Pokud koalice Spolu neuspěje v podzimních sněmovních volbách, čeká ji skoro jistě rozpad. KDU-ČSL se tak vrátí k hledání strategie, kterou řeší prakticky od roku 1989 – jak politicky přežít a zůstat relevantní politickou stranou. Lidovcům přitom hrozí, že zmizí z centrální politiky a stane se z nich síla pouze regionálního významu, soudí politologové oslovení Aktuálně.cz.
Hranice úspěchu a neúspěchu koalice Spolu je zisk 20 procent hlasů. Cokoli pod ní způsobí pnutí a tlak na její rozpad. Ostatně třeba v ODS lze podobné tendence spatřovat už nyní. A pokud Petr Fiala neuspěje, bude to znamenat konec jeho politické mise. A s pádem stávajícího premiéra přijde taky ve všech stranách hledání nové – a hlavně samostatné – politické strategie.
Jednoduše řečeno: koalice Spolu byl projekt, jehož cílem bylo porazit hnutí ANO Andreje Babiše a udělat z Fialy premiéra. Což se mu také po volbách v roce 2021 podařilo. Letos je však jeho výchozí pozice před volbami o dost složitější – mimo jiné proto, že bude skládat účty za čtyři roky vládnutí. Také proto nelze vyloučit, že z nich odejde poražená.
Lidovcům (což platí i pro TOP 09) by v takovém případě hrozil pád mezi malé politické strany, jejichž vliv na centrální politiku je mizivý. O KDU-ČSL přitom platí, že prakticky celé polistopadové období hledá způsob, jak zůstat relevantní politickou silou. V průběhu těch více než 30 let lidovci vyzkoušeli rozličné strategie, ale ani jedna z nich se neukázala být dlouhodobě efektivní.
Křesťanská strana v zemi ateistů
„O konci lidovců jako vlivného celostátního subjektu se hovoří už asi 20 let. Přesto ve vrcholné politice stále prosperují a lze říci, že i vykazují pozoruhodnou vitalitu. Po listopadu 1989 lidovci ani v nejlepší éře ve sněmovních volbách samostatně nikdy nezískali více než devět procent hlasů,“ připomíná politolog Daniel Kunštát.
A podle něj se vlastně ani není čemu příliš divit. „Jen těžko si lze představit, že strana křesťansko-demokratického typu v prostředí jedné z nejateističtějších zemí Evropy může hrát úlohu dominantní politické síly. Takovou nikdy po roce 1989 nebyli a asi ani v budoucnu nebudou,“ soudí politolog.
Platí přitom, že se její jednotliví předsedové po Listopadu odlišovali mimo jiné v tom, zda a jak stranu, respektive její kandidátky otevřít rozličným nezávislým osobnostem zvenčí. Typickým příkladem z konce 90. let budiž postupné sbližování lidovců s Petrem Pithartem. Těch příkladů však existuje více.
Poté, co po volbách v roce 2010 vypadli ze sněmovny, Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka přišli s konceptem, jehož těžiště bylo v hledání širších předvolebních koalic. Poprvé si to vyzkoušeli v krajských volbách v roce 2012, následně byla na centrální úrovni ve hře aliance se Starosty a nezávislými. Trend pak vyvrcholil před čtyřmi lety vznikem koalice Spolu.
Především pro lidovce šlo o neobyčejně úspěšný manévr, což se ale následně neodrazilo v jejich podpoře – v preferencích se už nějaký čas pohybují někde mezi dvěma a třemi procentními body. Přesto lze říci, že Marian Jurečka coby (dnes už bývalý) předseda strany dokázal to, co se nepodařilo nikomu před ním, včetně často vzpomínaného Josefa Luxe.
KDU-ČSL má v tomto volebním období 22členný sněmovní klub – tolik poslanců lidovci v novodobých dějinách české politiky nikdy neměli. Zároveň se však ukazuje, že pro ně může být koalice Spolu v jistém ohledu past. Přitom po minulých volbách získali tři pro jejich profil naprosto optimální resorty – zemědělství, životní prostředí a sociální věci.
A v žádném případě nelze říct, že by jejich ministři byli „neviditelní“. Navzdory tomu se jim zjevně nedaří oslovovat voliče mimo své pevné jádro, které se ale prokazatelně ztenčuje a nejspíš také postupně vymírá.
Základní otázka zní tedy jasně: existuje způsob, který by lidovcům zaručil politické přežití? Nebo jsou po případném rozpadu koalice Spolu odsouzeni k tomu, že se z nich stane de facto regionální formace, která sice dokáže například na jižní Moravě nebo na Zlínsku i vyhrávat různé typy voleb, ovšem jinde bude zcela marginalizována?
