Italové se dožívají nadprůměrně vysokého věku, zejména stoletých a starších mají téměř nejvíc na světě. Podle nové analýzy by to mohlo být způsobené geny, které zdědili z doby ledové.
Předky současných obyvatel Evropy byly v podstatě dvě hlavní skupiny pravěkých lidí: lovci společně se sběrači na jedné straně a zemědělci na straně druhé. Většina toho, co dnes lidstvo využívá, je dědictvím po prvních zemědělcích: pečivo, nástroje, trvale osídlené vesnice, ale třeba i pivo a víno a psané zákony. A co lovci? Ti nám, podle nové studie, darovali dlouhověkost.
Rozsáhlý italský výzkum, jehož výsledky vydal odborný časopis GeroScience, zkoumal nejstarší obyvatele Apeninského poloostrova – ty, kteří se dožili více než sta let. Výsledky genetické analýzy těchto lidí, kteří přežili víc než deset desetiletí, ukazují, že tuto skupinu něco důležitého spojuje: má ve srovnání s běžnou populací vyšší podíl genetického materiálu od takzvaných „západních lovců a sběračů“.
Záhada dlouhověkosti
Dlouhověkost je jedním z tajemství, které se lidstvo pokouší odhalit snad od okamžiku, kdy začalo psát vlastní dějiny. Proč se někdo dožije metuzalémského věku, ale jiný ne? Dnes už věda odhalila, že vliv má životní styl, prostředí, do značné míry také náhoda, ale silně se projevují i geny. Řada studií totiž popsala, že existují jednotlivé geny spojené s delším životem, další zase naznačují, že roli může hrát i genetická informace prapředků.
Itálie je pro takový výzkum ideálním místem. Má nejen evropsky, ale dokonce i celosvětově jednu z nejvyšších koncentrací lidí, kteří se dožívají stovky a více let. V této studii vědci analyzovali genomy 333 stoletých lidí a 690 zdravých dospělých kontrolních osob ve věku kolem 50 let. Porovnali DNA těchto současných osob se 103 pravěkými genomy čtyř skupin, které tvoří většinu moderního italského genofondu.
Tyto čtyři skupiny jsou: západní lovci a sběrači, kteří patřili mezi původní obyvatele Evropy po době ledové, první neolitičtí zemědělci, kteří přišli z území dnešního Turecka, kočovné skupiny z doby bronzové a starověké skupiny z íránských a kavkazských oblastí.
Výsledky odhalily, že století staříci a stařenky, měli tendenci mít více DNA západních lovců a sběračů než průměrný člověk. „Současná studie poprvé ukazuje, že takzvaný klastr Villabruna/WHG linie přispívá k dlouhověkosti italské populace,“ popisuje studie tuto skupinu odborným termínem.
Žádná další skupina nebyly spojená s delším životem, pouze ta lovecko-sběračská. Zato její vliv byl tak velký, že se podle autorů studie nedá pokládat za pouhou náhodu nebo jen korelaci. I s malým nárůstem lovecko-sběračské DNA se totiž zvýšila pravděpodobnost, že se člověk dožije sta let, o 38 procent. To platilo ještě více u žen, které měly více než dvojnásobnou pravděpodobnost, že se dožijí 100 let, pokud měly vyšší podíl této starověké DNA. „Varianty podílející se na této vlastnosti mohly být do italského genofondu zavedeny už v dávné době,“ naznačují vědci.
Odkaz předků chrání tělo
Genů spojených s lovci a sběrači je spousta. Které z nic by měly hrát nějakou roli v dlouhověkosti a proč vlastně? To zatím vědci nejsou schopní říct, na to jejich výzkum nestačil, ale mají hypotézu. Ta říká, že tyto varianty začaly po Evropě kolovat během poslední doby ledové, kdy naši předkové museli přežít v extrémně drsných podmínkách s omezenými zdroji potravy.
Vědci se domnívají, že tyto geny pomáhaly zlepšit metabolismus, aby tělo dokázalo efektivněji zpracovávat potravu, a také musely umět posílit imunitní systém, aby chránil před stresem souvisejícím s věkem.


