Na kosmodromu Bajkonur seděl toho rána v připravené raketě uvnitř malé kulové kabiny muž, kterému se za chvíli měl změnit život – a spolu s ním i osud celého lidstva. Tím mužem byl sedmadvacetiletý Jurij Alexejevič Gagarin a chystal se na první let člověka do vesmíru.
Ještě večer před startem přitom nebylo jisté, zda se vůbec poletí. Při posledním vážení se ukázalo, že Gagarin, jeho skafandr i sedačka jsou o 13 kilogramů těžší, než dovoloval limit. Technici proto přes noc odstraňovali vše, co nebylo nezbytné.
Sám Gagarin mezitím s náhradníkem Germanem Titovem trávil večer relativně klidně – hráli kulečník a povídali si. Do postele šli brzy, ale napjatí před velkým dnem toho moc nenaspali. Ráno Gagarina vzbudili v půl šesté, dostal kytici tulipánů a posnídal jídlo z tuby, které ho mělo čekat i během letu. Krátce před startem byl klidný. Usmíval se. Jeho puls byl téměř normální.
Pak přišel odpočet.
A vzápětí slova, která vešla do historie: „Pojechali,“ zakřičel Gagarin z kabiny, v češtině „Pojďme“ nebo „Jedeme“. „Na shledanou, přátelé, zase se brzy uvidíme,“ dodal.
První let člověka do vesmíru právě odstartoval.
Z venkova do vesmíru
Gagarinova cesta ke hvězdám však nezačala na kosmodromu, ale na obyčejném venkovském dvorku. Narodil se v roce 1934 v malé vesnici Klušino. Vyrůstal v prostředí, které mělo ke kosmonautice daleko – rodina pracovala v zemědělství, on se vyučil slévačem kovů.
Zlom nastal až během studií v Saratově, kde se dostal do aeroklubu. Tam postupně pochopil, že jeho místo není jen na Zemi. Následovala vojenská pilotní škola a služba u stíhacího letectva. Konec 50. let byl dobou, kdy se vesmír přestal zdát nedosažitelný. Díky práci konstruktéra Sergeje Koroljova Sovětský svaz dosáhl řady prvenství – první družice Sputnik-1, prvního zvířete ve vesmíru i prvního zásahu Měsíce. Dalším krokem měl být člověk.
Jeden z tisíců
Současně probíhal tvrdý závod se Spojenými státy, během studené války byl vesmír ostrým kolbištěm. Američané připravovali let astronauta Alana Sheparda a dávali světu najevo, že budou první. V dubnu 1961 ho od startu dělily pouhé tři týdny. Gagarinův let proto znamenal nejen vědecký, ale i politický triumf.
Do výběru se přihlásily tisíce pilotů. Prošli náročnými fyzickými i psychickými testy a zůstali jen ti nejlepší. Mezi nimi i Gagarin. Následoval tvrdý výcvik: přetížení, izolace, studium i simulace krizových situací. Skupina se postupně zužovala, až zůstala jen hrstka těch, kteří měli šanci usednout do kabiny první kosmické lodě.
Na jaře 1961 padlo konečné rozhodnutí Státní komise: „Jako první poletí do vesmíru Jurij Alexejevič Gagarin.“
Kapka vody jako dokonalá koule
Ráno 12. dubna 1961 se tak znovu vracíme na Bajkonur. Po zážehu motorů se raketa dala do pohybu. Uvnitř kabiny byl Gagarin vystaven silnému přetížení, jeho tep vyskočil až ke 150 úderům za minutu. Na krátký čas se ztratil radiový kontakt. Technici na Zemi čekali téměř minutu bez jakékoli zprávy. Pak se ozval. „Vidím Zemi,“ řekl – poprvé, kdy lidské oči spatřily takový pohled. „Vidím mraky. Je to nádherné. Jaká krása!“
Loď letěla automaticky. Gagarin neměl řízení k dispozici, protože se vědci obávali, jak lidská psychika zvládne pohled na Zemi z vesmíru. Gagarin však let podle všeho zvládal dobře. „Pocit beztíže je zajímavý. Všechno pluje. Je to úžasné,“ hlásil. Pozoroval drobnosti, třeba kapku vody, která se vznášela v kabině jako dokonalá koule. Zapisoval poznámky, dokud mu neodplavala tužka.
Let ale neprobíhal úplně podle plánu. Motory nevypnuly včas a loď vystoupala až do výšky 327 kilometrů místo plánovaných 230. To později způsobilo vážné komplikace při návratu.
Vy jste přiletěl z vesmíru?
Cesta zpět byla nejnebezpečnější částí celé mise. Kvůli vyšší dráze hrozilo, že návrat bude trvat až 20 dní a zásoby by nestačily. Gagarin o tom nevěděl – zavřel hledí přilby, upevnil bezpečnostní pásy a čekal na zážeh motorů.
Brzdicí motor naštěstí zabral. Jenže po jeho vypnutí nastal další problém – kabina se neoddělila od přístrojového úseku. Loď se začala nekontrolovaně otáčet. Slunce oslepovalo okénko, přetížení způsobovalo výpadky vidění.
Teplota kolem kabiny stoupala, hrozilo její zničení. Po deseti minutách se spojení konečně přetrhlo a kabina se stabilizovala. Ve výšce asi sedm kilometrů byl Gagarin katapultován. Pod sebou viděl řeku Volhu a krajinu, kde kdysi začínal létat. Po 108 minutách od startu dopadl na zem.
Když sundal helmu, spatřil Annu Tachtarovovou s vnučkou a teletem. „Vy jste přiletěl z vesmíru?“ zeptala se žena, která se ho zprvu lekla. „Ano, přiletěl,“ odpověděl, když ji přesvědčil, že je také člověk.
Příběhu se chopila sovětská propaganda a vykreslila ho po svém.
Mise na hraně katastrofy
Oficiální zprávy tehdy popisovaly let jako bezchybný. Ve skutečnosti však šlo o misi, která se několikrát ocitla na hraně katastrofy. Skutečné detaily vyšly najevo až po desetiletích. Z relativně neznámého pilota se ale během jediného dne stal člověk, jehož znal celý svět. Pro Sovětský svaz představoval ideální příběh – cestu z venkova přes tvrdou práci až ke hvězdám.
Gagarin se chtěl vrátit do kosmu, studoval na Žukovského akademii a připravoval se na nové programy. Působil jako náhradník Vladimira Komarova pro misi Sojuz 1, která ale skončila tragicky. Po dokončení studia se v březnu 1968 vrátil k létání.
Při cvičném letu na MiG-15UTI 27. března 1968 však zahynul spolu s instruktorem Vladimir Serjogin. Moskva odtajnila výsledky vyšetřování tragické nehody až po více než čtyřiceti letech – Gagarin se údajně zřítil se svým letounem k zemi poté, co se vyhýbal vzdušnému balonu.
Připomínáme si ho ale dodnes. Jeho jméno dostalo město Gagarin (dříve Gžack) v Rusku, kráter Gagarin na Měsíci i asteroid 1772 Gagarin. Jeho odkaz žije dál ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, na odpalovacích rampách i v nesčetných ulicích a památnících po celém světě.
Video: Podívejte se na animaci historického letu Jurije Gagarina do vesmíru
Zdroje: Sky at Night Magazine, ESA, The Guardian, Česká astronomická společnost
