Lida Gatalai přišla po začátku války v roce 2022 do Česka, kde ji u sebe ubytovala česká rodina. „Doma“ je ale v přístavním městě Oděsa, kam se na léto dočasně vrátila. Z místa pro Aktuálně.cz popisuje, jak situace ve městě, nad kterým létají ruské drony a rakety, teď v létě vypadá nebo proč musela vypnout aplikaci, která upozorňuje na útoky.
Žijete v Česku, ale teď trávíte léto „doma“ v Oděse. Jak to na břehu Černého moře vypadá?
Teď přes den je to klidnější, hlavně v naší čtvrti. Včera (v neděli 27. července – pozn. red.) sice byly poplachy, ale lidé už si ně zřejmě zvykli a už jim nevěnují pozornost. U moře byla spousta lidí, všichni se koupali a přitom naši sestřelovali přímo nad mořem sebevražedné drony. Nikdo nikam neodešel, všichni si dívali.
V noci to ale bylo horší, to nad námi letěly rakety na Chmelnickyj, na Kyjev. Moc kvůli tomu nespíme, ale v Telegramu už je možné si přečíst, kam to letí. Když jsou to rakety, chodíme se schovat.
Foto: Jaroslav Synčák, Jakub Zuzánek
Kam se chodíte schovat?
Bydlím v šestnáctipatrovém domě a nejdřív jsem se schovávat nechodila. Ale teď mi sousedé říkají: „Pojďme sejít do přízemí nebo do garáže.“. Takže sedíme třeba do tří do rána a sledujeme, jak sestřelují Šáhedy. Někteří lidi takhle sedají před domem s dekami nebo židličkami. Minulý týden tady letělo asi 18-20 raket. To bylo strašné, celý dům se chvěl. Modlila jsem se k Bohu.
Proč jste na léto jela zpátky na Ukrajinu, do Oděsy?
Jela jsem se léčit do Truskavce, na západní Ukrajinu. Pak jsem přijela sem. Na konci srpna pojedu zpátky do středočeských Hořovic. Kamarádi, u kterých v Česku bydlím, přes léto kompletně renovují dům. Jsem stará, chci už být doma, ale nejde to. Už mám koupené letenky na cestu zpátky.
Následky ruského nočního dronového útoku na Oděsu. | Foto: Reuters
Letenky?
Ano, na konci srpna mám letadlo z moldavského Kišiněva. Dřív jsem jezdila autobusem, ale to bylo strašně dlouhé. Teď jezdím z Oděsy do Kišiněva autobusem. To trvá dvě hodiny, hranice se projíždí rychle. Vlakem je to dlouhé a musíte přestupovat.
Říkala jste, že si lidé na poplachy zvykají a chodí plavat. Taky jste plavala?
Ne, to ne. Navíc je tady velmi horko, místy až 38 stupňů. Jen jsem se dívala na Telegram, kde byla i videa, jak ty drony sestřelují nad mořem. Jsem stará, chodí tam spíš mladí lidé.
Já jsem si na drony nezvykla, je to strašné. Pokud člověk nejde dolů, má sedět na záchodě nebo v koupelně, kde nejsou okna. Já sedávám v šatně. Člověk nikdy neví, kam to přiletí. Naposledy předevčírem něco spadlo na Moldavanku (městská čtvrť Oděsy – pozn. red.) v centru.
Lida Gatalai. | Foto: Archiv Lidy Gatalai
Dron přiletěl přímo do domu do pátého nebo osmého patra. Pokud se šli schovat a stihli to, tak fajn. Ale kdo nevyšel, tak bum a je konec. Všichni shořeli. A je to horší a horší. Každý den si říkáš: „Ach bože, jsou v různých oblastech.“ Šáhedy. Ale zároveň máme štěstí, že o tom víme dopředu díky výstrahám. Že jsou třeba nad mořem. Často létají do Kyjevské oblasti.
Dost často pak míří i do jedné části Oděsy, kde dřív bylo vojenské letiště a nějaká fabrika. Létají tam přes nás, takže je slyšet, jak je naši kluci sestřelují z automatů, možná kulometů, to přesně nevím. Poznám to tak, že Šáhed zní jako motorový moped. A je to velmi nepříjemné, protože já jako stará osoba sice kvůli tomu nespím v noci, ale dospím se přes den. A to mladí, kteří mají práci, nemohou.
A co sousedé nebo známí, odjeli, nebo ve městě zůstávají?
Hodně jich odjelo, ale někteří zůstali. Lidé jsou různí, někteří se bojí zůstat a další zase odjet, jako by se nemohli pohnout z místa. Stejně ten, kdo tady žije, trpí, v noci nespí a ráno jde do práce. Všichni už jsou unavení, všichni jsou vyčerpaní.
Jak to teď v Oděse vypadá? Fungují třeba služby, obchody, kavárny a podobně?
Všechno funguje. I když rakety a drony všechno pomalu ničí. Tenkrát přiletěla raketa na nějaký obchod. Pak se to zavře, uklidí a jede se dál. Ostatní fungují.
Oděsa se nachází kousek od hranic Moldavska. Na začátku války se její obyvatelé obávali ruského vylodění, to se nakonec neudálo. | Foto: Aktuálně.cz
U mě v domě je velký obchod, přímo v přízemí, jsou tam potraviny. Kavárny jedou, také restaurace. V centru Oděsy je Arcadia, tam fungují restaurace, jezdí tam umělci. Slaví se tam – asi to, že jsou stále naživu. Představte si, každý den tam jsou oslavy a tady chodí mládež. I když létají rakety, tak se někde postaví, vyjdou na ulici a mluví spolu.
Lidé zjistili, že navzdory válce je potřeba žít a někdy tomu ani nevěnují pozornost. Je poplach a oni jsou na hřištích s dětmi. Ne samozřejmě všichni, někteří utíkají do sklepů, na parkoviště. A já už taky v telefonu vypnula poplach, myslím, že to nepotřebuju. Jinak by mi z toho praskla hlava.
Pokrovsk před a po | Video: Matyáš Zrno, Reuters
