Aktualizace: 1.06.2024 09:35
Varšava – Volby do Evropského parlamentu, které se v Polsku uskuteční 9. června, vyhraje Evropa, Evropané a Evropanky, řekl ČTK Robert Biedroń, polský europoslanec a jednička na varšavské kandidátce Levice, která je nejmenším partnerem ve vládní koalici. Připouští současně, že vliv protievropských a populistických sil v novém EP bude nejspíše větší než dosud. V silně katolické zemi se svého času stal prvním politikem hlásícím se otevřeně k homosexuální orientaci zvoleným do polského parlamentu. Za hlavní téma v nynější kampani do EP ale pokládá válku Ruska proti Ukrajině, která zuří v polském sousedství již třetím rokem.
„Vyhraje Evropa, Evropané a Evropanky. Vůbec o tom nepochybuji, protože většina polské společnosti je pro Evropskou unii. Poláci bývali euronadšenci, teď jsou spíše eurorealisté,“ říká Biedroń, podle kterého po 20 letech v unii polská společnost prostě dospěla a ví nejen o přednostech, ale i vadách společenství. „Myslím, že právě takoví lidé vyhrají volby,“ dodal.
V sázce je podle europoslance bezpečnost a stabilita EU a jejích členských zemí, ohrožená válkou na Ukrajině. „I kdyby to nevedlo k válce na území EU, přinese to zvýšení vlivu státu, který je vůči nám nepřátelský, tedy Ruské federace,“ říká. Dodává, že právě Kreml může za příliv dezinformací a další útoky proti EU a jejím členům. „Svědčí to o tom, že (ruský prezident Vladimir) Putin má velice špatné záměry ohledně EU a my jako EU se musíme semknout, ještě lépe se připravit a rozšířit aktivity EU do nových oblastí, jako je obrana, a spolupracovat všude tam, kde je to třeba,“ zdůraznil.
Válka Ruska proti Ukrajině podle politikova názoru bude mít obrovský vliv i na chování polských voličů a voliček v nadcházejících volbách do EP: „Skutečně si uvědomujeme, co je to za válku, přijali jsme v Polsku několik milionů uprchlíků z Ukrajiny, máme společné hranice s Ukrajinou, Běloruskem a Ruskem. Možné ohrožení vnímáme každý den. Pro hodně Poláků jsou tyto volby i o budoucnosti naší země a o zachování míru na našem území a v Evropě. Kdo jiný by to taky měl chápat, přeci pro Portugalce či Španěly není nebezpečí tak hmatatelné jako pro nás.“
Za „prokletí polské politiky“ pokládá polarizaci, která se nyní projevuje i útoky ze strany premiéra Donalda Tuska na předchůdce u kormidla moci z konzervativní a euroskeptické strany Právo a spravedlnost (PiS), že svou politikou napomáhali Putinově Rusku. Podobně PiS útočil na Tuska a jeho stranu, Občanskou platformu (PO).
„Chceme jako Levice vystupovat jinak. Ale jsou volby a z jedné i druhé strany, od PiS i od PO, se živí a stupňují emoce. Je to zbytečné, ale obě strany už 20 let využívají emoce výlučně za účelem hromadění politického kapitálu, namísto aby se soustředily na podstatu problémů,“ míní o politických rivalech. Za východisko z pasti polarizace, ve které uvázly nejsilnější polské strany, pokládá rozmanitost, a to i v podobě rozmanitějších a rozdílnějších politických názorů. „Polarizace zabíjí. Máme příklad ze Slovenska, k čemu polarizace vede,“ říká v narážce na atentát na premiéra Roberta Fica. „Polarizace zabíjí rozmanitost názorů, polarizace zabíjí všechny jiné pohledy kromě černobílého, a to je špatné pro demokracii,“ zdůraznil.
Na dotaz, zda sám jako zástupce duhového spektra není důkazem, že Polsko už není až tak ortodoxně katolickou zemí jako dříve, odpovídá, že Polsko se změnilo – ale polští politici nikoliv. „Nenávist, a to nejen vůči osobám, ale nenávist obecně je využívaná proti různým sociálním skupinám. V politice jsem i pro to, aby to skončilo. Protože i to je vražedné pro demokracii. Jsme rozmanitá společnost a měli bychom být (v politice) zastoupeni rozmanitě,“ míní.
Jako příklad, k čemu vede polarizace a nenávist, vnímá vraždu gdaňského starosty Pawla Adamowicze, kterého pokládal za přítele z komunální politiky; sám býval starostou Slupsku. „Když ustává výměna názorů, nebere se zřetel na nuance, propuká válka a válka má vždy oběti,“ říká.
Přeci jen však věří, že v Evropě a Polsku nakonec vyhraje „velká touha po míru a solidaritě, po společenství a demokracii“, koneckonců jak se sluší a patří na zemi, ve které svého času vznikla „legendární Solidarita“ jako protikomunistické hnutí a první nezávislé odbory v sovětském bloku.
