Před sedmašedesáti lety svírala americkou Iowu rekordní zima. Obyvatelé městečka Clear Lake byli na mráz zvyklí, totéž se ale nedalo říct o partě mladých hudebníků z Texasu a Kalifornie, kteří sem dorazili na turné. Jeden z nich si dokonce nepřivezl ani zimní kabát.
„V autobuse byla taková zima, že jsme na sobě měli všechno oblečení, co jsme měli. Kabáty, svetry, všechno. Nemohl jsem uvěřit, jaká je tu kosa,“ vzpomínal Waylon Jennings, tehdy basista Hollyho kapely. Po jedenácti dnech cestování v promrzlém a porouchaném autobuse už bylo jasné, že takhle dál jet nemohou. Do téměř šest set kilometrů vzdáleného Moorheadu v Minnesotě se potřebovali dostat rychleji – a hlavně v teple. Rozhodli se proto pro jinou cestu: pronajmout si malé čtyřmístné letadlo.
Jelikož se do něj ale nevešli všichni, o poslední místo si hodili mincí. Aniž to tušili, házeli si o život.
Krátce po půlnoci z místního letiště vzlétl jednomotorový Beechcraft Bonanza z roku 1947. Na jeho palubě kromě pilota Rogera Petersona seděli tři mladíci, kteří tehdy patřili k největším nadějím amerického rock’n’rollu: Buddy Holly, Ritchie Valens a J. P. „The Big Bopper“ Richardson.
Za čtyři minuty ležely trosky letadla v zasněženém kukuřičném poli za městem.
Událost dostala o třináct let později jméno, jež zlidovělo. Don McLean ji ve své písni American Pie nazval „the day the music died“ – dnem, kdy zemřela hudba. Později se k písni vrátila Madonna a učinila z ní jednu z nejikoničtějších skladeb populární hudby.
Největší jména rock’n’rollu
Během krátké, sotva dvouleté kariéry mezi lety 1957 a 1959 se Buddy Holly s kapelou The Crickets vypracoval mezi největší jména nastupujícího rock’n’rollu. Singl That’ll Be The Day z roku 1957 ovládl hitparády v USA i Británii a Oh Boy! se prodal téměř v milionu kopií. Vydat tři studiová alba – a zdálo se, že to nejlepší ho teprve čeká.
Na zimní turné po americkém Středozápadě se ale neupsal z nadšení, nýbrž z nutnosti. Potřeboval peníze. Krátce předtím se rozešel s The Crickets a zjistil, že ho jejich manažer Norman Petty připravil o část příjmů, takže musel rychle vydělávat. Zároveň chtěl našetřit na nový život v New Yorku se svou čerstvou manželkou Maríou Elenou, která byla těhotná.
Když přišla nabídka připojit se k zimní šňůře Winter Dance Party pod agenturou General Artists Corporation – navíc s vyhlídkou na budoucí britské turné – neváhal. Sestavil provizorní doprovodnou kapelu s Waylonem Jenningsem, Tommym Allsupem a Carlem Bunchem a spolu s dalšími nastupujícími hvězdami, jako byli Ritchie Valens, „Big Bopper“ J. P. Richardson nebo Dion and the Belmonts, vyrazil na vyčerpávající maraton čtyřiadvaceti koncertů ve čtyřiadvaceti městech bez jediného dne volna.
Turné z pekla
Turné však připomínalo spíš noční můru. Hudebníci se tísnili ve starém školním autobusu bez pořádného topení, který se pravidelně porouchával. Trávili deset i dvanáct hodin denně na úzkých silnicích, v krajině sevřené mrazem klesajícím ke třiceti stupňům pod nulou.
Když se autobus jednou definitivně rozbil na opuštěné silnici a topení vypovědělo službu, spali v kabátech v promrzlé karoserii. Někteří dostali chřipku, bubeník Buddyho Hollyho skončil s omrzlinami v nemocnici.
