Evropská komise se tento týden ocitá pod drobnohledem. Soudní dvůr EU rozhoduje o tom, zda odmítnutí zveřejnění textových zpráv mezi předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem farmaceutické firmy Pfizer porušilo pravidla transparentnosti. Tento případ, přezdívaný „Pfizergate“, může mít zásadní dopad nejen na reputaci von der Leyenové, ale i na samotné fungování evropských institucí.
V centru kauzy stojí otázka, zda textové zprávy týkající se vyjednávání o očkovacích smlouvách spadají pod veřejné dokumenty a měly by tedy být dostupné veřejnosti. Zatímco zastánci otevřeného vládnutí argumentují, že každá forma komunikace související s tvorbou politik by měla být transparentní, Evropská komise tvrdí opak.
Rozhodnutí soudu přichází v citlivém období. Von der Leyenová právě zahájila své druhé pětileté funkční období v čele Komise a čelí kritice za centralizaci moci i za ústupky v oblasti klimatické politiky. Případ tak testuje nejen právní rámec EU, ale i její důvěryhodnost v očích občanů.
Co je to „Pfizergate“?
Textové zprávy mezi von der Leyenovou a generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou byly poprvé zmíněny v roce 2021 v rozhovoru pro The New York Times. Bourla v něm popsal jejich komunikaci jako klíčovou pro uzavření smlouvy o dodávce vakcín. Kontrakt, který vzešel z těchto vyjednávání, zahrnoval nákup až 1,8 miliardy dávek vakcíny proti covidu-19, největší zakázku svého druhu v dějinách EU.
V roce 2022 podal The New York Times žalobu na Evropskou komisi, protože odmítla tyto zprávy zveřejnit. Evropský veřejný ochránce práv tehdy rozhodl, že nečinnost Komise představuje porušení správného úředního postupu. Ombudsmanka Emily O’Reillyová označila případ za varovný signál a zkritizovala von der Leyenovou za politické zatajování.
Komise nepovažuje SMS za podstatné
Kritika se stupňuje i kvůli tomu, že se předsedkyně Komise neúčastnila ani jediného soudního slyšení v této věci. Podle bruselských právníků nejsou textové zprávy natolik důležité, aby byly archivovány jako oficiální dokumenty. Na listopadovém slyšení v Lucemburku však soudci projevili výraznou skepsi vůči tomuto postoji. Ukázalo se, že zprávy skutečně existují. Komise to do té doby oficiálně ani nepotvrdila.
Jeden ze soudců dokonce kritizoval „zmatený spis“ předložený Komisí. Další pak zpochybnil, zda instituce učinila „dostatečná a pečlivá opatření“ k nalezení požadovaných SMS. Zástupkyně The New York Times, Bondine Kloostra, označila přípravu Komise na soud za „zklamání“ a upozornila, že stále není jasné, kde Komise zprávy hledala, ani na jakém zařízení byly odesílány.
Celou situaci navíc komplikuje skutečnost, že Evropský úřad prokuratury (EPPO) v současnosti vyšetřuje Komisi kvůli podezření na nesrovnalosti při uzavírání očkovacích smluv. Podle šéfky úřadu Laury Kövesiové už byli vyslechnuti někteří úředníci a vyšetřování pokračuje, nic bližšího k probíhajícímu případu však neuvedla.
Bez ohledu na výsledek soudu je zřejmé, že případ „Pfizergate“ otřásl obrazem Evropské komise jako transparentní instituce. Jak rozhodnou soudci, může změnit nejen přístup k textovým zprávám politiků, ale i to, jak budou budoucí dohody mezi EU a soukromými firmami uzavírány a kontrolovány.
