Od našeho zpravodaje v Itálii – Královna Cortiny. Tygřice, která nechala zvítězit celý národ. Jeden z nejdojemnějších výkonů historie alpského lyžování. Úspěch všech úspěchů. Zázrak. Mistrovské dílo. Nebo triumf, který se nesmazatelně otiskne do duše celého národa.
Italské noviny se rozhodně nedrží zpátky. A těžko se jim divit.
Federica Brignoneová po olympijském super-G ovládla na obávané sjezdovce Olimpia delle Tofane i obří slalom a vskutku napsala jeden z nejúžasnějších příběhů her. U vytržení je celý sportovní svět.
„Je naprosto neuvěřitelné, jaký olympijský výkon předvedla a jak se dokázala vrátit po tak strašném zranění. Ukázala obrovskou třídu,“ kroutil hlavou na stanici Eurosport bývalý švédský šampion Andre Myhrer.
„Také tomu nemohu uvěřit. Je to neskutečný comeback,“ souhlasila další legenda Tina Mazeová.
„Ano, je to prostě neuvěřitelné, výjimečné. Vlastně pro to ani nenacházím slova. Je strašně těžké to popsat, protože to, čeho tady dosáhla, je opravdu mimořádné. Už samotná možnost startovat pro ni byla velkým darem,“ uvedla Němka Viktoria Regensburgová.
Pětatřicetiletá Brignoneová, už majitelka bronzu z Pchjongčchangu 2018 a stříbra a bronzu z Pekingu 2022, už dnes vůbec nemusela závodit. Podle mnohých odborníků už ani neměla.
Loni v dubnu totiž fatálně upadla během národního mistrovství. Vrtulník ji okamžitě přepravil do nemocnice. Rozsah zranění a diagnóza? Děsivé. Zlomenina lýtkové a holenní kosti, k tomu přetržený přední zkřížený vaz. Noha sotva držela na svém místě.
„Lékaři mi tehdy říkali, že má nohu prakticky odtrženou od těla a že vážně hrozí, že o ni přijde,“ svěřila se její matka, bývalá lyžařka Maria Rosa „Ninna“ Quariová, sedm měsíců po pádu pro deník Corriere della Sera. „Záběry nehody jsem viděla jen jednou. Bylo to hrozné, už to nikdy nechci vidět,“ dodala.
Brignoneová dlouho nevěděla, jestli bude někdy znovu normálně chodit, natož závodit mezi světovou elitou.
Absolvovala tři operace, do nohy jí lékaři zavedli kovové šrouby a destičky. Prošla náročnou sedmiměsíční intenzivní rehabilitací. Poprvé byla schopná udělat krok až tři měsíce po první operaci. Dodnes má bolesti a užívá protizánětlivé léky.
„Nohu a koleno jsem si úplně zničila a každý den je boj. Bude to chtít čas. Moje holeň už není správně rovná, je tam díra,“ popsala v rozhovoru pro La Repubblica.
Psychicky byla dlouho na dně, I teď po zlatém úspěchu v rozhovoru pro La Stampa prozradila: „Bolest můžeš překonat, ale nikdy ji úplně nevymažeš. Zůstane s tebou navždy.“
Když rodačka z Milána dostala otázku, zda je na místě referovat o jejím návratu jako o mistrovském díle, měla hned jasno: „Ano, je pravda, že jsem dokázala něco mimořádného. Z hlediska psychiky i vytrvalosti. Opravdu jsem dosáhla něčeho unikátního.“
„Připadá mi, jako bych žila ve filmu, který má až přehnaně dobrý konec,“ uvedla italská národní hrdinka.
„Ale obě zlaté medaile bych okamžitě vyměnila za to, aby se mi takové zranění už nepřihodilo,“ prohlásila.
