Jan Přáda zájem o funkci potvrdil. „Máte pravdu, že taková kuloární informace existuje. Je také pravda, že je tato pozice otevřená,“ řekl redakci lékař, který aktuálně působí v pražské Všeobecné fakultní nemocnici jako porodník.
„Prozatím jsem žádnou oficiální nabídku nedostal. Pokud bych ji ale dostal, tak bych to bral jako čest. Reálně bych to zvažoval,“ doplnil.
Potenciální šéf resortu Adam Vojtěch nechtěl možného spolupracovníka komentovat. „Dokud není vláda definitivně potvrzená, nebudu k tomu nic říkat,“ uvedl Vojtěch.
Informace už ale vyvolala mezi zdravotníky pozdvižení. Zatímco podle některých by přineslo Přádovo angažmá do úřadu závan nového a svěžího větru, další za ním vidí vyhlášení otevřené války České lékařské komoře.
„Přáda totiž neodešel z postu viceprezidenta komory v dobrém. Mezi ním a stávajícím vedením je poměrně velké pnutí,“ komentoval jeho případnou nominaci na náměstka někdejší Vojtěchův spolupracovník, který si nepřál zveřejnit své jméno. Složité vztahy mezi ministerstvem zdravotnictví a komorou by se tím podle něj ještě víc rozklížily.
Jeho slovům nasvědčuje i překvapená reakce šéfa komory Milana Kubka. „O ničem podobném se nám pan doktor Přáda nezmínil. Takže o tom nevím a nebudu to komentovat,“ řekl Kubek Aktuálně.cz.
Vztahy s komorou to může i pročistit
Podle dalších odborníků by ale mohlo Přádovo působení na ministerstvu vztahy s komorou naopak pročistit. „Ten neustálý konflikt mezi vedením resortu a stavovskou organizací je zničující. Bylo by proto dobré, kdyby se konečně podařilo dojednat spolupráci,“ řekl exporadce několika předchozích ministrů Pavel Vepřek.
„Jan Přáda by to teoreticky mohl zvládnout, protože procesy v komoře zná. Vidím to proto jako dobrý tah,“ dodal.
Dosavadní viceprezident České lékařské komory Jan Přáda na sebe nejvíc upozornil před dvěma lety, když se postavil do čela protestu mladých nemocničních lékařů. „Nejsme roboti, ale obyčejní lidé. Chceme proto důstojné pracovní podmínky,“ hlásali tehdy mladí doktoři a upozorňovali na neutěšené podmínky v českých nemocnicích.
K protestu se jich připojilo více než šest tisíc. Vadily jim hlavně stovky hodin nelegálně odsloužených přesčasů a špatně nastavené postgraduální vzdělávání. Žádali i další systémové změny. Řadu z nich se ale nakonec dotáhnout nepodařilo.