Polarizace společnosti klidné síle nesvědčí
Politolog Ladislav Cabada v rozhovoru pro Aktuálně.cz připomíná ještě jednu zásadní věc. A sice to, že se KDU-ČSL v české politice dlouhodobě profilovala jako nejvýraznější tzv. pantová strana – lidovci vždy byli stabilizující silou, která vyvažovala koalice a posouvala českou politiku do středových pozic.
„Jde o menší politický subjekt,“ pokračuje Cabada, „který byl schopný a ochotný spolupracovat jako minoritní koaliční partner jak s dominantní pravicovou stranou, tedy s ODS, tak i s dominantní levicovou stranou, tedy se SOCDEM. A dokonce i s hnutím ANO ve vládě Bohuslava Sobotky, tehdy bez jasné profilace,“ připomíná politolog.
Zásadní je ještě tento jeho postřeh: „Nicméně v situaci sílící polarizace české společnosti i politiky tato pozice jisté klidné síly oslabuje. To je samozřejmě dáno i jinými faktory: obecně nízkou religiozitou české společnosti, ale také dlouhodobým hledáním profilu KDU-ČSL,“ vysvětluje Cabada.
A potvrzuje, co jsme uvedli výše: „Strana v sobě zahrnovala frakce konzervativní hodnotově a liberální ekonomicky (většina odešla s Miroslavem Kalouskem založit TOP 09), frakci křesťansko-sociální, frakci hodnotově nevyhraněných pragmatiků (Cyril Svoboda). Ale také frakci s kulturně-rasistickými tendencemi a voláním po ‚pořádku‘, která by stranu směrovala na radikální pravici (Jiří Čunek).“
A Cabada v této souvislosti připomíná, že tyto frakce dokázaly koexistovat i proto, že si strana další oslabení po odchodu liberálů nemohla dovolit. „Současně ale byly v rámci aliance Spolu některé z nich potlačeny, ať již aktivně ze strany vedení, anebo selekcí kandidátů na společné volební lístky aliance,“ upozorňuje politolog.
KDU-ČSL si je podle Cabadova mínění bezpochyby vědoma, že by konec projektu Spolu mohl ohrozit její relevanci v Poslanecké sněmovně. „Tudíž – a podobně jako TOP 09 – do tohoto projektu hodně investuje. Nicméně i v KDU-ČSL existují hlasy, které volají po samostatném postupu, založeném na programové změně, ať již skutečně, anebo po tzv. návratu ke kořenům, což se týká opět Jiřího Čunka,“ dodal politolog.
Omlazení strany
Cabada má za to, že se lidovci mohou inspirovat tím, jak na jižní Moravě pracuje a s voliči komunikuje jejich hejtman Jan Grolich. „Jeho úspěšná kampaň ukazuje, že by KDU-ČSL mohla svou pozici výhledově posílit zejména refreshem, omlazením, modernizací.“
Jen pro připomenutí: Grolich na jižní Moravě v posledních krajských volbách vedl koalici Spolu. A naprosto drtivě je vyhrál se ziskem necelých 40 procent hlasů.
A když Cabada zmiňuje refresh strany, myslí tím i její program. A všímá si toho, že lidovci zčásti přenechali regionální a lokální témata Starostům a nezávislým, obecně by podle něj pro lidovce mělo být stále velkým tématem sociální tržní hospodářství a snaha o podchycení mladších voličů.
Cabadův kolega Daniel Kunštát potom připomíná, že lidovci silně profitují z formátu koalice Spolu. „Je to asi jediná strana této koalice, které z tohoto spojenectví plynou v podstatě pouze benefity. Jinými slovy, plusy jednoznačně převažují nad minusy. Což se tak úplně jednoznačně nedá říci třeba o ODS,“ upozorňuje politolog.
„Kromě faktu, že zastřešení Spolu samo o sobě umožňuje lidovcům přežívání na politické scéně bez starostí o překročení pětiprocentního kvóra, jejich parlamentní síla je díky kroužkování značně nadproporční vzhledem k jejich celostátní podpoře,“ dodává Kunštát. Což se může zopakovat i v letošních volbách. Ostatně někteří lidovci na to vyloženě spoléhají.
