Bizarní spolupráci popsali američtí oceánologové. Zjistili, že některé druhy hlubokomořských pavouků si na svých tělech chovají kolonie bakterií, jimiž se pak živí. Nový výzkum tím odhalil úplně nové chování těchto tvorů.
Tři druhy až doposud nepopsaných hlubokomořských pavouků rodu Sericosura si na svém exoskeletu chovají kolonie mikrobů, kteří se živí metanem a metanolem. Právě tyto miniaturní organismy pak tvoří hlavní potravu pavouků – jako by si lidé nosili na zádech králíkárny.
Pavouci využívají unikátních vlastností prostředí, které obývají: žijí totiž kolem takzvaných metanových průsaků, tedy v místech, kde ze dna oceánů uniká metan. Bez přítomnosti slunečního světla a vzdušného kyslíku zde pomalu probublává a vytváří exotické ale funkční ekosystémy obývané hlavně mikroby. Metan je pro ně totiž velmi dobrým zdrojem energie, který se za miliony let evoluce naučili značně efektivně využívat.
A když je v okolí tolik bakteriální potravy, láká to i vyšší organismy: do bakteriálních džunglí a polí se tak vydávají lovit červi, mořské houby (správně houbovci – jsou to totiž živočichové) nebo mlži. A vědci tam pozorovali velké množství právě také mořských pavouků, kteří patří mezi nohatky. Jejich existence tam nejprve zdánlivě nedávala příliš smysl: podle toho, co se o nich ví, v místech nic nebylo jejich typickou potravou. A nepomohly ani pitvy – ve vnitřnostech se jim nenašly vůbec žádné zbytky kořisti.
Metoda pokus-omyl
Bez dat z pozorování v přírodě, která se v podmínkách metanových průsaků získávají opravdu složitě, se museli vědci spolehnout na experimenty. Navrhli sérii pokusů, při nichž nejprve ze tří míst na oceánském dně získali 36 exemplářů výše popsaných pavouků, objevili mezi nimi tři zcela neznámé druhy.
Pavouky pak sledovali pomocí nejmodernějších přístrojů, analyzovali jejich kompletní genom a soustředili se zejména na to, jak tito tvorové zacházejí s uhlíkem. Právě ten totiž z metanu získávají a zpracovávají ho. Ukázalo se, že exoskelet, tedy vnější kostra, pavouků byl doslova pokrytý mohutnými vrstvami bakterií ze tří čeledí, všechny se živí metanem.
A když do okolí vědci přidali odlišný druh metanu, už po pěti dnech ho našli ve velkém množství v tělech pavouků, což znamená, že se do jejich organismů dostával skrze bakterie.
Biologové provedli i nové pitvy; ty se od těch z minulosti lišily tím, že teď už vědci přesně věděli, po čem mají pátrat. A tak odhalili, kde se v tělech pavouků nachází nejvíc tohoto označeného izotopu metanu.
Dokázali tak velmi přesně rekonstruovat cestu, kudy tato výživa putuje. Zdá se, že pavouci sklízí svými končetinami metanem nasycené bakterie přímo ze svého chitinového krunýře, a pak je konzumují – stopy se totiž našly i v jejich střevech.
„Mořští pavouci se připojují k rostoucímu seznamu bezobratlých, kteří využívají mikrobiální metabolismus v energeticky chudých ekosystémech,“ shrnují výsledky autoři.
