Velmi mě trápí vyhazov z kostela, říká „Vidlák“. Na kritice Ukrajiny ale nic nezmění

Nevím, jestli vás označovat za blogera Vidláka, když jste teď už jako předseda hnutí Stačilo! politik. Navíc jednička na kandidátce do sněmovny. Kdy začal tento váš přerod od psaní k politice?

Myslím, že nebýt mého vyhazovu z kostela, tak bych se nikdy do politiky nevrhl. To byl první impuls.

Vás někdo vyhodil z kostela? 

Ano, v Miroslavi, kde bydlím, mě vyhodili z evangelického sboru, protože jsem prý ten proruský kolaborant. Hodně mě to poznamenalo, je to věc, se kterou jsem se dodnes lidsky nevyrovnal. To mě opravdu hodně nahnalo do politiky. No a potom ještě válka na Ukrajině. Obě tyto události spolu souvisejí.

Pořád si nedovedu představit, jak někoho vyhodí z kostela. 

Blogy jsem začal psát už od roku 2012, ale po vypuknutí války v únoru 2022 jsem o této válce hodně psal a začal jsem také veřejně vystupovat na různých akcích. Řekl jsem si: „Jestli nechceš, aby to na Ukrajině skončilo šílenou katastrofou, tak jediné, co můžeš udělat, je, že už nebudeš jen potichu psát na blog, ale začneš nahlas křičet. A uděláš všechno pro to, abys byl hlasitý.“ 

Vím, že jste se postupně dostával do povědomí veřejnosti. Poprvé jsem vás potkal na Václavském náměstí, kde jsem jako novinář mluvil s účastníky protivládních demonstrací.

No a v našem evangelickém sboru na mé vystupování reagoval kurátor tak, že se do mě pustil, prý jsem putinovec, kolaborant a bezcharakterní člověk. Přestal jsem do sboru chodit, ale po několika měsících to vypadalo to, že jsme se usmířili, takže jsem přišel na bohoslužbu a přímo během ní mi místokurátor opět řekl, že jsem dezinformátor a proruský kolaborant. Zvedl jsem se, prošel středem a prásknul definitivně za sebou dveřmi.

Nepovažuji Rusko za hrozbu, tvrdí Sterzik navzdory ruským útokům 

Ale divil jste se, když často kritizujete Ukrajinu, na které Rusové zabili mimo jiné mnoho civilistů? A sám víte, že do dezinformátorů vám nadává hodně lidí.

Pro mě to ale nikdy nebyla válka, ve které bych fandil Rusku. To jsem nikdy neřekl! Nikdy jsem neřekl, že mám z této války radost nebo že se těším, až Rusko zvítězí. Od začátku jsem jen říkal, že to bude příšerná, strašná katastrofa pro Ukrajinu.

Prošel jsem si spoustu vašich textů, ze kterých je jasné, že vy prostě nepovažujete za viníka války Rusko. Od čehož se pak odvíjí to, že vás mnozí lidé u nás označují za proruského. 

Ale já se opírám o osobní, rodinné zkušenosti, moje maminka pochází ze západní Ukrajiny, já jsem se i díky tomu mnohokrát přesvědčil, že na Ukrajině je velmi silný nacionalismus a nostalgie po Banderovi. 

Není ale podstatou celé války to, že Putin se nechce smířit s tím, že by se Ukrajina rozvíjela nezávisle na Rusku? Že Ukrajinci chtějí jít cestou západní demokracie, svobody a prosperity jako občané zemí v EU?  

Ukrajinci ale nejdou cestou západní demokracie, ale poměrně vyhraněného nacionalismu. Na Ukrajině jsou stovky a tisíce ulic Stepana Bandery a Romana Šuchevyče. Dokud tomu takto bude, tak mě nikdo nepřesvědčí o tom, že Ukrajinci chtějí jít evropskou cestou.

Ale představitelé Ukrajiny i běžní lidé mnohokrát o tomto prozápadním směřování mluvili. 

