K volbám do Poslanecké sněmovny nechodí zhruba třetina lidí. Podle letošního průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou televizi je hlavním důvodem jejich neúčasti přesvědčení, že vlastně nemají koho vybrat. U řady lidí je to dáno také tím, že se o politiku prakticky nezajímají. Další nevoliči zase říkají, že by přišli hlasovat, pokud by viděli, že politici své sliby plní.
Stojí na zahradě a pozorně si prohlíží koruny svých stromů. „Mrzlo sice, snad se i tak ale letos něco konečně urodí, jablka, hrušky, švestky. Možná budou i okurky a trocha rajčat. V obchodech je to drahé, ušetřím,“ říká sedmdesátiletý Jaroslav. Celý život se na Pelhřimovsku živil rukama a nikdy si nestěžoval.
Teď ovšem zůstal sám, je v důchodu, a i když na vesnici bydlí ve vlastním domku a je zvyklý se uskromnit, má hluboko do kapsy. K volbám, parlamentním i komunálním, ale pravidelně chodí a hlas teď na podzim pravděpodobně odevzdá hnutí ANO 2011. „Každý by se měl rozhodovat podle vlastního zájmu, za mě bude hlasovat peněženka,“ vysvětluje.
Právě vztah mezi příjmy a životní kariérou na jedné straně a politickou orientací českých voličů na straně druhé přiblíží následující analýza. Ukazuje, že korelace mezi penězi a pravicovým pohledem na život funguje docela dobře bez ohledu na tvrzení, že stále větší roli hraje hodnotové a celkové civilizační ukotvení. „Voliči vládních stran na tom jsou z materiálního hlediska lépe než voliči ANO 2011, SPD či Stačilo!,“ říká sociolog a ekonom Jan Červenka. Někde mezi pravicí a dnešní „chudou“ opozicí se nachází nevoliči, skoro třetina lidí oprávněných jít k volbám. Ti existující stát vnímají jako byrokratický, pomalý a nepružný aparát, který neřeší jejich problémy.
Podle šetření agentury Kantar jsou však Češi k fungování státu a k vývoji demokracie kritičtí obecně: 81 procent dotázaných je přesvědčena, že se většina politiků zajímá více o osobní prospěch než o situaci obyčejných lidí.
Stále vyrovnaný zápas
V úvodu zmíněný pan Jaroslav si sice nemyslí, že po případném nástupu vlády ANO 2011 nastane v jeho životě mávnutím kouzelného proutku zlepšení. Přesto připomíná, že Babiš na penzisty docela myslí. Pravici, kterou tak trochu spojuje s Pražáky, nemusí. V minulosti většinou volil sociální demokraty, kteří však podle jeho názoru ztratili tah na branku. To, že je Babiš miliardář, neřeší. „Nejsem závistivý, peníze přeju třeba sportovcům i podnikatelům, lidem, kteří něco opravdu umějí,“ říká.
Jaroslav představuje typického voliče hnutí ANO 2011. To začalo jako pravicové uskupení, postupně se však posouvalo doleva. Nakonec převzalo mnoho voličů ČSSD a v domácí politice víceméně zaujalo její místo. Podle výzkumu stranických preferencí je teď nejsilnější, hlásí se k němu přes 30 procent voličů. Je široce rozkročeno a udržuje si slušnou podporu mezi průměrně a lépe zajištěnými. Hlavně se však opírá o příjmově podprůměrné a starší voliče. Penzisté mezi jeho přívrženci představují skoro polovinu lidí, čemuž odpovídá věkový průměr voličů ve výši téměř 56 let. Výsledkem podle propočtu sociologa Jana Červenky je, že voliči ANO 2011 mají v průměru příjem přes 22 tisíc korun čistého na jednoho rodinného příslušníka. O čtvrtinu méně než sympatizanti ODS. Přičemž podle analýzy ministerstva práce a sociálních věcí loni celkový průměr vycházel na 24 670 korun.
Mezi obvyklé voliče koalice Spolu, respektive ODS se zpravidla hlásí lidé, kteří se sami označují za zajištěné. Takový je i 45letý Václav, který od studií práv volí ODS. Pracuje v Hradci Králové ve výrobní firmě. Na jedné straně si někdy pohrává s myšlenkou jít za většími penězi do advokacie, v současném zaměstnání ale má nadprůměrný plat také a k tomu čas na milované cestování. S rodinou nebo přáteli projel celou západní a jižní Evropu a byl i za Atlantikem. Může proto srovnávat.
