Majitel muzea Cabrio Gallery Pavel Kalina se rozhodl nabídnout k prodeji jeden z nejvzácnějších českých automobilových unikátů, který ve sbírce má, prototyp Škoda 440 Karosa.
V inzerátu uvádí cenu 10 milionů korun, případně připouští výměnu za jiný výjimečný veterán. Zmiňuje konkrétně značky Porsche, Tatra, Ferrari nebo modely Mercedes Benz SL, Jaguar E-Type a jim podobné. Nejvíce ho, dle jeho slov, láká legendární Bugatti.
„Chci si splnit další dětský sen. A tím největším je samozřejmě Bugatti, ideálně závodní typ 35, abych si s ním jízdu opravdu užil,“ říká otevřeně.
Rozhodnutí nabídnout Karosu k prodeji ale nebylo spontánní. Ostatně, inzerát zveřejnil už zhruba před rokem, po čase ho ale stáhl s tím, že zájemci prý byli movití sběratelé ze zahraničí, kteří by vůz přesunuli do depozitáře jako investici. A to prý současný majitel nechce.
Kalina přiznává, že ho k rozhodnutí pustit Karosu do světa dovedla kombinace rodinných debat i vlastního přehodnocení sběratelských priorit. „Moje děti mi říkají: už je ti 57 let, nech si pět aut. Vyber si ta, která jsou ve sbírce nejcennější nebo tobě nejmilejší, jezdi s nimi a užívej si,“ vypráví.
Postupně si prý uvědomil, že má víc vozů, než je schopen aktivně využívat. „Člověk má jen jedny ruce a jeden zadek. Nemůže jezdit se vším. Některé vozy nám v galerii zkrátka jen stojí a já si myslím, že by měly žít,“ říká. PIT LANE z formulových vozů z let 1965 až 1992, která je dominantou Cabrio Gallery, ale dle svých slov nedá.
Velkou roli sehrála i manželka, která prototyp spoluvlastní. „Právě ona si ze všeho nejvíc přeje, aby nový majitel byl z České republiky, ideálně abychom auto prodali do muzea, kde bude nadále těšit návštěvníky, nebude někde pod zámkem v klimatizované garáži,“ popisuje.
Právě proto Kalina prý odmítl zahraniční nabídky, včetně zájmu švýcarského muzea designu. „Nechci, aby skončilo někde v soukromé sbírce jako investice. To auto má být vidět.“
Diblíkovo dílo
Škoda 440 Karosa je víc než jen hezký veterán. Jde o jediný kus odvážného experimentu z poloviny padesátých let, kdy se v tehdejším Československu zkoušelo, kam až lze posunout automobilový design i konstrukci.
Vůz vznikl ve Vysokém Mýtě v karosárně Karosa na technickém základu modelu Škoda 440 Spartak. Design navrhl uznávaný architekt Otakar Diblík, který se inspiroval soudobými trendy proudnicových sportovních vozů. Ostatně, právě on je autorem Škody 706 RTO nebo jedinečného karavanu Dingo.
Zásadní odlišností byla laminátová karoserie, což bylo na tehdejší poměry mimořádně progresivní řešení. Laminát se v té době používal spíš v letectví nebo u experimentálních prototypů. Karosa se skládala jen ze sedmi dílů, což výrazně snížilo hmotnost auta. Vždyť vážila pouhých 65 kilogramů. Zajímavým řešením bylo i odpružení pomocí vzduchových vaků.
Oproti sériovému Spartaku byla o metrák lehčí a díky tomu i živější. „Je to laminátový solitér. Nic podobného se v Československu tehdy nedělalo,“ říká Kalina. Ten auto před lety zrenovoval a pyšně připomíná, že auto nebylo nikdy skenováno do 3D technologie tisku.
Je plně pojízdné, nyní má namísto volantu ze Škody 1200 instalovaný speciální volant nekonvenčního tvaru připomínající letecké „berany“. „Jde o návrh přímo Otakara Diblíka pro letoun L 200 Moravia. Vezměte si, že je to nápad z 50. let, který po 70 letech použije Tesla a považuje se za revoluční,“ dodává Kalina.
Vůz, který se v září 1956 stal jednou z hvězd brněnské výstavy československého strojírenství, nebyl jen výstavním kusem. Skutečně se s ním testovalo, jezdilo a závodilo. Na karoserii dodnes nese startovní číslo 121, které připomíná účast v závodě v Mladé Boleslavi. „To číslo tam není jen tak. Účastnilo se závodu pod hlavičkou Škodovky,“ vysvětluje Kalina. „Dokonce s ním havarovali. Přes noc ho zalaminovali a druhý den pokračovali dál.“
Dochovaly se i dobové fotografie z nehody, které potvrzují, že vůz nebyl jen designovou studií, ale skutečně prověřovaným prototypem.
Sám Kalina s vozem objel desítky akcí v Česku i zahraničí. Získal s ním řadu ocenění, ať už na výstavách v Brně, Legendách, Slavkově, Roztokách nebo v zahraničí. „Právě v Roztokách vybírají nejlepší auto výstavy návštěvníci, ne porota. A tam Karosa vyhrála cenu za nejkrásnější auto. To je pro mě velká pocta,“ vzpomíná.
Postupně si ale dle svých slov uvědomil, že se ocitá v situaci, kdy už nemá potřebu soutěžit dál. „Když danou soutěž jednou vyhrajete, z politických důvodů už druhou stejnou cenu pravděpodobně nezískáte. Navíc ani nechci, aby to působilo, že si chodím jen pro poháry,“ dodává.
Dnes už proto raději vyráží na akce s jinými vozy ze své sbírky, například s Mercedesem-Benz řady W123. Karosa většinu času stojí. „Stačí mi ji vytáhnout jednou za rok na opravdu dobrou akci,“ říká.
Loni přijela na náměstí během soutěže Zbraslav-Jíloviště, kde se kolem ní utvořil neprostupný dav. Letos by se měla objevit v Česku pouze na Bohemia Classic, kde projde i soutěží concours d’elegance. Ostatní akce s vozem Kalinovi plánují jen v zahraničí.
Přestože vůz působí na první pohled elegantně, jeho technický stav připomíná, že jde o skutečný originál, nikoliv moderní repliku. „Když si lehnete pod auto, tak se vyděsíte. Laminát je sešitý jak doktor Frankenstein,“ popisuje bez obalu. „Ale to je právě ta autenticita. Není to nově postavený vůz, který jenom vypadá starý. Tohle je původní kus se vším všudy.“
Právě tato originalita s sebou nese i rizika. Kalina vzpomíná například na nedávnou zkušenost, kdy vůz propůjčil do spřátelené výstavní expozice, kde si lidé vůz dlouze prohlíželi.
„Tak dlouho koukali dovnitř, až mu praskly dveře. A když tam nejste jako majitel, tak si toho nikdo nevšimne.“ I to je jeden z důvodů, proč by byl raději, kdyby vůz skončil v instituci, která bude za výstavu exponátu odpovídat sama.
Zatím se ale ideální kupec neozval. „Nabídky padly, ale já mám svoje limity. Není to dumpingový výprodej,“ zdůrazňuje. Podmínky jsou jasné – auto by mělo zůstat v Česku a ideálně sloužit veřejnosti.
Kam tedy osud Škodu 440 Karosu, laminátový solitér, který vypráví příběh českého automobilového experimentu padesátých let, zavane, se teprve ukáže. Po letech na výstavách, závodech a v soukromé galerii hledá nový domov.
