Hustá zástavba, nebo zeleň, divoký trávník či udržovaný park. Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR pracují na metodice, která by měla radnicím poradit, jak zasahovat do přírody pří tvorbě územních plánů. Projekt vzniká v Praze a Brně, ale použitelný má být pro kteroukoliv obec.
Kvůli letišti je na okraji Prahy omezená výstavba. Podle přírodovědce z Botanického ústavu Jiřího Sádla to příznivě ovlivňuje zásah lidí do zdejší krajiny. „Jsou tady polní kultury, divoké trávníky i udržované louky. Jsou tu maliny pro děti a křoví pro slavíky,“ popsal oblast. „Všude blízko a přitom jsme v přírodě. Je to ideální,“ poznamenala obyvatelka Satalic Ema Michalová.
Sádlo podotýká, že o krajinu se minimálně sto let pečovalo úplně bezkoncepčně, a to „od zániku sedláků, kteří si to řídili sami“. Přes všechnu snahu se ani v posledních letech koncepce nemusí vyvíjet ideálně.
Teď Akademie věd pracuje na metodice, která bude inspirací pro územní plány obcí. Například když se bude rozhodovat o místu, které je dnes takzvaným rumištěm. „Je to ostrov naprosté svobody, prostor s velmi dramatickou minulostí, napřed tady byla pila,“ zmínil na jednom příkladu rumiště botanik. „Brzo tady budou nové domy, ale než přijdou, tak je tu ten ostrov svobody,“ poznamenal.
Rovnováha mezi rozvojem města a ochranou přírody
Vědci i u takových míst hodnotí, na co se víc hodí. Pro některé lokality se těžko hledají kompromisy. Ať už na periferii, nebo v centru Prahy. „Buď to bude husté město včetně vysokých budov a v tom budou pěkné placy něčeho přírodního, nebo to bude právě ten kompromis, to je to, čemu se říká v urbanistice sídelní kaše,“ poznamenal Sádlo.
Přírodovědec a biolog, který se zabývá vývojem krajiny a její současnou proměnou v kontextu klimatických změn. Komentuje témata, jako je příměstská příroda, rostlinné invaze a naopak relikty, biodiverzita, ochrana a přetváření přírody, vztah kultury a přírody v kulturní krajině, humanitní a přírodovědný přístup k péči o krajinu. Je autorem a spoluautorem mnoha knih a článků zejména o krajině a vegetaci, průvodcem po nejrůznějších zákoutích české krajiny a dlouholetým členem redakční rady časopisu Vesmír.
Zdroj: Akademie věd ČR
Vědecký průzkum to má detailně ujasnit. Někde mohou být vhodnější plochy, které vypadají napůl divoce. Jejich údržba ani nestojí tolik peněz.
Metodiku vymezování zelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v územním plánu, vypracovala pro ministerstvo pro místní rozvoj před dvěma lety i Mendelova univerzita. Obsahuje i ustanovení, jak s napůl udržovanými oblastmi nakládat, aby byla zajištěna rovnováha mezi ochranou přírody a rozvojem města.