Od našeho zpravodaje v Itálii – Vloni na jaře vyhráli Američané po 65 letech mistrovství světa. A po vítězství 2:1 v prodloužení proti Kanadě jsou nyní po 46 letech i olympijskými vítězi.
„Je to neuvěřitelné. Mít zlatou medaili po takovém zápase, to je nejlepší pocit, jaký jsem v hokeji zažil. Vyhrát s touhle skupinou kluků, všichni jsme si zasloužili,“ vyprávěl útočník Dylan Larkin.
V prodloužení byl jedním ze tří amerických hráčů, kteří byli u vítězné branky.
Brankář Connor Hellebuyck si poradil s nájezdem jmenovce Connora McDavida ze strany a Američané vyrazili dopředu. Cale Makar uprostřed prohrál důležitý souboj, Zach Werenski o chvíli později přihrál Jacku Hughesovi, a ten rozhodl.
„Prostě ten puk chtěl a zatraceně, uklidil ho do brány. To superhvězdy v takový moment dělají,“ říkal zaníceně Larkin a k dobru přidal, jak se v tu chvíli na ledě choval on.
„Když se podíváte na video, uvidíte, že už jsem se točil zpátky dozadu. To je rozdíl mezi hráči, když jeden z nich v takovém zlomovém momentu chce dostat puk na hůl,“ smál se.
Střelec Hughes přitom prošel na konci finále zajímavou emotivní sinusoidou.
V 54. minutě ho do obličeje trefil vysokou holí Kanaďan Sam Bennett a byl vyloučen na čtyři minuty. Jenže Američané přesilovku za stavu 1:1 nevyužili, navíc v 57. minutě fauloval vysokou holí naopak Hughes.
Trnul na trestné lavici, aby nerozhodli Kanaďané. Nestalo se, a hrdinou byl nakonec Hughes.
„Moment, kdy rozhodl, se mnou zůstane do konce života,“ rozplýval se Larkin. Všichni Američané byli vmžiku na ledě, nad nimi poletovaly helmy a hokejky.
Co jim pomohlo strhnout bitvu velmocí na jejich stranu? Podle Larkina se na týmu podepsaly zážitky z celé olympiády.
„Dnes jsme všichni v týmu měli olympijský duch. A když reprezentujete Spojené státy, tohle je strašně mocná věc,“ začal útočník, který už šestým rokem šéfuje jako kapitán Detroitu.
„Spoustu jsme toho prožili v olympijské vesnici. Když máte možnost mluvit s nejlepšími sportovci světa, nakazí vás to. A my Američané máme nejlepší krasobruslaře, nejlepší rychlobruslaře. Vítězná mentalita je hrozně nakažlivá a nám tohle pomohlo,“ pokračoval Larkin.
Jestli v tom byla skrytá i narážka na Kanaďany, kteří se z olympijské vesnice zkraje her přesunuli na hotel? Kdoví.
I Larkin ale musel uznat, že v základní hrací době finále měl k vítězství blíže soupeř. Kanada rivala přestřílela, měla několik tutových šancí. Většinu ovšem zastavil gólman Hellebuyck, vytáhl 41 zákroků.
„Ten kluk by si už v Michiganu nikdy neměl sám koupit drink,“ zasmál se Larkin s odkazem na stát, odkud Hellebuyck pochází.
V zámoří chytá dlouhé roky za Winnipeg, třikrát získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL a před 11 lety vychytal nulu proti Česku v duelu o bronz na mistrovství světa v Praze.
Velkého týmového triumfu se však 32letý brankář dočkal až v Miláně.
„Je mi jasné, že náš zlatý gól uvidím mnohokrát. Ale mnohem více času mi sebere prohlídnout si, kolik šancí Kanaďané nedali,“ kroutil hlavou Larkin.
Ve druhé třetině jel proti Hellebuyckovi v samostatném úniku McDavid, ve třetí části zase hokejkou zázračně vyrazil šanci Devona Toewse a vychytal nájezd Macklina Celebriniho.
Pomohlo mu i štěstí, když Nathan MacKinnon minul prázdnou bránu. Na kanonýra jeho poměrů nepochopitelně.
Při zlatých oslavách potom Američané stejně jako vloni na MS ve Stockholmu vytáhli dres s číslem 13 a jmenovkou Gaudreau.
Připomněli tak útočníka Johnnyho Gaudreaua a jeho bratra Matthewa, které v srpnu 2024 usmrtil opilý řidič. Johnny byl duší amerického týmu, reprezentoval na pěti světových šampionátech.
Trenér Mike Sullivan podotkl, že by jistě nechyběl ani ve výběru pro milánskou olympiádu.
„Johnny a Matty by tady měli být. Pořád je to naše největší ztráta – amerického hokeje i nás všech. Nějakým způsobem jsou ale stále s námi a byli i součástí toho gólu. Strašně nám chybí, oslavíme to i s nimi,“ poznamenal Larkin.
