Ruské ministerstvo školství zavádí změny v základním, středoškolském a vysokoškolském vzdělání, uvádí to na svém webu s odkazem na více než 200stránkový dokument. Chystá se zcela zakázat výuku v ukrajinštině ve školách na okupovaných územích, konkrétně v Doněcku, v Luhansku, v Chersonsku a v Záporožské oblasti. Nařízení má vstoupit v platnost hned už po prázdninách, od 1. září.
Podle výzkumu prováděného nezávislou ukrajinskou výzkumnou organizací KIIS (Kyjevský mezinárodní institut sociologie) v roce 2019 komunikovala téměř polovina (46 procent) Ukrajinců převážně nebo výhradně ukrajinsky. Přibližně čtvrtina Ukrajinců používala ukrajinštinu a ruštinu ve stejné míře. Doněck a Luhansk spolu se Záporožskou oblastí se přitom považovaly za oblasti, kde ruština jakožto jazyk převažovala i před rokem 2022.
Od 1. září 2023 už ukrajinština v okupovaných oblastech nebyla povinným předmětem ve školách. Rodiče si mohli zvolit, zda se jejich děti budou učit ukrajinštinu nebo ruštinu jako mateřský jazyk. Po dvou letech tato volba již nebude možná.
Před okupací byli Ukrajinci dlouhodobě vystaveni pořadům v televizi, rádiu či hudbě v obou jazycích, běžně sledovali ruské filmy, poslouchali písně a konzumovali média v ruštině. Naproti tomu ruské publikum téměř nepřicházelo do kontaktu s ukrajinskou kulturou. Paradoxně tak většina Ukrajinců ruštině rozumí, zatímco pro Rusy zůstává ukrajinština často nesrozumitelná.
Známým rozlišovacím znakem ve válce se stalo slovo „palianycja“ (druh tradičního chleba), které slouží pro rozpoznání mezi Ukrajinci a ruskými vojáky. Kvůli specifické výslovnosti ho Rusové často nedokážou správně vyslovit, což pomáhá odhalit, že nejde o rodilé Ukrajince.
Zákaz ukrajinštiny představuje další fázi rusifikace ukrajinských území, kterou okupanti provádějí od začátku invaze. Zákaz ukrajinštiny pro děti na okupovaných územích hrubě porušuje mezinárodní právo a Ženevské úmluvy.
