Američtí vědci srovnali dvě populace psů žijících na Ukrajině. Jedna se pohybuje nedaleko Černobylu, druhá přímo v areálu nechvalně známé atomové elektrárny, kde došlo roku 1986 k jaderné katastrofě. Ukázalo se, že u obou skupin je míra genetických změn malá.
„Pracovali jsme se dvěma populacemi psů, které sice dělí pouhých šestnáct kilometrů, ale jsou geneticky velmi odlišné,“ uvedl onkolog Matthew Breen, který výzkum vedl. „Snažili jsme se zjistit, jestli nízká úroveň vystavení rizikovým vlivům, jako je radiace, olovo a další, může vysvětlit některé z těchto rozdílů,“ popsal vědec.
Jeho tým zkoumá tyto dvě skupiny psů delší dobu, takže zná dobře jejich genom. Během uplynulých let se podařilo analyzovat genetické varianty a najít v jejich genomu 391 oblastí, které se lišily mezi oběma populacemi. Některé z těchto oblastí obsahovaly geny spojené specificky s opravou poškození DNA. V této nové studii se vědci ponořili do genomů psů ještě hlouběji, s cílem najít důkazy o mutacích, které se mohly nahromadit v průběhu času.
„Nejprve jsme zjistili úroveň genetických rozdílů mezi dvěma populacemi psů, což ukázalo, že genetika psů z Černobylu je velmi podobná populacím psů v Rusku, Polsku a okolních oblastech,“ popisují vědci. „Díky tomu jsme mohli použít psy z Černobylu jako reprezentativní kontrolní populaci, kterou jsme mohli porovnat se psy žijícími přímo v zóně jaderné elektrárny.“
Vědci začali hledat rozdíly nejprve na úrovni chromozomů, poté na malých intervalech genomu a nakonec na rozdílech v jednotlivých nukleotidech. Tým sledoval jakékoliv abnormality a důkazy o nahromaděných mutacích DNA zárodečné linie, tedy změnách, které se vyskytují v DNA reprodukčních buněk a v průběhu času se předávají z rodičů na potomky.
„Víme, že například vystavení vysokým dávkám záření může vnést nestabilitu od chromozomální úrovně dolů. Ačkoli je tato populace psů vzdálena třicet nebo více generací od populace přítomné během katastrofy v roce 1986, mutace by pravděpodobně byly stále zjistitelné, pokud by těmto původním psům poskytovaly výhodu v přežití. U těchto psů jsme však žádné takové důkazy nenašli,“ vysvětlují.
Autoři nicméně dodávají, že to ale nevylučuje roli selekčních tlaků při vysvětlování rozdílů mezi oběma populacemi psů. „Z lidského hlediska by to bylo jako studovat populaci, která je o staletí vzdálená od populace přítomné v době katastrofy,“ popisují.
„Je možné, že psi, kteří přežili dostatečně dlouho, aby se mohli rozmnožovat, již měli genetické vlastnosti, které zvyšovaly jejich schopnost přežít. Možná tedy na začátku existoval extrémní selekční tlak a pak psi v elektrárně prostě zůstali odděleni od městské populace. Zkoumání této otázky je dalším důležitým krokem, na kterém teď pracujeme.“
K čemu výzkum je
Vědci zdůrazňují, že tato zjištění jsou pouze součástí širšího obrazu toho, jakou roli může hrát nepříznivé působení životního prostředí na zdraví nejen psů, ale i lidí. „Většina lidí považuje černobylskou jadernou havárii za radiační katastrofu v opuštěném koutě Ukrajiny, ale potenciální nepříznivé zdravotní důsledky jsou mnohem širší,“ říká Norman Kleiman, spoluautor studie, který pracuje na Kolumbijské univerzitě.
Důvodem je mnoho dalších toxinů – včetně těžkých kovů, olovnatého prášku, pesticidů a azbestu – uvolněných do životního prostředí během následného čištění a sanace v průběhu tří desetiletí.
„Zatímco v jaderné elektrárně ani v Pripjati už nikdo nežije, až do ruské invaze tam denně pracovalo mnoho tisíc lidí na sanačních a stavebních projektech v okolí,“ dodává Kleiman. „Studium společenských zvířat, jako jsou tito psi, nabízí pohled na druhy nepříznivých zdravotních rizik, kterým mohou lidé čelit.“