Ukrajinské touhy vypadaly jinak, než jak je popisujete. Ukrajina byla rozparcelovaná mezi oligarchy, vznikla tam šílená korupce, byla to nejvíce zkorumpovaná země na světě a pro nás v Česku byli Ukrajinci hrozná „úkáčka“ na nejpodřadnější práce. Naše vnímání Ukrajiny a Ukrajinců se najednou od roku 2022 změnilo, a to proto, že se pro nás stali beranidlem proti Rusku. Najednou jsou to naši největší kamarádi, z děsných „úkáček“ se stali hrdinové. 

Mohli bychom se na toto téma bavit velmi dlouho, ale rád bych, abychom probrali několik dalších témat. Vy jste prostě kritik Ukrajiny, zatímco pro Rusko máte do jisté míry pochopení, nemyslíte si, že je hrozbou pro jiné země.

Nepovažuji Rusko za hrozbu, protože si nemyslím, že má nějaké strategické důvody zabírat Západ.

Proč ale tedy napadlo Ukrajinu, proč jí neumožnilo, aby si sama rozhodla o své budoucnosti?

Rusko by toto patrně umožnilo, pokud by Ukrajina souhlasila v minulosti s neutralitou a nemluvila o snaze být v NATO. Potom by žádná válka na Ukrajině nebyla. Kdyby byla k Rusku více přátelská, pokud by se smířila s tím, že Rusko by si nechalo Krym, mohla být Ukrajina mostem mezi Východem a Západem.

Fakt si myslíte, že by Vladimir Putin nechal Ukrajinu na pokoji?

Nevím, jak teď, ale v minulosti to možné bylo.

Vy jste nás vytvořili, řadu lidí jste odsunuli na okraj společnosti

Řekněte mi, co prožíváte, když vidíte, jak Rusko zabíjí mimo jiné velké množství civilistů? 

Je to strašná katastrofa pro Ukrajinu. Což mimo jiné ukazuje, že Ukrajina nevítězí. Tato válka není od začátku o tom, aby byla Ukrajina poražena nebo že by ji chtěl Putin zabrat, ale aby byla rozvrácena. Protože pro něj je lepší mít vedle sebe rozvrácený nepřátelský stát než sjednocený nepřátelský stát. Ukrajinu čeká po této válce ještě občanská válka. Vždyť já mám rád i ty své příbuzné na Ukrajině, kteří se zhlédli v Banderovi, je to krev mé krve. A  je mi opravdu líto, kam to na Ukrajině došlo.

Jste o svých pravdách absolutně přesvědčený, nebo připouštíte, že se můžete ve svých názorech mýlit?

 A není to jedno? Jsem o tom nějakým způsobem přesvědčený. Je to můj názor jednotlivce a jediné, co já chci a co mohu udělat, je, aby můj názor zazněl ve veřejném prostoru. A ať je tento názor podrobený zkoušce. Víc udělat nemohu. Přeji si mír na Ukrajině. Ale nezabránil jsem byť jen jednomu náboji, aby se tam nedostal. Nezasahoval jsem do vládní politiky. Jen jsem ji svým veřejným vystupováním kritizoval a dostal za to vyhazov z kostela a ze sboru. 

Divíte se ale tomu, že jste získal u části společnosti nálepku proruský? 

Můžete tvrdit, že je někdo proruský, můžete lidem nadávat do dezolátů, můžete veškerou kritiku Ukrajiny pominout, ale to neznamená, že ten problém zmizí. Odevšad jsme poslouchali kecy o tom, jak Rusům všechno dochází, jak tuto válku prohrávají, ale realita byla a je jiná. A my, co jsme koukali i na jiné zdroje a nespoléhali se jen na Českou televizi a česká mainstreamová média, tak jsme věděli, že to je u nás jen propaganda. Mnozí lidé přestali těmto informacím věřit. A bohužel, přestali v těchto médiích věřit i tomu, co je pravda.

