Nabízíme další díl z cyklu reportáží, které mapují život lidí v regionech a vyhlídky politických stran ve volbách. Aktuálně.cz se tentokrát vypravilo na Vysočinu, která má výrazně venkovský charakter. V kraji je přes 700 obcí, z toho polovina má méně než dvě stovky obyvatel. A obojí zásadně ovlivňuje priority lidí i charakter kampaně politických stran.
Vysočina je, pokud jde o počet mandátů, společně s Pardubickým krajem třetím nejmenším krajským volebním obvodem. Jednotlivé politické formace si v obou zmíněných krajích při posledních sněmovních volbách v roce 2021 rozdělily pouze deset sněmovních křesel z dvou set. Méně se dostalo už jen v nejmenších krajích – Karlovarský (pět mandátů) a Liberecký kraj (osm mandátů).
Pro připomenutí: po čtyřech poslancích zde v minulých volbách brala koalice Spolu i hnutí ANO, po jednom pak SPD a aliance Pirátů se Starosty a nezávislými. Tomu všemu odpovídá také nasazení lídrů jednotlivých stran. Na rozdíl od velkých, klíčových krajů zde nekandiduje skoro žádná politická „těžká váha“. Snad kromě ministryně spravedlnosti Evy Decroix z ODS, která zde vede kandidátku koalice Spolu.
Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021 (procenta z platných hlasů)
| strana | ČR | Vysočina | Jihlava | Jaroměřice nad Rokytnou |
| ANO 2011 | 27,12 | 26,7 | 25,15 | 28,53 |
| Spolu | 27,79 | 28,0 | 29,22 | 23,69 |
| Piráti a Starostové | 15,62 | 13,5 | 14,70 | 10,11 |
| SPD | 9,56 | 8,9 | 9,75 | 14,24 |
| KSČM | 3,6 | 4,7 | 3,61 | 7,14 |
„Lidé tady řeší dvě hlavní věci. Alfa a omega je práce a dojíždění za ní, protože ve většině malých obcí dostatek pracovních příležitostí není. Druhým tématem je pochopitelně bydlení. To je tady sice relativně levné, pokud jde o pořizovací náklady, pokud ale daná obec nemá ani školu nebo školku, dojíždějí celé rodiny nejen za prací, ale i za školou nebo zdravotní péčí a dalšími službami,“ vysvětluje mi dvojka kandidátky Pirátů na Vysočině Hana Hajnová.
S tím souvisí i další podstatné téma: dopravní obslužnost a veřejná doprava. „Řešit veřejnou dopravu pro 700 obcí není úplně snadné. A pro kraj je to poměrně drahá ‚legrace‘,“ zdůrazňuje Hajnová, která byla čtyři roky náměstkyní hejtmana. A přesvědčit se o tom může každý, kdo regionem necestuje autem. Reportér Aktuálně.cz jel z Brna do Třebíče vlakem, pak do Jaroměřic nad Rokytnou a Jemnice autem, zpět pak autobusem a zase vlakem.
Nedá se to objet celé
„Nedá se to objet celé, vyhledáváme větší sídla,“ reaguje Hajnová na otázku, jak se natolik roztříštěný region promítá do kampaně. „Je tu patnáct obcí s rozšířenou působností. Ty objedeme v rámci kampaně každý alespoň jednou. Pak se ale soustředíme na krajské město – tedy na Jihlavu. A na bývalá okresní města, jako jsou Třebíč, Pelhřimov nebo Havlíčkův Brod,“ doplňuje.
Zdůrazňuje ale, že ani Jihlava není nijak velké město. „Není to, jako když se politik postaví v Brně na Českou,“ připomíná tradiční místo jihomoravské metropole, kde si lidé dávají sraz předtím, než jdou na pivo nebo do divadla, a kde se také pravidelně konají předvolební mítinky snad všech politických stran. „Musíme vyjet přímo za lidmi, musíme se přiblížit my jim – ne oni nám. Jinak nelze uspět,“ říká.
Okolo druhé hodiny odpoledne přijíždíme do Jaroměřic nad Rokytnou, což je město situované na úpatí Českomoravské vrchoviny, něco málo přes deset kilometrů od Třebíče. Žije zde asi čtyři tisíce lidí a na to, že jde o malé městečko, je poměrně hodně vyhledávané turisty. „Na svědomí“ to má zejména barokní zámek, který patří mezi nejmohutnější barokní stavby nejen u nás, ale i v Evropě a je přezdíván „moravské Versailles“.
„Kromě zámku tady ale nic není. Kdyby tady nebyl, bylo by tu pusto a prázdno,“ říká paní v místní cukrárně, která má stejného provozovatele jako vedlejší, na malé město velmi slušně působící restaurace. „Pokud byste tady ale chtěl zajít na oběd i jinam, mimo sezonu byste moc možností neměl,“ dodává. Ona sama chodí na část roku pracovat na zkrácený úvazek ještě do dalšího zaměstnání. „Většina lidí tady dojíždí za prací, nejčastěji asi do Třebíče,“ popisuje.
