Sedmá generace slavného Transporteru po téměř roční pauze navazuje na tradici užitkových volkswagenů, kterou v roce 1950 započal dnes ceněný veterán T1. Novinka je větší, uveze víc nákladu a kromě osobní verze Caravelle nabízí i bezpočet úprav.
Když loni v létě doprodával Volkswagen poslední kusy Transporteru generace T6.1, musel trochu kvaltovat. Od podzimu už se auto nesmělo v Evropě nabízet, neplnilo totiž požadavky na kybernetickou bezpečnost. A do té už automobilka nechtěla investovat, když na obzoru byl Transporter úplně nový.
Přestávka, která tím až do dnešních dnů vznikla, jako by symbolicky ukončila jednu éru. Volkswagen po tři čtvrtě století vývoje svého nejuniverzálnějšího modelu usoudil, že jej lépe vymyslí a postaví někdo jiný. Nový Transporter sedmé generace je tedy přísně vzato převtělený Ford Transit.
Kdo byl u užitkového Volkswagenu po desetiletí zvyklý na jednu společnou platformu i designový základ pro všechny verze Téčka, musí se v roce 2025 naučit rozeznávat hned tři: Retro styl je zastoupen čistě elektrickým ID. Buzzem na podvozku MEB, pak je tu Multivan a s ním také obytná California na platformě MQB, a konečně v těchto dnech představená užitková dodávka Transporter s tradiční verzí pro přepravu osob Caravelle na podvozku T7 heavy.
Automobilka to nazývá pokrokem, a pokud jde o nový Transporter, má na podporu svého tvrzení hned několik čísel: Vnitřní prostor dodávky je větší o 10 procent, užitečné zatížení stouplo o 133 kg na 1,33 tuny. A brzděný přívěs teď může vážit až 2,8 tuny, o 300 kg víc než dřív.
I když technická stránka auta je teď výhradně v rukou Fordu, své stopy na něm zanechal i Volkswagen. Transporter se tak liší některými částmi karoserie, ale i drobnostmi v interiéru: třeba větším množství držáků nápojů, vnitřním obložením předních dveří nebo odkládací poličkou pod střechou.
Transportery sjíždějí z pásů turecké továrny v Gölcüku a Volkswagen v ní má samostatnou výrobní linku, na které si hlídá kvalitu, uvedla při středeční premiéře Mirka Cimrová, šéfka divize Volkswagen užitkové vozy. Ta zároveň připomněla, že značka má po celém Česku 87 autorizovaných servisů, což je víc, než kolika se může pochlubit „technologický partner“.
Foto: Volkswagen
K velké dodávce dobře pasuje diesel, nové Téčko nabízí dvoulitrový čtyřválec s výkonem 110, 150 nebo 170 koní. Nejsilnější verze je k dispozici výhradně s automatem, slabší motorizace mají samočinnou převodovku za příplatek.
Transporter je k mání i jako plug-in hybrid kombinující benzinový a elektrický motor, případně i jako čistě elektrická dodávka. Automobilka nabízí nespočet různých verzí a individuálních řešení, na kterých v Česku spolupracuje se sedmi úpravci.
A fantazii se meze takřka nekladou – lze si objednat třeba elektrický valník s dvojitou kabinou. Samozřejmostí jsou i verze se zvýšenou střechou, novinkou je vnitřní přepážka ve tvaru písmene L, která na úrovni druhé řady sedadel podélně rozděluje prostor pro náklad a cestující.
Užitečnou inovací je digitální zpětné zrcátko, které lze doporučit hlavně pro dodávku bez zadního okna. Caravelle lze navíc vyšperkovat takřka do podoby luxusního mikrobusu – matrix LED světla, audio Harman/Kardon nebo panoramatická střecha jsou typické příklady ceníkových lákadel, které nakonec auto prodraží klidně až ke dvěma milionům.
Foto: Volkswagen
Základní cena 846.879 Kč za verzi s nejslabší naftou se ovšem v Česku drží při zemi, což lze snadno zjistit pohledem do ceníku v okolních zemích. Bez DPH to dělá baťovských 699 900 korun včetně pětileté záruky omezené nájezdem 200 tisíc kilometrů.