Já jsem jako novinář naopak přesvědčený, že mnohá mainstreamová média informují pravdivě a objektivně, že dávají například prostor hostům s odlišnými názory. 

Mainstreamová média o celé řadě věcí neinformovala, vznikl tady hlad mít o dění na Ukrajině skutečně pravdivé informace. Nejenom ty, jak Ukrajina údajně stále vítězí a údajně neschopné Rusko prohrává. Proto vznikla všechna alternativní média, proto měl můj blog stále více a více čtenářů. My všichni, kdo přinášíme alternativní informace a sledujeme je, jsme v jednom houfu, ve kterém bychom nikdy nebyli, nebýt toho neustálého nadávání do dezolátů. Kdokoliv říkal něco jiného než mainstream, tak byl okamžitě agresivně označený za dezinformátora.

Ale nemáme v Česku ohromnou svobodu médií, nemají tady lidé možnost vybrat si  z velmi pestré nabídky? 

Jenže jakmile někdo nezastával většinový názor, dostalo se mu velmi drsných odsudků. Část společnosti byla takto vyhnaná na okraj. Mluvil jsem o tom se spoustou takových lidí. Zaujali nějaký názor, a teď je jedno, jestli byl dobře podložený, nebo nebyl, a dostalo se jim negativních reakcí. Naštvalo je to, zocelilo a začali se stavět na odpor. Kdyby mainstream víc „obsluhoval“ i tuto část čtenářstva, tak my jsme nikdy nevznikli. A společenská atmosféra by zřejmě nebyla tak vyhrocená, ten konflikt by byl podstatně mírnější. Tuto voličskou skupinu dnes tvoří přibližně 25 procent lidí, to už je čtvrtina země.

Můžete tvrdit, že je někdo proruský, můžete lidem nadávat do dezolátů, ale to neznamená, že ten problém zmizí, sdělil v rozhovoru Daniel Sterzik. | Foto: Radek Bartoníček

Vždycky bude ve společnosti nějaká část lidí naštvaných.  Ale nevnímáte to, že přes některé problémy se naší zemi daří, že tady žije obrovské množství aktivních, spokojených občanů, že jsme jedna z nejlepších zemí pro život?

Říkáte mi to samé, co říkali kdysi Františkovi z Assisi: „Vždyť jsme, Františku, ten náš svět tak pěkně vybudovali a ty do toho furt nespokojeně meleš.“ Vy jste si ale neuvědomili, říkám já, že kromě spokojeného stáda je už část stáda mimo. Ta si nežije dobře. Ano, já beru, něco se vybudovalo, ale za cenu toho, že stále větší a větší procento lidí je vytlačováno na okraj, nežije se jim dobře a jsou haněni za své názory. Člověk si postěžuje na svůj život a dozví se, že je kolaborant, že tím podporuje Putina, že je lůza, se kterou se nikdo nebude bavit. Za těmito lidmi chodil Ježíš. Kdyby jich bylo málo, tak já a další bychom se dávno nechytali. 

Všichni se dívali na mě. Proto jsem předsedou Stačilo! 

Jak začalo všechno to, co dnes vrcholí tím, že vedete Stačilo!, které má šanci dostat se do sněmovny a vy jako lídr kandidátky na jihu Moravy možná získáte poslanecké křeslo? 

To souviselo právě s tím vyhazovem z kostela. Kromě účasti na demonstracích jsem začal jezdit po besedách s předsedou PRO Jindřichem Rajchlem. Pořád jsem ještě neměl politické ambice. Ale když jsem se rozešel s Jindrou, protože jsem nesouhlasil s tím, jak chce dělat politiku, tak se mi v té chvíli ozvala Kačka Konečná, to bylo někdy ke konci roku 2023. Když mi představila svůj plán na vznik hnutí levicových stran Stačilo!, tak to bylo o tři řády racionálnější a zralejší, než co vymýšlel Jindra.

