„Kudy uteču, kdyby se něco stalo? Jakým schodištěm půjdu? Dokážu zamknout dveře? Které zdi jsou z betonu a které z umakartu?“ To by si člověk měl předem uvědomit, pokud chce být připraven na útok, jaký se právě před dvěma lety stal v české metropoli, radí dlouholetý policejní instruktor Zdeněk Charvát. A varuje: „Kdyby se útok nestal v Praze, kde je velká koncentrace policistů, ale někde na okresním městě, obětí je mnohem více.“
„Musíte se naučit předvídat stejně, jako když předvídáte při jízdě autem,“ popisuje odborník. „Kudy uteču, kdyby se něco stalo? Jakým schodištěm půjdu? Dokážu zamknout dveře? Které zdi jsou z betonu a které z umakartu?“ To by si člověk měl předem uvědomit, pokud chce být připraven na útok, jaký se stal před dvěma lety na fakultě.
Podle Charváta policie od okamžiku prvního zavolání z fakulty, že došlo ke střelbě, fungovala na jedničku. „Američané nám tleskali, když viděli zásah policie na fakultě,“ vzpomíná dlouholetý policejní instruktor Zdeněk Charvát na dva roky starý případ masakru v centru metropole. Charvát je autorem první české metodiky zásahu proti aktivnímu střelci.
Dá se podobné tragédii zabránit? „Určitě bych ze škol nedělal druhé letiště s bezpečnostními rámy. Fungovat ale budou různé systémy zamykání a zablokování dveří. Budou fungovat takzvané panic tlačítka, která mohou být v každé třídě. Je dobré koukat kolem sebe a sledovat a nahlašovat potenciálně rizikové osoby – když se někdo divně vyjadřuje nebo chová, nenechám si to pro sebe…“
Omezení různých typů zbraní, třeba samonabíjecích pušek, podle Charváta k ničemu nevede. Spíše než typ zbraně hraje roli, jak je ten člověk vycvičen. Při nedávném teroristickém útoku na pláži v Sydney dokázali vrazi udělat velkou neplechu s loveckými puškami. Vrah z fakulty naopak moderní a výkonnou samonabíjecí puškou nikoho netrefil a většinu obětí zabil pistolí.
