Byla to jedna z klíčových základen sovětských jaderných raket – Pervomajsk v Mikolajivské oblasti na jižní Ukrajině. Kdysi tu byly desítky odpalovacích sil pro mezikontinentální střely. Dnes tu je muzeum, kterým provázejí exdůstojníci. Ukazují zbytky toho, co bylo několik let i ukrajinským jaderným arzenálem, kterého se Kyjev vzdal výměnou za bezpečnostní záruky, jež Rusko nakonec stejně porušilo.
Šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno o jaderném arsenálu Ukrajiny | Video: Petr Židek
Michailo je na někdejší raketové základně jako doma. Sloužil tu jako mladý poručík od konce 80. let a je vidět, že to tu má zažité. Když ukazuje velitelské řídicí středisko, zdá se, že by se nejraději znovu posadil do starého sovětského křesla a mačkal čudlíky.
Tenhle svět ale skončil v polovině 90. let – tehdy se Ukrajina svého jaderného arzenálu vzdala. Podle mnohých to mohla být pojistka ukrajinské nezávislosti a územní celistvosti – jaderné zbraně, které Kyjev po rozpadu SSSR zdědil po sovětské armádě. Ukrajina se jich ale vzdala výměnou za finanční kompenzace a bezpečnostní záruky.
Srdce základny leží v 155 metrů dlouhé podzemní chodbě. | Foto: RFE/RL
Psal se rok 1994 a prezidenti USA, Ruska, Ukrajiny a premiér Velké Británie podepisují v Budapešti memorandum o bezpečnostních zárukách. Dokument zajišťoval Ukrajině bezpečnostní záruky výměnou za vzdání se jaderných zbraní, které zůstaly na jejím území po rozpadu Sovětského svazu. Kyjev také získal finanční i materiální pomoc ve výši zhruba miliardy dolarů na demontáž a přesun svého jaderného arzenálu do Ruska.
To, co se stalo, si pamatuje i Michailo. Je víc než zřejmé, že se s tím dodnes nesmířil. Strategické jaderné hlavice byly postupně odvezeny do Ruska. Ale naprostá většina balistických raket i související infrastruktury byla zlikvidována přímo na Ukrajině. Důstojníci tak dohlíželi na likvidaci své chlouby – na rozřezání raket, na vyhození do vzduchu a zbourání desítky metrů hlubokých sil, velitelských stanovišť i zařízení pro údržbu raket. Návštěvníci současného muzea tak dnes mohou obdivovat jen zlomek z původního zařízení.
750kilogramové ocelové dveře. | Foto: RFE/RL
Dnes je to na Ukrajině terčem kritiky – jaderné zbraně mohly být lepším garantem nezávislosti než dokument, o kterém ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už v roce 2022 řekl, že nefunguje, a naznačil, že by se jím Kyjev nemusel řídit. Jenže mohla skutečně Ukrajina změnit svůj osud a vyhnout se ruské agresi, pokud by si v roce 1994 ponechala jaderné zbraně?
Zpětně to vypadá jednoduše – je mnohem těžší zaútočit na stát, který má velký arzenál jaderných zbraní. Jenže tak jednoduché to není. Ukrajina už v Deklaraci státní suverenity z 16. července 1990 vyhlásila svůj bezjaderný statut. A nebylo to jen kvůli čerstvému traumatu z havárie jaderné elektrárny Černobyl.
„Nad Ukrajinou visela kletba neuznání,“ řekl před několika lety v rozhovoru pro Rádio Svoboda diplomat Volodymyr Vasylenko, jeden z autorů deklarace. „Slib stát se bezjadernou zemí měl pro dosažení nezávislosti obrovský význam,“ vysvětluje Vasylenko.
I později bylo jasné, že s jadernou Ukrajinou nikdo nepočítá. Když navštívil americký prezident Bill Clinton v lednu 1994 Rusko, Bělorusko a Ukrajinu, v Kyjevě ani neopustil letiště a tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kravčuk za ním musel do letadla.
Velitelské centrum. | Foto: RFE/RL
„Otázka zněla: buď si ponecháme jaderné zbraně a stejně zůstaneme politicky, ekonomicky a vojensky svázáni s Ruskem, nebo se ocitneme v mezinárodní izolaci,“ vzpomíná Vasylenko.
Matyáš Zrno se po čase znovu vydává k frontové linii. Šéfredaktor Aktuálně.cz a zkušený válečný zpravodaj stráví dva týdny na Ukrajině, odkud bude přinášet příběhy vojáků, obyčejných lidí i jejich měst a vesnic.
Foto: Economia
Jaderné zbraně na Ukrajině navíc nebyly tak úplně ukrajinské. Kódy k jejich použití ležely v Moskvě a údržbu jaderných zbraní prováděli specialisté z Ruska. To znamená, že celý arzenál byl ukrajinský pouze nominálně. Taktické jaderné zbraně, které mají menší dosah i ničivou sílu, ale dají se snáze – i bez kódů z Kremlu – použít, Rusko pro jistotu polotajně a bez ohlášení v květnu 1992 odvezlo.
Pod těmito 121tunovými ocelovými dveřmi kdysi byla jaderná střela. | Foto: RFE/RL
Bylo to navíc v době, kdy Ukrajina procházela naprostým ekonomickým kolapsem. Docházelo k periodickým výpadkům elektřiny, nebylo čím platit za plyn. Ve volebních průzkumech vítězili komunisté. Díky dohodě z Budapešti Ukrajina obdržela kompenzaci za svůj jaderný potenciál. Výměnou za strategické jaderné bombardéry převedené do Ruska bylo odepsáno palivo pro jaderné elektrárny v hodnotě přibližně 980 milionů dolarů a také část ukrajinských dluhů Rusku za plyn.
Dala se ale vyjednat lepší dohoda? Jurij Kostenko, který byl do července 1993 ukrajinským vyjednávačem o jaderném odzbrojení, si myslí, že ano. Podle něj se hodnota obohaceného uranu a plutonia v jaderných hlavicích vyšplhala na desítky a desítky miliard dolarů, Rusko však za ně nezaplatilo. Ukrajinci sice rozřezali rakety, ale vysoce obohacený uran a plutonium získali Rusové. „Jsem si jistý, že tyto materiály se používají v dnešních ruských jaderných zbraních,“ řekl Kostenko Rádiu Svoboda.
Základny poblíž Pervomajsku, asi 300 kilometrů jižně od Kyjeva je dnes muzeum. | Foto: RFE/RL
„Měli jsme během jednání požadovat lepší kompenzaci. Jak v oblasti energetické nezávislosti, tak i v rozvoji vlastních ozbrojených sil,“ souhlasí Vasylenko. „Ukrajina mohla smlouvat víc, ale neudělala to.“
Raketa SS-18 Satan vystavená na základně. | Foto: RFE/RL