O vás se ale ještě v té době v souvislosti se Stačilo! téměř nemluvilo. Když se letos v polovině března objevila informace, že jste byl právě zvolen předsedou Stačilo!, bylo to hodně velké překvapení. 

„Když jsem se rozešel s Jindrou Rajchlem, tak se mi ozvala na konci roku 2023 Kačka Konečná se svým plánem. Tak začalo hnutí Stačilo!, říká Daniel Sterzik. | Foto: Radek Bartoníček

Ale já s Kačkou spolupracoval dlouhou dobu, samozřejmě ona byla tou tváří, ona loni v červnu uspěla za Stačilo! ve volbách do Evropského parlamentu. Už před těmito volbami jsme ale měli výhledy na dlouhé roky dopředu. Bylo to takového to tolkienovské: „Pokud zvítězíme v této bitvě, půjdeme vstříc větším úkolům.“ 

No ale že se stanete z blogera Vidláka předsedou možná parlamentního hnutí je pořádný skok. Jak přesně jste byl zvolen, když u této volby nebyla ani Kateřina Konečná?

Ale ona tam logicky nebyla. Protože je předsedkyní KSČM, nemohla být ještě členkou hnutí Stačilo!. Vše ale probíhalo po dohodě s ní. A když jsme řešili, kdo bude předseda, tak všichni koukali na mě. Tak jsem řekl, že jo. Myslím, že jsem schopný otupovat hroty, umím lidi spojovat, dokážu leccos spolknout, když je nějaký problém, tak se přetáhne přese mě, protože já ho odpracuji a vyřeším. 

Určitě od svých kritiků slyšíte, jak jste mohl jít do holportu s komunisty, vy, evangelík, český bratr, potomek rodu, který byl za komunistů popotahovaný. 

Ve chvíli, kdy byl zvolen Petr Pavel na Hrad, tak bylo jasné, že v naší zemi není antikomunismus ve skutečnosti žádná hodnota. Lidé, kteří před jeho volbou tvrdili, že něco jako bývalý komunista neexistuje, se s tímto bývalým komunistou pomalu objímali. Byla to od nich dříve jen taktika, kterou využívali proti určité skupině lidí.

Ale mnozí by vám namítli, že Petr Pavel se od komunismu distancoval a mnohokrát dal najevo, že je příznivcem demokratického vývoje po roce 1989.

Ale dnešní KSČM se také distancovala od chování bývalé KSČ. Kateřina Konečná nikdy nebyla členkou té minulé komunistické strany, z žádného jejího prohlášení nijak nevyplývá, že by souhlasila s komunistickými monstrprocesy v 50. letech minulého století. Nikdo ve Stačilo! s láskou nevzpomíná na tyto procesy. 

Necítíte u ní, například v porovnání s prezidentem, určitou nostalgii po období před rokem 1989?

Víte, po čem má mnoho lidí nostalgii? Po tom, že se tady stavělo 100 tisíc bytů ročně, všichni měli práci, měli podstatně větší sociální jistoty, spousta věcí šlapala. Ano, byly i problémy, ale lidé nechtěli až tak zásadní změnu, chtěli cestovat, mít západnější zboží a chtěli mít možnost si víc otvírat „zobák“. Vezměte si, že dnes je milion lidí bez zubaře, spousta lidí nemá obvodního lékaře a dětí pediatra, v řadě škol najdete několik dětí, jejichž rodiče nemají peníze na obědy pro děti. Spoustu dětí už také nejezdí na školy v přírodě, rodiče na to nemají peníze.   

Opět by to bylo na delší debatu, pojďme k současnosti, kdy říkáte, že chcete změnu systému, jak o tom mluví spolek Svatopluk. Jak by tato změna měla vypadat?

