů, ale i Vídně, Evropy a především silného rodinného pouta, které přetrhaly teprve hrůzy holocaustu.
Do hry Stoppard vložil mnoho osobních a rodinných traumat, napsal ji ale tak, aby nepůsobila autobiograficky. Premiéru měla v lednu 2020 ve Wyndhamově divadle v londýnském West Endu.
„Je to trochu jako čítanka dějin dvacátého století, z perspektivy osudů židovských či smíšených rodin. Z českého (či středoevropského) pohledu se některé dílčí motivy, ale možná i sága jako celek mohou zdát až důvěrně známé a pro někoho dokonce snad příliš ilustrativní. Ale Stoppard napsal dílo především pro anglické publikum, které snad může leccos z tohoto tematického okruhu ještě překvapit, navzdory současnému silnému akcentování tématu holocaustu,“ napsaly po české premiéře v roce 2021 Divadelní noviny.
Stoppard psal i filmové scénáře a za film Zamilovaný Shakespeare dostal Oscara. Je autorem také řady adaptací, rozhlasových a televizních her a filmových scénářů. Kromě Zamilovaného Shakespeara je to také Brazil, Říše slunce nebo Enigma. Mezi jeho poslední práce patřil scénář k nové verzi Anny Kareniny či historickému dramatu Tulipánová horečka.
Někdejší český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg Stoppardovi v říjnu 2011 předal v Londýně cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí. Mezinárodní PEN klub mu pak v roce 2015 udělil cenu za celoživotní dílo.
Stoppard měl čtyři syny, dva z každého manželství. V roce 2014 se oženil se svou třetí ženou, televizní producentkou Sabrinou Guinnessovou. V roce 2008 ho deník The Daily Telegraph zařadil na 11. místo v žebříčku „100 nejvlivnějších osobností britské kultury“.