Podle informací Aktuálně.cz to platí například o ministru životního prostředí Petru Hladíkovi, který bude – stejně jako premiér a předseda ODS Petr Fiala – kandidovat na jižní Moravě z druhého nebo třetího místa. „Případný rozpad Spolu po letošních volbách by v každém případě pro KDU-ČSL znamenal obrovskou komplikaci, neboť samostatná existence by jim asi nezaručovala parlamentní přítomnost už hned ve volbách následujících,“ uvažuje Kunštát.
„Nicméně lidovci mají ze všech politických stran nejpočetnější členskou základnu a zejména v některých regionech také stabilní a rozvětvenou organizační strukturu. To však neznamená, že strana by vzhledem k negativním trendům ve voličské základně, například vzhledem k jejímu stárnutí, nemusela přistoupit k nějakým nutným korekturám, aby dokázala přitáhnout nové voličské segmenty,“ připomíná politolog.
Nové tváře i spojenci
A co by to mělo být? „Krátce řečeno tři věci: Ideologii, rétoriku nebo personální nabídku,“ soudí Kunštát. Současně by jim ale nedoporučoval nějak radikálně „hýbat“ s prvními dvěma aspekty. „Pokud by chtěli ve prospěch rozšíření voličského rezervoáru ustoupit od stávající komunikace ve stylu korektní klidné síly a svého ideového základu – tedy od jakéhosi uměřeného centrismu -, lidovci by přestali být lidovci.“
Co tedy zbývá? „Podle mého je to hlavně péče o personální politiku, neboť právě v době klipovité politické komunikace platí víc než kdy jindy Stalinovo okřídlené úsloví: Kádry rozhodují vše.“ Pro lidovce totiž podle Kunštáta platí totéž, co pro řadu dalších českých stran.
„Chci-li v politice současné éry uspět, musím – bez ohledu na hodnotová zabarvení a politické taktiky -, rekrutovat přitažlivý politický personál. Autentické a přirozeně komunikující osobnosti, zakořeněné v místních komunitách, ale zároveň schopné bezprostředně oslovit takříkajíc široké masy ve virtuálním světě,“ má jasno politolog.
Jeho kolega Jakub Lysek si přesto myslí, že i v budoucnu bude cestou KDU-ČSL asi vždy nějaká forma spolupráce s dalšími stranami. „Pokud nebudeme počítat Zlínský kraj, kde to nemá smysl díky síle KDU-ČSL, tak koalice dobře fungují v Olomouckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji. To jsou kraje, kde není tak vysoká religiozita, ale KDU-ČSL tam má v regionálních volbách nadprůměrné výsledky.“
Tudíž i po případném rozpadu Spolu by podle Lyska bylo pro lidovce cestou například spolupráce se STAN nebo s nějakou novou středovou a občansky založenou stranou. „Protože tu máme silnou ODS, KDU-ČSL se asi nikdy v dohledné době nestane CDU-CSU (koalice dvou křesťanskodemokratických stran) jako v Německu, tedy univerzální stranou oslovující voliče i mimo svůj tradiční religiózní segment vlastních voličů.“
Lubomír Kopeček v Fakulty sociálních studií v Brně v této souvislosti nakonec připomíná, že se lidovci zapojovali do širších koalic už za Josefa Luxe. „Čtyřkoalice, kterou tento politik inicioval, zjevně fungovala i jako nástroj, jak zvýšit politický význam lidovců. Spolu je aktuální nástroj, jak dosáhnout to samé, jen v tom lidovci na rozdíl od Čtyřkoalice hrají pouze doplňkovou roli,“ míní Kopeček. S tím, že se lidovci ani dnes patrně bez nějaké volební spolupráce s dalšími stranami neobejdou.
V tom se shoduje s Lyskem. „A netýká se to jen sněmovních voleb, ale i dalších úrovní české politiky. V krajských i obecních volbách běžně kandidují i s jinými partnery než se stranami, které jsou zapojené ve Spolu. Jejich stávající mimořádně nízkou podporu ve výzkumech preferencí bych ale nevnímal jako fatální. Jde spíš o důsledek nepopularity vlády, jejíž jsou součástí.“
Podle Kopečka lze očekávat, že kdyby byli v opozicí, byla by jejich podpora o něco vyšší, byť by s pětiprocentní volební klauzulí měli stále problém. „Příklady talentovaných mladších politiků, jako je na jižní Moravě Jan Grolich, a skvělý výsledek v krajských volbách 2024 ukazují, že nejsou ve fatální situaci. I tady je ale vidět, že jde o efekt schopnosti vytvořit širší spojenectví,“ uzavírá Lubomír Kopeček.
