
Když se v nějaké oblasti zakáže rybaření pomocí takzvaných vlečných sítí, tak to znamená, že toto místo dostane novou naději. Sice to trvá celé roky, ale podle analýzy švédských vědců se tam život nakonec vrací.
Poušť. To je slovo, které nejlépe vystihuje mořské dno poté, co tudy projde vlečná síť. V jejich okách zůstane zachycené všechno živé – od ryb, které loď, jež síť vleče, chce ulovit, přes žraloky a korály, až po kusy dna. Poté, co ji protáhnou živým ekosystémem, zbude po ní jen mrtvá krajina, bez kopců, bez údolí, vlečná síť vše zahladí.
Podívejte se, jak vlečné sítě fungují v ukázce z dokumentu Davida Attenborougha:
Není divu, že ekologové volají už roky po úplném zákazu těchto zařízení a jejich náhradě něčím méně škodlivým. Kromě ekosystémových škod mají v posledních letech ještě jeden argument, a to že sítě ze dna uvolní obrovské množství uhlíku, který je tam uložený. Podle čtyři roky staré studie odpovídá jeho množství emisím celé letecké dopravy.
Švédští vědci se teď pokusili zjistit, jak ekosystémům prospívá, když se tento druh rybolovu omezí. Studovali to v národním parku Kosterhavet. Tam se dříve vlečnými sítěmi lovilo, stejně jako v řadě vod kolem Evropy. Ale před 26 lety se s tím v souvislosti s vyhlášením chráněné mořské oblasti přestalo.
Přírodovědci tvrdí, že za čtvrt století tam došlo k zásadním změnám k lepšímu. Jako by mrtvá poušť rozkvetla. „Živočichové, kteří získávají živiny filtrací, jako jsou mušle, sasanky a měkké korály, se nemohou prosadit, když vlečné sítě rozvíří sedimenty z mořského dna. Několik z těchto druhů se výrazně zotavilo,“ komentoval změny autor studie Matthias Obst z Univerzity v Göteborgu.
Řada škod se ale nepodařila napravit. Zejména dno ve středních hloubkách je extrémně poškozené, zmizelo z něj rovnou několik druhů, zejména mořské houby a mušle. A to je podle ekologů problém hlavně proto, že tyto druhy pomáhají celé řadě dalších druhů.
AI pomáhá
Vědcům významně pomohla umělá inteligence, která místo nich prošla obrovské množství snímků za desítky let, které zde byly pořízeny. Dokázala na nich odhalit celkem sedmnáct různých druhů mořských organismů.
Bez strojového učení by nebylo možné analyzovat tak velké množství podvodních videí různé kvality a dobrat se početnosti těchto různých druhů. Autoři kromě AI museli nasadit také superpočítač NAISS.
Kromě obnovy díky konci vlečných sítí ale narazili na další fenomén, který už tak optimistický není. Všimli si totiž, že řada druhů migruje směrem k severu. Ochranná opatření zavedená v národním parku Kosterhavet jsou sice účinná a pomáhají obnovovat ekosystém, ale ten stále čelí rostoucím teplotám v souvislosti s klimatickou změnou.
