Vědci ze Stanfordu zjistili, že dokážou upravit desítky milionů let starý proces hojení ran. Díky němu mohou – zatím na zvířatech – dosáhnout hojení ran po úrazu nebo operaci tak, že nevznikají jizvy. Pokud výsledky studie provedené na myších dokážou přenést na člověka, bude možné zabránit tvorbě jizev kdekoli na těle nebo v těle, nebo dokonce odstranit ty staré. Vědci využili trik, který je zodpovědný za přirozeně důkladnější hojení jizev v obličeji.
Může to sice vypadat, že jizvy jsou hlavně estetický problém, ale nic by nemohlo být dál od pravdy. Zjizvení totiž narušuje normální funkci tkání a způsobuje spoustu dalších problémů: dlouhodobou bolest, řadu onemocnění, a dokonce i smrt. Některé odhady říkají, že možná až 45 procent úmrtí v moderním světě nějak souvisí s takzvanou fibrózou neboli zjizvením životně důležitých vnitřních orgánů, jako jsou plíce, játra nebo srdce.
Největší problém představují jizvy uvnitř těla, ale to neznamená, že ty na povrchu nenesou žádná rizika. Například se v takové tkáni už netvoří potní žlázy ani vlasy nebo chloupky, což může být problém pro adaptaci třeba na horko. Jen jeden druh tkáně takové problémy nemá – obličej.
Není jizva jako jizva
Samozřejmě že i na něm jizvy vznikají, ale jsou mnohem menší, nenápadnější a hojí se mnohem lépe než kdekoliv jinde. Má to evoluční příčinu mnohem starší než člověk – u zvířat se na tváři shromáždily základní orgány nutné pro interakci se světem: oči, uši a nos. A tvář má také u řady druhů včetně člověka klíčovou roli v námluvách, které jsou cestou, jak předat své geny dál. Organismus si nemůže zkrátka dovolit, aby něco tak klíčového bylo poškozené.
„Obličej je nejcennější částí těla,“ shrnuje stanfordský profesor chirurgie Michael Longaker. „Potřebujeme vidět, slyšet, dýchat a jíst. Naopak poranění na těle se musí hojit rychle. Výsledná jizva nemusí vypadat ani fungovat jako normální tkáň, ale pravděpodobně přežijete, abyste se mohli rozmnožovat.“
Chirurgové již desítky let vědí, že rány na obličeji se hojí sice pomaleji, ale s menším zjizvením než zranění na jiných částech těla. Rychlé hojení ran na těle zabraňuje smrti v důsledku ztráty krve, infekce nebo omezené pohyblivosti, ale hojení obličeje vyžaduje, aby kůže zachovala svou schopnost dobře fungovat.
V těle tedy existují přinejmenším dvě cesty, jak si s jizvami poradit, ale stále není úplně jasné, jak tyto rozdíly vznikly a v čem vlastně spočívají.
Co ukázaly pokusy
Obličej a pokožka hlavy jsou z hlediska vývoje jedinečné, tkáň se začíná odlišovat už od raně embryonální fáze vývoje. Vědci v nové studii rozpoznali mechanismy v buňkách tvořících jizvy, nazývaných fibroblasty, které podporují účinnější typ hojení. Dopady podle nich mohou být obrovské, jen to nebude hned. Přenést výzkum ze zvířat na lidi může trvat celé roky.
Vědci dokázali u myší aktivovat mechanismy fungující u kůže na obličeji také u fibroblastů kolem malých ran na břiše nebo zádech. Výsledek byl, že ranky se hojily s mnohem menšími jizvami, podobně jako neléčené rány na obličeji nebo pokožce hlavy.
Autoři studie to dokázali tak, že geneticky upravily fibroblasty v těchto oblastech, aby získaly vlastnosti těch obličejových, což nebyla příliš náročná změna. Navíc stačilo takto proměnit jen některé buňky.
„Když jsme injekčně aplikovali fibroblasty, které jsme geneticky upravili tak, aby se více podobaly fibroblastům v obličeji, zjistili jsme, že jizvy na zádech se hojily velmi podobně jako jizvy v obličeji, i když transplantované fibroblasty tvořily jenom deset až patnáct procent z celkového počtu okolních fibroblastů. Změna pouze několika buněk může spustit řadu událostí, které mohou způsobit velké změny v hojení,“ popsali ve studii.
A co je zcela zásadní – tyto výsledky jsou zřejmě platné i pro vnitřní zjizvení zodpovědné za výše popsaná zdravotní rizika. Právě to je cílem dalšího výzkumu stejného týmu.