„Rozhodně se tady nemáme špatně a zasadily se o to pravicové vlády, které přicházely s novými věcmi a pomáhaly nás posouvat dopředu. Podstatný je byznys a tomu levice hází klacky pod nohy. Premiér Fiala to i teď dělá dobře, i když musel přistoupit na různé kompromisy. Neumím si představit, že v době, kdy na ekonomiku dolehla Putinova agrese proti Ukrajině, mohl postupovat jinak. Ukrajinu podporovat musíme už z vlastního zájmu, protože stojí mezi námi a Ruskem,“ tvrdí. Trochu se obává, že lidí s jeho názorem je v Česku málo. Spoléhá ale na to, že se Fialovi podobně jako v roce 2021 v posledních týdnech před volbami podaří mobilizace. A věří, že koalice Spolu, která se o jeho ODS opírá, Babišův desetiprocentní náskok stáhne.
Koalice Spolu před čtyřmi lety podle analýzy společnosti PAQ Reserch uspěla hlavně u vysokoškoláků, mladých mužů, samostatně výdělečně činných osob a obecně u lidí s vyššími příjmy. V oblibě převálcovala hnutí ANO 2011 hlavně u lidí ve věku mezi 35 a 55 lety, tedy u těch ekonomicky aktivních.
Nejde jen o peníze
Nepůjde jen o výsledek koalice Spolu, ale i Starostů. Jejich sympatizanti na tom jsou podle dat CVVM finančně nejlépe. Jejich čistý měsíční příjem domácnosti v přepočtu na jednoho člena překračuje 31 tisíc korun. Na rozdíl od ODS totiž jde o něco mladší voliče, kteří sice nenahromadili velký majetek, ale mívají díky znalosti jazyků a digitálním dovednostem dobře placená zaměstnání a kariéru před sebou. K tomu je mezi nimi minimum penzistů. Piráti, u nichž tlačí průměr dolů to, že jde také o studenty bez větších příjmů, mají v tomto srovnání asi 27 tisíc měsíčně.
Naproti tomu voliči SPD si musí měsíčně vystačit stejně jako přívrženci ANO jen s 22 tisíci. Podporovatelé SOCDEM jsou na 21 tisících a komunisté na 20 tisících. Z opozičních stran jsou „nejbohatší“ voliči Svobodných s průměrem na osobu ve výši 26 tisíc měsíčně.
Tomuto rozdělení odpovídá subjektivní hodnocení životní úrovně vlastních rodin. Tu za dobrou označuje 83 procenta voličů Spolu a 82 procent voličů STAN. U ANO a KSČM má takový pocit polovina oslovených, u SPD pouze jeden ze tří.
Ve volbách jde také o věk, obecně lze říci, že k levicovému či radikálnímu pohledu na život a politiku Češi zestárnou. Výrazně vyšší zastoupení důchodců je vidět u ANO 2011, mezi jejich voliči jich je 43 procent. U KSČM, tedy jádra Stačilo!, jich je ještě o pět procent víc. „Naprostý extrém je slábnoucí SOCDEM, tam tvoří 58 procent voličů,“ podotýká sociolog Červenka. U starších a zklamaných voličů boduje také SPD.
V případě vládních stran je jednoznačně nejstarší KDU-ČSL, kde je u voličů věkový průměr přes 53 let. K mladým stranám patří Piráti a STAN, jejichž voliči vykazují průměr 39, respektive 44 let. Výsledky posledních voleb ukazují také na sociální nůžky, které dělí mladou generaci do dvou skupin. Zatímco mladých do 34 let s vysokoškolským titulem přišlo k volbám 70 procent a nejčastěji volili STAN, mladých bez maturity, kteří často tíhnou k radikálům, dorazilo jen 48 procent.
Nemalý vliv na volební preference má i pohlaví. Ženy, kterých je v české populaci o něco více, bývají častěji mezi nevoliči a dosud nerozhodnutými. Mezi stranami výrazně inklinují ke STAN a Pirátům. Podle závěrů výzkumníků agentury STEM se k liberálně orientovaným stranám přiklánějí hlavně mladé ženy. Což je vývoj, který už před lety zaznamenali v USA. V ANO, ale rovněž v TOP 09 zastoupení žen odpovídá populačnímu průměru.
