Na místě jedné z největších katastrof 20. století se objevila nová záhada. Poprvé od jaderné havárie v roce 1986 byli v zakázané zóně Černobylu spatřeni psi se silně modře zbarvenou srstí.
V Černobylu objevili psy s modrou srstí | Video: X/nexta_tv
Skupina Dogs of Chernobyl (Černobylští psi), která se stará o více než 700 psů v oblasti Černobylu, sdílela video zachycující několik psích smeček, přičemž některá ze zvířat vybočovala svým neobvyklým zbarvením.
Podle organizace se psi i přes svůj neobvyklý vzhled zdají být „velmi aktivní a zdraví“.
„Minulý týden modří nebyli. Neznáme důvod a snažíme se je odchytit, abychom zjistili, co se stalo,“ uvedla skupina. „S největší pravděpodobností přišli do kontaktu s nějakou chemikálií,“ odhadují dobrovolníci.
😳 Blue dogs spotted in Chernobyl
Volunteers in the Chernobyl Exclusion Zone have discovered packs of dogs with bright blue fur, Daily Mail reports. According to researchers, the animals appear healthy and active despite their unusual coloration.
Scientists believe that… pic.twitter.com/6cBPBW9vpi
— NEXTA (@nexta_tv) October 28, 2025
Genetické přizpůsobení extrémním podmínkám
Psi, kteří v uzavřené zóně žijí, jsou potomky domácích mazlíčků, kteří zůstali v oblasti po evakuaci obyvatel po havárii jaderné elektrárny v roce 1986. Katastrofa, k níž došlo 26. dubna 1986 explozí jednoho z reaktorů, způsobila největší únik radioaktivního materiálu do životního prostředí v historii lidstva.
Absence lidí v oblasti po jejím uzavření však umožnila místní přírodě znovu ožít a do regionu se po staletích vrátili medvědi, vlci nebo zubři, a to navzdory vysokým hodnotám radiace.
Studie zveřejněná v roce 2024 navíc ukázala, že černobylští psi se geneticky přizpůsobili extrémním podmínkám. Vědci zjistili, že u některých z nich se vyvinula zvýšená odolnost vůči radiaci, těžkým kovům i znečištění, píše deník Daily Mail.
Tým výzkumníků odebral vzorky krve od 116 toulavých psů, aby prozkoumal, jak život v nehostinném prostředí ovlivnil jejich genetiku. Identifikoval celkem 52 genů, které by mohly být spojeny s dlouhodobým vystavením radiaci a dalším toxickým látkám.
Podle genetika Erica Kleimana jde o „první krok k pochopení toho, jak chronická expozice nebezpečnému prostředí ovlivňuje genetiku živých organismů“.
