Třicet let strávil Martin Kavka u pražských hasičů. Proslul jako mimořádně aktivní tiskový mluvčí, jeho hlavní pracovní náplní ale bylo vyšetřování požárů. Byl u těch nejtragičtějších i nejzapeklitějších případů, které Praha pamatuje.
„Stává se, že tápete a tápete. A pak najednou zjistíte, že v bytě je kočka a že požár vznikl tak, že převrhla svíčku,“ vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Co vás jako dlouholetého požárního vyšetřovatele napadlo, když jste sledoval nedávný požár v Mostě?
Už z prvních záběrů bylo jasné, že to bude špatné. Prostor byl celý v plamenech a uvnitř byli lidi. Takové zásahy jsou pro hasiče velmi složité, a to i psychicky. Ale musí jít do rizika a snažit se je dostat ven.
Média se na mě pak obracela s dotazy, i když mluvčího hasičů už nedělám. Vysvětloval jsem, že nechci odpovídat. Zejména proto, že bych spekuloval. Asi bych dokázal říct, jaké byly příčiny požáru, ale co je důležité, policie v té době ještě nestihla vyslechnout všechny svědky. A něco z toho, co bych řekl, by mohlo působit návodně.
Zníte, jako že mluvíte z vlastní zkušenosti.
Ano. Stává se, že si lidé někde přečtou článek, kde někdo spekuluje, jak to mohlo být, a v hlavě jim to přepne. Začnou překrucovat různá fakta tak, aby jim to hrálo do noty. Ví, že požár způsobila jejich nedbalost, a nechtějí, aby se na to přišlo. Občas lžou schválně, občas nevědomky.
I proto požární vyšetřovatel často jezdí na místo už s prvními jednotkami.
To je důležité. Může rovnou vyslechnout svědky a má tak bezprostřední výpovědi. Může také pozorovat, kde přesně oheň hoří, jakým způsobem se šíří a jak se chovají plameny. A už mu v hlavě spíná, co se třeba mohlo stát.
Kdy pak jde vyšetřovatel přímo do „akce“?
Jakmile už se požár nešíří, vyšetřovatel si dává dýchací přístroj a jde dovnitř, a to i v zakouřeném prostředí. Hasiči při likvidaci požáru mohou různé věci vynášet, hýbat s nimi. Některé stopy tak mohou zmizet. Je tedy dobré, když vyšetřovatel místo vidí ještě při požáru. Naposledy jsem to zažil 24. prosince, kdy jsem měl poslední službu jako vyšetřovatel. To hořelo ve vietnamské tržnici Sapa.
Po čem se poté vyšetřovatel dívá?
Musí najít kriminalistické ohnisko požáru. To znamená místo, kde začalo hořet. Někdy se to povede na centimetry. Třeba když požár způsobil nějaký vadný kabel, tak to vidíte úplně jasně. Jindy to je vyhořelý adventní věnec na stole. Ale někdy je to jenom zóna, kde víte, že to začalo, ale nic víc. Pak se hledá požární ohnisko. To je místo, kde nejvíc hořelo. Nemusí se ale slučovat vždycky s tím kriminalistickým.
Na základě toho a rozhovorů s lidmi vám v hlavě vyvstane několik verzí. A ty pak postupně vylučujete, až dojdete k jedné.
Požářiště si většinou člověk představí jako místo, kde je vše zničené, všude černo, oheň a dým. Podle čeho tedy ohnisko najdete? Je to tam nejčernější?
Úplně to tak není. Víc vám ale neřeknu, o našich postupech nesmíme veřejně mluvit. Mohli bychom tím pomoct lidem, kteří třeba chtějí úmyslně založit požár.
Jak dlouho takové vyšetřování trvá?
Záleží na požáru. Někdy máte jasno okamžitě. Třeba proto, že se někdo přizná, že to zapálil schválně. Nebo třeba vidíte nějaký spotřebič v ohnisku požáru. Jindy to ale trvá déle. Potřebujete vyslechnout všechny svědky, mít zpětnou vazbu od technických ústavů, zajít tam znovu na došetření, což se děje u velkých požárů.
Jaký je pro požárního vyšetřovatele nejhorší možný scénář?
To jsou samozřejmě nejhůře zdevastované objekty. Různé chaty nebo příroda. Tam je logicky nejméně stop. Takové případy se občas ani nevysvětlí. Máme třeba nějaké verze, ale nedokážeme jednoznačně určit, jak to bylo.
