Levicová koalice Nová lidová fronta (NFP) překvapivě vyhrála francouzské parlamentní volby, jestli a v jaké podobě se bude podílet na vládě, je ale zatím nejisté. Před hlasováním sice na poslední chvíli překonala měsíce trvající rozpory a sjednotila se v jeden subjekt, stále je ale vnitřně velmi nesourodá. Nejen centristické hnutí Společně prezidenta Emmanuela Macrona, které zřejmě bude s levicovou koalicí vyjednávat o vládě, ale i někteří členové Nové lidové fronty mají problém s jejím nejsilnějším členem – krajně levicovým hnutím Nepodrobená Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona.

„Jako nejsilnější síla vzešel z voleb levicový tábor. V něm je nejsilnějším krajně levicové sdružení Nepodrobená Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona, který si okamžitě po volbách řekl o premiérské křeslo a okamžitě se přihlásil k tomu, že by se měly zrušit prakticky všechny reformy, které prosadil prezident Emmanuel Macron,“ popsal analytik Českého rozhlasu (ČRo) Filip Nerad. 

Na levici se po nečekaném volebním vítězství sice slavilo, každá ze stran koalice tak ale činila „ve svém koutku“ a na rozdíl od prvního kola voleb nebylo naplánované žádné společné povolební vyjádření, všímá si web listu Le Monde. Zároveň dodává, že cesta Nové lidové fronty k vládě bude ještě dlouhá.

Vznik „za pět minut dvanáct“

Jak připomněl web listu stanice CNN, vítězná Nová lidová fronta před měsícem ještě neexistovala. Také web listu The Washington Post konstatuje, že vítězná koalice vznikla „za pět minut dvanáct“.

Ve Francii to není úplně výjimečné, politické strany se před volbami často přeskupují do různých koalic a mění jména. Například právě levicové strany v minulých volbách kandidovaly pod vedením Mélenchona v koalici s názvem NUPES.

Název v minulosti několikrát změnila i hlavní síla centristické koalice Společně, strana Obnova prezidenta Macrona, která se dříve jmenovala Vpřed! či Republika v pohybu. Pravicově populistické Národní sdružení (RN) zase neslo dlouhá léta název Národní fronta.

Hlavní silou nynější vítězné Nové lidové fronty je Mélenchonova krajně levicová Nepodrobená Francie (LFI) a její spojenci, kteří budou mít podle Le Figaro 78 poslanců, avšak pět z nich by se mohlo přidat k jiným levicovým poslaneckým klubům, a LFI tak oslabit.

Na druhém místě v rámci bloku jsou socialistické strany, které budou mít podle Le Figaro 62 až 67 poslanců, a na třetím ekologické subjekty, které budou mít až 35 poslanců. Nejmenším z velkých partnerů bloku je komunistická koalice, která si zajistila asi 15 mandátů a není jasné, zda bude moci ustavit vlastní poslanecký klub. Kromě toho působí v NFP i několik menších stran.

Radikální ekonomický program

Program této koalice zahrnuje zvýšení minimální mzdy z necelých 1400 eur (přes 34 tisíc korun) na 1600 eur (více než 39 tisíc korun), upuštění od důchodové reformy či valorizace mezd podle inflace. Chce také výrazně zvýšit vládní výdaje na zdravotní péči nebo zrušit vládní migrační reformu.

Levice chce také progresivnější zdanění příjmů nebo zastropování cen energií a základních potravin v rámci boje proti vysokým životním nákladům. Navrhuje desetiprocentní nárůst příspěvků na bydlení a slibuje do pěti let postavit dostupné bydlení pro milion lidí. Slibuje také vytvořit záchrannou agenturu pro přistěhovalce bez dokladů a usnadnit podávání žádostí o víza.

Silným tématem francouzské levice je ochrana životního prostředí, do které chce rovněž výrazně investovat. Navrhuje výstavbu vodních elektráren a větrných elektráren na moři, slibuje lepší správu vodních zdrojů, omezení výstavby dálnic nebo zákaz některých pesticidů. Navrhují také zřídit status „klimatického uprchlíka“.

Za řadou těchto radikálních návrhů stojí Mélenchonova LFI. „Pokud by se to prosadilo, tak to v podstatě zruinuje francouzský státní rozpočet. Změny, které Mélenchon požaduje, jsou v řádech stovek miliard eur, které si současný francouzský rozpočet nemůže dovolit. Francie je v současnosti třetí nejzadluženější zemí Evropské unie,“ podotkl Nerad. „Pro Francii by takto rozsáhlé reformy, které požaduje Mélenchon, byly ekonomickou katastrofou.“

Podpora Ukrajiny i obvinění z antisemitismu

Šéf LFI Mélenchon v minulosti prošel komunistickou i socialistickou stranou, pět let byl europoslancem a opakovaně kandidoval v prezidentských volbách. Právě tři Mélenchonovy prezidentské kampaně doprovázela obvinění z antisemitismu a v nedávném průzkumu uvedlo 57 procent francouzských židovských voličů, že by Francii opustili, pokud by měla Mélenchonova strana vládnout, připomněla CNN.

V zahraniční politice chce levicový blok pokračovat v pomoci Ukrajině v její obraně proti ruské agresi. V rámci Evropské unie chce reformu společné zemědělské politiky. Pozice ke konfliktu v Pásmu Gazy se ve srovnání se současnou vládou liší: levice chce propuštění rukojmí vězněných Hamásem z Pásma Gazy, ale také propuštění „palestinských politických vězňů“ a okamžité uznání palestinského státu.