Často museli přejíždět dlouhé vzdálenosti. „Autorům turné to bylo jedno,“ říká historik Bill Griggs z Holly. „Bylo to, jako by házeli šipky na mapu. … Turné z pekla – tak to nazvali – a není to špatný název.“
Po energickém vystoupení v Clear Lake už toho hudebníci měli plné zuby. Představa dalších téměř šesti set kilometrů do dalšího města v ledovém autobuse byla k nevydržení. „Buddy toho měl dost,“ vzpomínal po letech Dion DiMucci, který byl s Hollym také na tour. „Chtěl se dostat do dalšího města, osprchovat se, vyspat. Tak prostě řekl: poletíme.“
Pronajal malé letadlo. Čtyři sedadla: pilot a tři pasažéři. O místa se losovalo. Waylon Jennings přenechal sedadlo nemocnému Richardsonovi, Valens vyhrál hod mincí. Dion nakonec neletěl – šestatřicet dolarů za letenku mu připadalo jako přepych, téměř měsíční nájem jeho rodiny v Bronxu.
Rozhodnutí tehdy působila jako drobné kompromisy unavených muzikantů – už o pár hodin později se však ukázalo, že šlo o otázku života a smrti.
Čtyři minuty letu
Letadlo odstartovalo krátce před jednou ráno. Svědek viděl, jak stoupá asi do 250 metrů, zatáčí – a pak už jen pomalu klesající zadní světlo, které zmizelo ve tmě. Pilot se už nikdy neozval do rádia.
Ráno majitel letecké služby při pátrání z jiného stroje spatřil trosky asi deset kilometrů severozápadně od letiště. Bonanza narazila do země ve vysoké rychlosti, v ostrém náklonu. Křídlo vyrylo do pole brázdu, trup se převrátil a převaloval přes zmrzlou půdu desítky metrů. Nehodu nikdo nepřežil.
Vyšetřování tehdejší Civil Aeronautics Board dospělo k závěru, že šlo o kombinaci špatného počasí a chyb pilota. Peterson měl sice přes 700 letových hodin, ale jen omezený výcvik pro létání podle přístrojů. Firma navíc směla létat pouze za viditelnosti. Jenže tu noc se podmínky dramaticky zhoršily – nízká oblačnost, sníh, mrznoucí déšť, téměř nulový horizont.
A k tomu zrádný detail: palubní gyroskop ukazoval „nebe dole, zem nahoře“ – opačně, než na jaký byl zvyklý. V černé tmě mohl snadno uvěřit, že stoupá, i když ve skutečnosti klesal.
Zpráva byla strohá: nerozumné rozhodnutí vzlétnout do počasí, na které nebyl kvalifikovaný. Jenže mnoho fanoušků tomu stále odmítalo uvěřit.
Otazníky přetrvávaly
Brzy se objevily první spekulace. V troskách se prý o několik měsíců později našla údajná Hollyho pistole. Někdo mluvil o díře po kulce v sedadle pilota. Dvě prázdné nábojové komory. Hádky na palubě. Přetížení letadla.
Mnozí se domnívali, že Richardson, jehož tělo našli dál od ostatních, mohl havárii nejprve přežít a snad být tím, koho zastřelili. Zatímco ostatní těla ležela buď přímo u trosky letadla, nebo v případě pilota Petersona ještě uvnitř stroje, Richardsonovo tělo se našlo na sousedním pozemku, za plotem.
V roce 2007, na žádost Richardsonova syna, světově uznávaný forenzní antropolog William Bass exhumoval a znovu prozkoumal Richardsonovo tělo. Přestože použil ty nejmodernější dostupné metody, nenašel žádný důkaz průstřelu. Navíc zjistil, že téměř všechny kosti Richardsonova těla byly zlomené, což jasně potvrzovalo, že zemřel okamžitě při nárazu.
American Pie
Buddy Holly ovlivnil celou řadu hudebních ikon, mezi nimi The Beatles, Boba Dylana, Rolling Stones či Dona McLeana. Právě McLean jeho tragickou smrt zachytil ve slavné písni American Pie a věnoval mu stejnojmenné album. V roce 2000 píseň nazpívala i Madonna, která s ní okamžitě ovládla hitparády v řadě zemí a připsala si jeden ze svých největších hitů. McLean její verzi chválil a označil ji za „dárek od bohyně“.
Kromě toho časopis Rolling Stone zařadil Buddyho Hollyho mezi 200 nejlepších zpěváků historie. „Jeho zpěv, plný škytání a občasného zadrhávání, někdy uspěchaný, jindy natahovaný – byl stejně nepředvídatelný a vzrušující jako samotný raný rock’n’roll,“ uvedl magazín. K výročí 75. narozenin mu byla také odhalena hvězda na hollywoodském chodníku slávy.
Zdroje: StarTribune, The Guardian, Planet and Pilot