Svatopluk považujeme za naši podpůrnou strukturu. Ekonomický program nám tvoří členka Svatopluku Ilona Švihlíková, zahraniční program člen Svatopluku Petr Drulák. A změna systému je krásně provokativní název, takže se o něm hodně mluví. Což bylo účelem. Já bych řekl, že chceme určité změny v ústavě.

Jaké?

Za posledních 35 let málokterá vláda vydržela celé volební období, průměrně vydržela přibližně dva a půl roku. Tím, že máme mnohdy nepříliš akceschopné vlády, které musí dělat spoustu kompromisů, tak jsme „prodrbali“ jako země spoustu příležitostí. Našim cílem je zvýšit akceschopnost vládnutí v naší zemi. 

Vy chcete ale změnit dosavadní systém, o kterém spousta odborníků říká, že je přes všechny nedostatky nejlepší, v poloprezidentský.  

V naší zemi si lidí zvolí Poslaneckou sněmovnu a poté, na na základě většinou křehké většiny, zplodí poslanci vládu několika stran, která se ukompromisuje k smrti. Proto se díváme po nějakém poloprezidentském nebo prezidentském systému. Například v USA vládne a rozhoduje prezident čtyři roky, ať se děje cokoliv. Chceme, aby u nás bylo akceschopnější a jednodušší vládnutí, takže jsme i pro zrušení Senátu a snížení počtu poslanců. 

Kromě změny systému prosazujete referendum o vystoupení z EU a NATO. Největší strany jsou ale proti, takže těžko to prosadíte. Ale kdyby. Jak by po vystoupení vypadala naše země, jestliže spoustu odborníků varuje, že by to znamenalo ekonomickou katastrofu a velké bezpečnostní riziko?

Já bych nebyl pro vystoupení z EU, kdyby Evropská komise přestala dělat blbosti, které neustále dělá. Bohužel má příliš mnoho moci a Evropský parlament je odtržený od reálného života lidí. Mohu vás ale ujistit, že bychom referendum nevyhlašovali dříve, než bychom lidem nepředstavili, co navrhujeme místo toho.

A to je co?

Jak říká Petr Drulák, jsme pro postupné rozvolňování vazeb z EU a postupné sbližování a zpevňování se zeměmi V4, tedy se Slovenskem, Maďarskem a Polskem, a dalšími zeměmi středoevropského prostoru. Vytvořili bychom alternativu k EU. 

Nejen politici vládních stran, ale určitě i část z ANO by toto označili za příliš nebezpečné. Pokud byste se do sněmovny dostali a vládu sestavoval Andrej Babiš, podpořili byste jeho vládu?  

Nechci se k tomu moc vyjadřovat, ve vysoké politice ještě nejsem. Na takové otázky a odpovědi bude čas po volbách podle toho, jak dopadnou.

Ale co říkáte na Babiše, na hnutí ANO?

Já jeho politiku snesu. A jsem si jistý, že on bude sestavovat vládu. On bude opět hegemonem na politické scéně.

A šli byste tedy do jeho vlády, nebo byste ji podpořili jinak?

To je opravdu velmi předčasné.

Co je pro vás teď nejvíce zásadní?

Abychom udělali co nejlepší volební kampaň a získali co největší zastoupení ve sněmovně. Věřím, že se nám to podaří, mám velkou radost, že po dohodě se SOCDEM se nám podařilo vytvořit silný levicový, vlastenecký proud.

Mimochodem, do vašeho evangelického sboru stále nechodíte?

Bohužel ne. A přiznám se vám, že mě to velmi trápí. S manželkou a pěti dětmi jsme všichni do sboru chodili, víra je pro nás velmi důležitá. Teď chodí jen manželka s menšími dětmi. Vzájemně si rozumíme, ale toto má pochopitelně na rodinu vliv. 

Tak neuvažujete, že byste skončil s politikou, nebo alespoň se svým blogem? To by možná byla cesta zpět do sboru.

Určitě s tím neskončím. Jsem přesvědčený, že se snažím dělat něco, co je důležité pro naši zemi i spoustu lidí v ní.