Z institucionálních změn levice navrhuje úpravu systému parlamentních voleb na poměrný, zavedení institutu občanského referenda a zrušení článku 49.3 ústavy, který umožňuje vládě prosadit normu bez hlasování v parlamentu. Dosavadní menšinová vláda ho použila 23krát, což část veřejnosti nesla velmi nelibě.

Čeká Francii kohabitace?

Žádná ze tří nejvýraznějších sil v nově zvoleném parlamentu – levicová NFP, Macronovo centristické Společně ani krajně pravicové NS – nemají nadpoloviční většinu. Zatímco NFP a NS si polepšily, vládní Společně si pohoršilo.

Skutečnost, že vláda nezíská většinu v parlamentu, ještě neznamená, že nemůže vládnout. Pro její setrvání u moci stačí, že v Národním shromáždění neexistuje většina, která by tuto vládu chtěla svrhnout. Vláda totiž nežádá o důvěru, může jí být pouze vyhlášena nedůvěra.

Třeba právě Macronův tábor měl dosud jen 246 křesel, a přesto dva roky vládl. Jednak pomocí jednání s partnery o jednotlivých normách, jednak pomocí výše zmíněného článku 49.3 ústavy.

Teď, když hnutí Společně oslabilo, ale bude muset Macron zřejmě poprvé po sedmi letech ve funkci jednat o vládě s opozicí. Mohlo by se tak stát, že by Francie mohla teprve počtvrté od roku 1986 zažít takzvanou kohabitaci, tedy situaci, kdy má premiér jiný politický názor než prezident.

Možná „nepravděpodobná“ koalice

Přestože se levicová aliance a Macronovi liberálové dohodli na spolupráci a taktickém hlasování, aby zabránili vítězství Národního sdružení Marine Le Penové, hlubší koalice mezi těmito dvěma skupinami, která by vládla Francii, se zdá být nepravděpodobná, píše Politico. Komentář Le Figaro ale podotýká, že Macron nemá jinou možnost než vyjednávat s levicí.

Mélenchonova LFI sice vyloučila vládu s prezidentovými liberály, stejně tak Macronův premiér Gabriel Attal řekl, že by se jeho strana nikdy nedělila o moc s Mélenchonem. Zároveň se ale obě skupiny shodnou na neochotě nechat vládnout krajně pravicové Národní sdružení.

A jak upozorňuje na svém webu deník Le Monde, někteří členové Macronova týmu rozlišují mezi „akceptovatelnými“ socialisty a zelenými a radikální Mélenchonovou LFI. Stejně tak někteří představitelé právě socialistického a zeleného tábora dávají opatrně najevo určitou připravenost jednat pragmaticky vzhledem k možnostem prosazení jednotlivých programových bodů.

Nechtěný Mélenchon

Podle Víta Hlouška z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity je otázkou, zda se Nová lidová fronta rozklíží, nebo se semkne a bude vyžadovat zásadní ústupky. „Povolební jednání budou velice komplikovaná, protože mezi NFP a Macronovou koalicí Společně jsou jednak poměrně zásadní programové rozdíly, za druhé tam jsou poměrně výrazné politické a v podstatě i personální animozity mezi Macronovými politiky a mezi Mélenchonovou LFI, což je nejsilnější součást NFP.“

Šéf LFI Mélenchon je sice charismatický, ale nemá pro tuto funkci podporu ani všech členů svého tábora. „Záleží na tom, jestli Mélenchon potlačí své ambice, což se nepředpokládá,“ uvedl zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd. „(I) socialista Raphaël Glucksmann, který je součástí bloku Nové lidové fronty, je proti Mélenchonovi, protože podle něj extrémní levice zhoršuje image (celé levicové) koalice.“

„Prezident Macron velice dobře ví, že Mélenchon se premiérem stát nemůže, stejně jako to ví Mélenchon samotný,“ dodává politolog Michal Pink z Katedry politologie Masarykovy univerzity.

Šéf socialistů Olivier Faure uvedl, že „levice je připravena vládnout. Bude tak činit jasně a bez ústupků“. Ke jménu kandidáta podle Faurea dojde blok konsenzem nebo hlasováním. Šéfka Zelených Marine Tondelierová žádá jmenování zkušené osobnosti, která by zastávala program bloku a spojovala jeho členy. NFP má podle ní hned několik vhodných osob.

Mezi možnými kandidáty se objevilo jméno bývalého socialistického prezidenta Françoise Hollandea, který je ale pro mnohé stejně nepřijatelný jako Mélenchon. 

Další možnosti: menšinová či úřednická vláda

Pokud se žádné strany či bloky nedohodnou na trvalé a stabilní koalici, která by měla většinu, hrozí zablokování fungování státních institucí, píše Le Monde. Řešením pak může být menšinová vláda, která by pro každý projekt hledala podporu podobně jako ta dosavadní, nebo sestavení „vlády národní jednoty“ napříč stranickým spektrem.

Další variantou je úřednická vláda z nadstranických odborníků. „Ve Francii se o ní hojně diskutuje a hojně spekuluje. Už se objevila některá jména jako šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová nebo bývalý šéf ECB Jean-Claude Trichet,“ doplnil analytik ČRo Nerad.

Politolog Pink nicméně míní, že vznikne vláda Macronova tábora a levice. „Tam je pouze otázka jak,“ dodal. „Podle mého soudu může vzniknout jakási široká centristická koalice se socialisty bez extrémní levice,“ uzavřel zpravodaj ČT Šmíd.

Podíl.
2024 © Network Today. All Rights Reserved.