Foto: Vratislav Dostál
Pirátský výsadek v mezičase v bezprostředním sousedství centrálního náměstí Míru chystá nafukovací hrad pro děti a klasické i méně tradiční předvolební dárečky pro kolemjdoucí. Lidí se ale v okolních ulicích trousí minimum. Sem tam se zastaví maminky s kočárky, případně pár penzistů, které vylákalo přívětivé počasí na odpolední procházku.
Zatímco loni dělala Barbora Pipášová na kandidátce Pirátů dvojku Haně Hajnové, letos si pozice prohodily – zkušenější Hajnová kryje záda lídryni ze druhé pozice. „Letos je to jiné tematicky, v krajských volbách lidé více řešili dění v obcích,“ říká Pipášová.
Letos je podle ní kampaň téměř výhradně o nákladech na bydlení a o tom, jak v posledních letech stouply ceny základních životních potřeb. „Pokud člověk z rozhovorů s lidmi odfiltruje debaty o Ukrajině, nakonec je to vždycky dost podobné: mají obavy o svou budoucnost, často jsou zmatení, nevědí, čemu mají věřit,“ svěřuje se s tím, že cítí z lidí frustraci a stres. „Je to cítit: úzkost lidí je větší, než byla loni.“
A jak vnímá během kampaně rozdíly v atmosféře ve městě a na venkově? „Liší se to hlavně tím, že do malých obcí skoro nikdo nejezdí. Když jsme vzali Ivana Bartoše do Brtnice, což je opravdu malá vesnice, byl tam jako zjevení. Měli zrovna pouť, byl skoro jako jedna z atrakcí,“ uzavírá.
Restart v čele s Hřibem
Po dvou hodinách se celý pirátský tým přesouvá do několik desítek kilometrů vzdálené a podobně velké Jemnice. Tentokrát před místní Penny market, kde lidem opět rozdávají volební noviny, diskutují s nimi o cenách potravin a o politické situaci. Pochopitelně se je pokouší také nabádat k tomu, aby dorazili k volbám. A volili Piráty. Strana podle Hajnové prošla výraznou reformou, i když to s ní ještě nedávno nevypadalo úplně růžově.
„Na začátku roku Pirátům snad úplně všichni vypisovali parte. My jsme ale tu klinickou smrt přežili a dokázali jsme se z ní vyhrabat. A Zdeněk Hřib je jedním z klíčových prvků tohoto našeho zmrtvýchvstání – celého procesu znovuzrození Pirátů,“ popisuje Hajnová restart strany.
Podle ní má Hřib se svým předchůdcem v čele strany Ivanem Bartošem společný skvělý politický instinkt, jinak jsou ale každý z úplně jiného „těsta“.
„Ivan je velmi lidský a vždycky politiku takto dělal a dělat bude. Nezmění se. To ho také udělalo až ikonickým politikem. Ale je pravda, že ve vypjatých momentech je to jeho slabina, na kterou začali všichni útočit,“ připouští v rozhovoru pro Aktuálně.cz s odkazem na poslední velké předvolební debaty před minulými volbami, kde se právě podpásovými útoky z řad politické konkurence nechal Bartoš rozhodit a bylo na něm vidět, jak je mu situace nepříjemná. „Jenomže politik se nemůže nechat zahnat do kouta jenom proto, že je hodný a lidský,“ míní Hajnová.
Hřib je podle ní v tomto ohledu přece jen krapet jiný. „Našel si svou polohu – striktně odděluje politiku od osobní roviny,“ popisuje šéfa partaje s tím, že jí připomíná dobrého krizového manažera.
Politika je pro Hřiba řemeslo
„Politika je pro něj řemeslo. On si vše s ní spojené nevztahuje na sebe osobně, do své vnitřně lidské roviny. Hřib nepřemýšlí, jak moc mu je určitá situace příjemná, nebo nepříjemná. Prostě jde – a udělá úkol, který je třeba vyřešit,“ pokračuje Hajnová a přiznává, že při tom všem může nástupce Bartoše v čele strany občas působit trochu arogantně nebo bez emocí.
Foto: Vratislav Dostál
„Pro něj je to ale způsob, jak v politice fungovat. A hlavně: jak v ní být úspěšný. Upřímně: kdo z nás chce stát v jednom studiu s lidmi, jako je Kateřina Konečná nebo Tomio Okamura? Zkrátka s lidmi, kteří tam nemají problém lhát a manipulovat lidmi…“
Proto v politice podle jejího přesvědčení musí být i osobnosti, které to mají v tomto ohledu srovnané a dokážou svou konkurenci mediálně aspoň občas „seknout přes prsty“.
