Vlci se bojí superpredátora jménem člověk i tam, kde jsou chránění — ČT24 — Česká televize

Lidé se bojí vlků víc než většiny jiných zvířat. Ale nové studie ukazují, že tito predátoři se člověka obávají ještě mnohem více.

Evropané se od malička učí bát se vlků. Tito predátoři se objevují jako padouši v pohádkách, v moderní době jako nebezpeční nepřátelé ve videohrách. Strach z bájného „velkého zlého vlka“ ale podle archeologických nálezů ovládá veřejné vnímání vlků už po tisíciletí a ovlivňuje i současné debaty týkající se konfliktu mezi lidmi a divokými zvířaty.

Nové výzkumy ale ukazují, že ve skutečnosti je tento vztah spíše opačný: vlci se bojí lidského „superpredátora“, a to i v místech, kde jsou zákonem chránění a „racionálně“ by se ho tedy neměli důvod obávat. Zajímavý experiment provedl tým profesorky LIany Zanettové z University of Western Ontario s vlky žijícími na rozsáhlé ploše v severní části středního Polska.

Národní park Tucholské bory je jádrem velkého lesa, kde v Polsku žijí vlci chránění zákonem. Vědci zde nainstalovali fotopasti s reproduktory, které při spuštění zvířetem procházejícím v blízkosti natáčely reakci zvířete na klidnou polskou řeč, štěkání psů nebo neohrožující kontrolní zvuky (ptačí hlasy). Vědci chtěli vidět, co vlky nejvíc znepokojí.

Strach z predátora

Ukázalo se, že vlci prchali až dvakrát častěji, když zaslechli zvuk lidského hlasu, než když vnímali ptačí zpěv. Nebyli v tom ale jediní, stejně se zachovala i další velká zvířata, která zde žijí: například jeleni a divočáci, kteří jsou zde pro vlky častou kořistí.

Studie tedy experimentálně prokázala, že vlci se bojí lidí, a potvrdila tak, že strach z lidí, kteří jsou převážně aktivní během dne, nutí vlky omezovat svou aktivitu spíše na noc, kdy člověka v lese potkat v podstatě nemohou.

Právě noční aktivita vlků je dalším silným důkazem toho, jak moc se lidí tato inteligentní zvířata obávají. Ve všech částech světa, kde žijí tito predátoři poblíž lidí, jsou totiž aktivní převážně v noci. Tento nový experiment potvrzuje, že důvodem je to, že vlci se všude bojí lidí. „Vlci nejsou výjimkou v tom, že se bojí lidí – a mají dobrý důvod se nás bát,“ vysvětluje Zanettová.

„Globální průzkumy ukazují, že lidé zabíjejí kořist v mnohem vyšší míře než ostatní predátoři a zabíjejí velké masožravce, jako jsou vlci, v průměru devětkrát častěji, než tato zvířata umírají přirozenou smrtí. To z lidí dělá ‚superpredátory‘,“ konstatuje bioložka.

Podle ní není tento experiment jediný, který něco takového naznačuje. Podobné údaje přicházejí z celého světa z různých výzkumů o jiných velkých masožravcích, jako jsou levharti, pumy nebo hyeny. Všechna tato silná a velká zvířata se bojí lidského „superpredátora“ víc než čehokoliv jiného.

Návrat vlků nemusí vyvolávat obavy

Vlci v současné době znovu osidlují oblasti v Evropě a Severní Americe, kde byli v minulosti vyhubeni, včetně České republiky. Logicky to vede k častějším střetům mezi lidmi a vlky. Tento nárůst setkání byl přisuzován právní ochraně, která umožnila, aby se vlci přestali lidí bát: když člověk vlky nezabíjí, neměl by predátor mít důvod se ho obávat. Nové experimentální výsledky ale ukazují, že tento předpoklad není vědecky podložený.

„Pro vlky – stejně jako pro všechna velká i malá zvířata – je strach primárně spojený s potravou, konkrétně s tím, jak se vyhnout tomu, aby se sami stali potravou při hledání potravy. Zaměření se na tento základní kompromis mezi rizikem a odměnou je zásadní,“ řekl Zanettová. „Jistota, že vlci se bojí lidí, znamená, že musíme znovu zaměřit pozornost na to, co tento strach vyvažuje, spíše než na to, jestli jsou vlci nebojácní.“

Lidé jsou jedinečně smrtící a zároveň jedineční v tom, že jsou obvykle obklopeni nadměrným množstvím vysoce kvalitních potravin. Výsledky studie jasně naznačují, že každý zdánlivě nebojácný vlk je ve skutečnosti strašpytel, který riskuje blízkost lidí, aby se dostal k našim „superpotravinám“. Skutečným problémem je podle Zanettové to, jak zabránit vlkům v přístupu k lidským potravinám.

Podíl.