Národní ústav pro výzkum rakoviny vytvořil první databázi genetických variant v české populaci. Tento projekt pomáhá zpřesnit přehled o dědičných rizicích – včetně nádorových onemocnění.
Rakovina patří mezi nejčastější a současně nejobávanější civilizační onemocnění současnosti. Složitá je v tom, že na rozdíl od třeba virových nebo bakteriálních chorob nemá jednu společnou příčinu: její vznik je výsledkem složité souhry různých faktorů. Většina nádorů vzniká na základě mutací DNA získaných během života nebo náhodných genetických změn během vývoje ještě před narozením.
Tyto genetické vlivy se dědí z generace na generaci a stojí přibližně za pěti až deseti procenty všech nádorových onemocnění. Projekt CzechGenome sice není ještě dokončený, ale už potvrzuje, že dědičná zátěž české populace onkologickými onemocněními z těchto odhadů nevybočuje.
„Víme, že část onkologických onemocnění vzniká v důsledku genetických změn, které si s sebou přinášíme od narození, u dospělých se možná procento dědičně geneticky podmíněných nádorů o něco zvýšilo. V případě hematologických a dětských malignit zjišťujeme, že i zde hraje dědičnost určitou roli, ale ne tolik co u solidních (pevných) tumorů,“ vysvětluje ředitel brněnského Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda, který je součástí konsorcia Národního ústavu pro výzkum rakoviny. Pro vysvětlení: jako hematologické malignity se označují nádory krve, dětské malignity jsou nádory postihující mladé. „Z pohledu léčby nám genomika významně pomáhá léčbu i prevenci zacílit a tím zvýšit její účinnost,“ doplňuje vědec.
Tento výzkum vznikl kvůli tomu, že genom české – a obecně slovanské – populace zatím moc není zastoupený ve velkých mezinárodních databázích. To komplikuje vysvětlení některých genetických variant, a tím i posouzení skutečného rizika nádorových onemocnění u českých pacientů. A právě CzechGenome vedený Mariánem Hajdúchem se to pokouší změnit.
České geny si může prohlédnout každý
Vědci provedli celogenomovou analýzu více než tří tisíc genomů zdravých českých dobrovolníků, dokončeno je asi dva tisíce. Výsledek je volně dostupný na webu czechgenome.cz. A u 997 vzorků je už provedena i analýza takzvaných sekundárních (náhodných) nálezů v genech doporučených americkými vědci ke sledování jakožto potenciálně nebezpečných.
Tato průběžná analýza těchto prvních 997 genomů ukazuje, že u jednotek procent jinak zdravých osob se dají najít jasně patogenní nebo pravděpodobně patogenní varianty, které jsou spojené se zvýšeným rizikem vybraných nádorových, kardiovaskulárních, metabolických a dalších onemocnění a mohou být proto klinicky řešitelné cílenou prevencí.
Vědci popsali, které konkrétní geny jsou s těmito možnými problémy spojené. BRCA1 a BRCA2 jsou zodpovědné za opravy poškozené DNA a udržování stability genetické informace v buňkách, čímž potlačují růst nádorů. Mutace genů BRCA1/2 tedy zvyšují riziko nádorových onemocnění, zejména vaječníků a prsu. LDLR zase slouží jako „lapač“ na povrchu buněk, mutace genu LDRL zvyšují riziko zejména kardiovaskulárních onemocnění.
Rodinná genetická zátěž
„Co se týká rodinné zátěže, víme, že nějakou predispozici k rozvoji nádorového onemocnění dnes umíme najít přibližně až u patnácti procent našich dětských pacientů, a toto procento bude i nadále stoupat. Genetickým poradenstvím by proto měly projít také jejich rodiny – rodiče, sourozenci – a identifikovaní nositelé rizikových genetických změn by měli být adekvátně sledováni,“ dodal vědecký ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny a přednosta Kliniky dětské onkologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a FN Brno Jaroslav Štěrba.
Sledování ale vyžadují i dětští pacienti, a to i poté, co dospějí. „Dnes dosahuje v České republice dlouhodobých remisí, tedy vymizení známek přítomnosti onemocnění, více než 85 procent léčených dětských onkologických pacientů. Systematicky sledováni by měli být především pacienti s největším rizikem, tedy téměř třetina z nich, což znamená, že každý rok přibude téměř 150 takových dětí a mladých dospělých,“ podotýká Štěrba.
Největší slabinou je podle něj absence vyhrazených struktur zdravotního systému, které by se o tyto potenciálně rizikové osoby staraly. „A také neochota stávajících kapacit přebírat do péče komplikované, problematické pacienty, jejichž péče bude vyžadovat více času, než kolik je na ně vyčleněno peněz podle stávajícího bodového hodnocení výkonu,“ dodává.


