Po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil vývoj ukrajinsko-ruské války do nové éry. Stejně jako Evropa je i Turecko mimo mírová vyjednávání. Tři roky se země se strategickou polohou i komplikovanými sousedskými vztahy stavěla do role mediátora konfliktu, teď chce turecký prezident Erdogan vrátit zemi zpátky do hry.
Den před chystanou schůzkou amerických a ruských politických špiček v Rijádu se Zelenskyj sešel s Erdoganem v Ankaře. Hlavním tématem jejich schůzky byla snaha o ukončení války na Ukrajině a zajištění spravedlivých mírových jednání, do kterých by byly zapojeny Ukrajina, Evropská unie, Turecko a Spojené království. Zelenskyj kritizoval probíhající rozhovory mezi USA a Ruskem v Rijádu, které se konaly bez účasti Ukrajiny, a zdůraznil, že žádná rozhodnutí o ukončení války nemohou být přijímána bez ukrajinské účasti.
Erdogan prohlásil, že Turecko udělá vše pro to, aby pomohlo uzavřít vyjednávací proces trvalým mírem. Svou zemi rovněž navrhl jako „ideálního hostitele pro případné rozhovory mezi Ruskem, Ukrajinou a USA“ s odůvodněním, že Turecko je oběma stranami vnímáno jako „spolehlivý prostředník“.
Turecko se vždy snažilo udržovat diplomatické kanály otevřené pro obě strany a zároveň udržovat dobré vztahy s Moskvou a Kyjevem. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 Turecko agresi odsoudilo, ale na druhou stranu se vyhnulo zavedení sankcí proti Rusku. „Erdogan sám je v komplikované situaci, protože v Turecku jsou ruské investice a zároveň jeho země nemá dostatečné zásoby zemního plynu bez Ruska. Situace je pro něj citlivá,“ říká Lucie Tungul, která se Turecku dlouhodobě věnuje nejen na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Ankara ale také dlouhodobě podporuje Kyjev prodejem pokročilých dronů nebo tím, že drží turecké úžiny uzavřené pro válečné lodě. Lucie Tungul doplňuje, že ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi, jejichž vzájemný obchod dosahuje šesti miliard dolarů, jsou důležitou kartou jak pro Zelenského, tak pro Erdogana.
Ukrajinsko-turecké ekonomické vztahy
Na Ukrajině se vyrábí důležité součástky tureckého vojenského průmyslu. „Když Turecko čelilo sankcím ze strany členských zemí NATO kvůli jeho angažování v Sýrii, tak hledalo cesty, jak si vybudovat svůj vojenský průmysl. Ukrajina má z dob Sovětského svazu průmyslovou infrastrukturu i zkušenosti, naopak jí chyběli investoři. Takže ještě před rokem 2022 docházelo k podpisům dohod o spolupráci, které pokračují dodnes,“ říká Lucie Tungul a dodává, že část dohod nemohla být naplněna, protože některé velké průmyslové komplexy byly na Ukrajině obsazeny Ruskem.
Důležité je také to, že Turecko má úzké vazby na krymské Tatary, turkickou etnickou skupinu, což z něj činí přirozeného spojence Ukrajiny v souvislosti s ruskou anexí Krymu. Ankara se sice nepřipojila ke všem mezinárodním sankcím uvaleným na Rusko v roce 2014, ale podpořila Kyjev v udržování Krymu v mezinárodní agendě tím, že pomohla založit diplomatickou iniciativu Krymská platforma, a také pomohla při propuštění krymskotatarských politických vězňů.
Podle Lucie Tungul je podpora Ruska v Turecku nízká. „Když se podíváme na to, kolik lidí si myslí, že by se měly zlepšovat rusko-turecké vztahy, nebo zda si myslí, že Rusko je přítel Turecka, tak jde o extrémně nízká čísla, naopak podpora Ukrajiny je velmi vysoká, třeba i kvůli krymským Tatarům v Turecku,“ říká Tungul.
Regionální rivalita mezi Ankarou a Rijádem
Saúdskoarabský Rijád, který se stal místem pro konání prvních diplomatických kontaktů mezi Ruskem a Spojenými státy, mohl být také důvodem, proč se Erdogan rozhodl znova veřejně podpořit ukrajinskou teritoriální integritu. Lucie Tungul si myslí, že i když se v poslední době vztahy mezi Tureckem a Saúdskou Arábií zlepšily, stále je pro Erdogana jedním z velkých regionálních rivalů.
„Saúdská Arábie je dlouhodobě silným konkurentem Turecka. Vztahy se o něco zlepšily kvůli turecké ekonomické situaci, nicméně pouze proto, že to Turecko potřebovalo. Turecku se vůbec nelíbí, že jej najednou Spojené státy obchází a tím pádem se také snaží vrátit do hry, i tím, že se silně postaví za Ukrajinu a Zelenského,“ říká k regionálnímu soupeři Tungul.
Pro Turecko, které je členem Severoatlantické aliance, byly bezpečnostní záruky vycházející z členství zásadní. Podle Tungul se v současnosti ukazuje, že by ostrá vyjádření amerických představitelů mohla být šancí pro Turecko, jak se více propojit s Evropou. „Všichni cítíme, že záruky vyplývající z členství v NATO ze strany Spojených států v poslední době nejsou něco, na co by se dalo spoléhat,“ říká Tungul. Podle amerického think-tanku Atlantic Council by Turecko mohlo hrát roli ve vojenském udržování míru na východní Ukrajině.
„Pokud to nebude NATO, kdo nám poskytne záruky?“ zeptal se na tiskové konferenci v Ankaře Zelenskyj. „Hovořili jsme také s prezidentem Erdoganem o možných bezpečnostních zárukách od silných zemí se silnými armádami, včetně Turecka,“ dodal ukrajinský prezident.