Muži jsou naopak výrazněji zastoupení mezi voliči ODS a také KSČM. Především ale u Svobodných a u Motoristů, které volí téměř z devadesáti procent muži. Pro zmíněné tři menší strany přitom nedostatek žen mezi přívrženci představuje vážný problém, který komplikuje jejich snahu proniknout do Poslanecké sněmovny.
Dělítkem je v politice vzdělání. Před čtyřmi lety volily dnešní vládní strany a Piráty téměř dvě třetiny vysokoškoláků, zatímco lidé bez maturity jen ze 24 procent. Jenomže hlasy lidí s nižším vzděláním nakonec chyběly rovněž dnešním opozičním stranám. Podle analýzy společnosti PAQ Research z kategorie lidí se základním vzděláním, kteří obvykle volí ANO a SPD, přišlo před čtyřmi lety volit jen 54 procent. Tedy o jedenáct procent méně, než jich volilo z celkového množství lidí s volebním právem. Což podle výzkumníků souvisí s nevalnou důvěrou nižších sociálních vrstev ve volby a také v demokracii.
Tajemná třetina
K volbám do Poslanecké sněmovny nechodí zhruba třetina lidí. Podle letošního průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou televizi je hlavním důvodem jejich neúčasti přesvědčení, že vlastně nemají koho vybrat. U řady lidí je to dáno také tím, že se o politiku prakticky nezajímají. Další nevoliči zase říkají, že by přišli hlasovat, pokud by viděli, že politici své sliby plní, a kdyby pocítili prospěch spojený s vládními kroky.
Nevolič z hlediska příjmů domácností stojí s 23 tisíci korunami měsíčně uprostřed mezi pravicí a dnešní opozicí, a pokud jde o věk, nejčastěji jde o padesátníky. Podle současných výzkumů si naprostá většina lidí mezi nevoliči nemyslí, že se Česko aktuálně vyvíjí správným směrem. Což podle sociologa společnosti STEM/MARK Jana Buriance vylučuje tezi, že k volbám nechodí, protože jsou spokojeni a nevyžadují žádnou změnu. Podle průzkumu české politické scéně schází pravdomluvnost, upřímnost, slušnost a vzájemná úcta.
Mezi takové rozčarované patří 49letá Helena. Žije v Praze, má vysokou školu a na volné noze nabízí poradenství na hranici mezi zdravotnictvím a sociálními službami. Slušně vydělává, i když za cenu toho, že je v práci od rána do večera. Pro politiky má jen opovržení. „Léta volím jen na komunální úrovni a i na té se stále větším sebezapřením. To, jak je nyní město rozkopané, je katastrofa a rok od roku je to horší. Celostátní politika je pak ještě větší hrůza, vždyť inflace spoustu věcí zdražila i o třetinu. Mezi Babišem a Fialou nevidím rozdíl, všem jde pouze o kariéru a jejich peníze. Opět se mluví o zvyšování daní a nikdo neřeší, na jaké nesmysly ty prostředky půjdou,“ říká.
Svérázná hra
O odtrženosti politiky od reálného života mluví rovněž zakladatel výzkumného střediska STEM a sociolog Jan Hartl. „Obojí se od sebe vzdálilo natolik, že jsou to vlastně mimoběžné světy,“ říká. Politici se podle něj věnují především výrokům protivníků a politiku redukují na osobní soupeření. „Když se však její obsah vyprázdní, veřejnost ji začne chápat jako nějakou svéráznou hru. Ta má s řešením každodenních starostí lidí a dlouhodobých problémů jen málo společného,“ zdůrazňuje. Východiskem podle Hartla nicméně není rezignace, ale naopak zvýšená aktivita veřejnosti, která politiky donutí k vyšším výkonům.
Pochybnosti o fungování demokracie Česko spojuje s postkomunistickým světem. Slavné to sice není nikde v Evropě, přesto ale je v Rakousku s demokracií a jejím fungováním spokojeno 43 procent dotázaných. V Česku jen 24 procent, na Slovensku dokonce pouze 16 a v Maďarsku 15 procent.
