Aktualizace: 21.02.2024 17:30

Praha – Zhruba třetina lidí, která má v dospělosti zkušenosti s domácím násilím, ho zažívala už v dětství. Téměř tři pětiny z nich uvedly, že u domácího násilí jsou teď i jejich děti. Ve výzkumu o přenosu násilného chování mezi generacemi pro Asociaci pracovníků intervenčních center ČR to zjistila agentura Sociofaktor. Výsledky dnes na tiskové konferenci v Praze představily autorky a zástupkyně asociace.

Ve výzkumu odpovídalo loni od července do října 933 lidí. Valnou většinu z nich tvořily ženy. Celkem 648 osob mělo s domácím násilím zkušenost v roli oběti, svědka či původce. Z nich ho v dětství i dospělosti zažilo 224 lidí. Autorky se zaměřily na fyzické, psychické, ekonomické či kybernetické násilí. Vedly i podrobné rozhovory s 25 ženami a sedmi muži. Zjišťovaly podrobnosti o jejich životě a životě jejich rodin, rodičů a prarodičů. Podle organizátorů se jedná o první podobný výzkum v Česku. Podpořily ho norské fondy.

„Výsledky nás až tak nepřekvapily. Jestliže děti vyrůstají v násilném prostředí, berou to jako normu… dítě si to přenáší, nemůže si vybrat rodinu, nemá jinou zkušenost,“ uvedla Lucie Paprsteinová z Katedry sociální pedagogiky Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.

Podle šéfky asociace Martiny Vojtíškové v intervenčních centrech, která se věnují obětem domácího násilí, zhruba 60 až 70 procent klientů výpady doma v dětství zažilo. „Čísla jsou hodně alarmující. Může to být alarmující i pro samotné rodiče, aby tu situaci řešili,“ uvedla Vojtíšková. Dodala, že u dětí se zkušeností s domácím násilím je vyšší riziko, že budou obětí či pachatelem násilí i v dospělosti. „Může to být i dítě, které je ‚jenom‘ svědkem,“ podotkla šéfka asociace.

Celkem 58 procent lidí se zkušeností s domácím násilím v dětství i dospělosti připustilo, že se násilné výpady odehrávají teď u nich i před jejich dětmi. Podle Veroniky Prokschové z agentury Sociofaktor tak vyrůstá další generace lidí, do které se v dospělosti může násilné chování přenést. Podle zjištění lidé se zkušeností s násilím méně než ostatní důvěřují policii, justici, odborům ochrany dětí (OSPOD) i sociálním pracovníkům obcí.

Autorky mapovaly faktory, které k přenosu násilí přispívají. Mezi ochranné faktory patří třeba podpora rodiny, děti jako motivace ke změně či snaha nebýt jako otec. Situační zahrnují nastavení zákonů, fungování soudů, výši trestů, prevenci či zajištění sociálních služeb. Rizikem jsou pak třeba vnímání násilí jako normy, přijetí role oběti, pozice otce, psychické obtíže či závislosti. Důležitou úlohu ale hrají také osobnostní rysy člověka a jeho způsob zvládání situací, dodala Petra Šobáňová z agentury Sociofaktor.

Výzkum je součástí projektu Kolotoč násilí. Provází ho kampaň, která upozorňuje na domácí násilí na dětech. Vyzývá k jeho zastavení. Intervenční centra fungují ve všech krajích. Poskytují pomoc obětem domácího násilí po vykázání násilných osob z domova, ale i dalším klientům.

 

Podíl.