Pak jsou případy, kterým říkám záhada zavřeného pokoje. Nikdo tam není a máme málo indicií k tomu, abychom došli k příčině. Potvrdilo se mi ale, že za tyto záhadné požáry v domácnostech ve finále nakonec stejně může většinou člověk. Opět se dostáváme k tomu, že nám lidé lžou.
Jindy se stává, že tápete a tápete. A pak najednou zjistíte, že v bytě je kočka a že požár vznikl tak, že převrhla svíčku. Pamatuji si případ, kdy pes vyskočil na varnou desku a zapnul ji a tím způsobil požár.
U jakého případu jste se vůbec nejvíce zapotil?
To byl asi ten největší, který jsem vyšetřoval. Mám na mysli požár levého křídla Průmyslového paláce (v říjnu 2008 – pozn. red.). Tam jsme s kolegou jezdili deset dnů a intenzivně to vyšetřovali. Bylo velmi složité najít ohnisko požáru, protože to místo bylo úplně zdevastované. Všechny konstrukce napadaly do prostoru.
Jak to nakonec bylo?
Nakonec jsme přišli na to, že tam byl zubařský veletrh a oni nechali nějaké spreje na takovém malém vařiči ve stáncích. Vařič pak ohřál spreje a došlo k rychlému rozvoji požáru. Spekulovalo se i o úmyslném zapálení, ale to jsme dokázali vyloučit, protože objekt byl velmi dobře střežený.
Zakládal požáry, chtěl být za hrdinu
O žhářích se říká, že po požáru na místě často zůstávají, aby se na oheň podívali. To jste zažil?
Stává se, že policie zadrží toho člověka na místě.
Kdo vlastně žháři jsou? Rozpoznal jste nějaké jejich společné charakteristiky?
Měli jsme případy lidí, kterým se prostě líbil oheň a práce hasičů. Někteří se z toho i léčili. Ale jak je pustili, tak se hned někteří objevili u dalších požárů.
Na jakého žháře vzpomínáte nejčastěji?
Několik let jsme řešili případ člověka, který zapaloval auta na Jižním Městě. Spolupracovali jsme na tom s policií, které se ho pak povedlo chytit. Pamatuju si i člověka, který chodil do různých míst včetně nemocnic a zapaloval věci na chodbách. Na toho jsme číhali, nakonec jsme ho společně dopadli přímo při činu.
Pak se mi zaryl případ, kdy někdo zakládal požáry na chodbách domů ve Stodůlkách. Tam se mi jevil jako podezřelý jeden člověk, který byl u všech těch požárů. Po výslechu jsme zjistili, že to byl on, kdo je založil. Chtěl se jednoduše ukázat jako hrdina, který byl u všech jako první.
Vyšetřovatele jste dělal 27 let. Dokázalo vás i tak něco v posledních letech překvapit nebo zaskočit?
To je vždycky, když tam jsou lidi. Pamatuju si na případ na Jižním Městě, kde zemřely dvě děti. To člověka zasáhne. Ale musí pracovat, vyšetřovat.
Jaký byl váš nejtragičtější požár?
Byl jsem na došetření požáru na Florenci, kde zemřelo devět lidí. Pak požár hotelu v Náplavní před sedmi lety, kde zemřelo pět lidí.
Jaké jsou naopak nejobvyklejší případy?
Dost je požárů aut nebo v domácnostech. Lidé nechají na sporáku něco vařit, odběhnou si, zapomenou na to. Často požáry způsobí otevřený oheň, svíčky. To je pro nás rutina.
Co jsou chyby, které lidé dělají pořád dokola?
Prskavky na vánočním stromku. Opakujeme pořád, ať to lidé na vánoční stromek nedávají. Z toho jsou někdy opravdu velké požáry. Stromek vzplane za pár vteřin, spadne do prostoru a zapálí nábytek. A jsou tam velké škody. Stejně nám lidé nevěří a pořád říkají, že to dělají vždycky a nikdy se nic nestalo.
Video: Ničivý požár zasáhl Hollywood. Čech popsal chvíle před evakuací
Ničivý požár zasáhl Hollywood. Čech popsal chvíle před evakuací. | Video: Zdeněk Kratochvíl, Reuters
