„Trilobití Pompeje“ je místo v Maroku, kde došlo před 500 miliony k silné sopečné erupci. Ta ve vrstvách popela pohřbila spoustu obyvatel tehdejších mělkých moří, včetně trilobitů. Paleontologové teď z této lokality popsali zřejmě vůbec nejzachovalejší exemplář tohoto pravěkého tvora.
„Trilobity studuji už téměř čtyřicet let, ale nikdy jsem neměl pocit, že se dívám na živá zvířata tak jako v případě těchto,“ komentoval výsledek svého objevu paleontolog Greg Edgecombe. „Nečekaným výsledkem naší práce je navíc zjištění, že sopečný popel v mělkém mořském prostředí by mohl být bonanzou, kde se pravěké fosilie výjimečně dobře dochovají.“
Tvrdé a měkké části
O trilobitech toho víme současně velmi mnoho a současně extrémně málo. Vzhledem k tomu, že jejich tvrdý exoskelet se ve fosilní podobě velmi dobře zachoval, patří k nejlépe prozkoumaným fosilním mořským živočichům. Za poslední dvě století jich paleontologové popsali více než 20 tisíc druhů.
Ale čím více toho věda ví o tvrdém povrchu trilobitích těl, tím slabší jsou naše znalosti toho měkkého, co bylo pod „krunýřem“. Tyto měkké tkáně se totiž dochovaly mnohem hůř – vlastně prakticky vůbec. Jenže to se netýká marockého exempláře. Ten byl v okamžiku své smrti uzavřený v horkém popelu v mořské vodě, jeho tělo velmi rychle celé zkamenělo, a skončil tak zakonzervovaný podobně dobře jako obyvatelé Pompejí po výbuchu Vesuvu.
V podobě těchto „odlitků“ se skvěle zachovaly jednotlivé segmenty trilobitích těl, jejich nohy, a dokonce i struktury podobné chlupům. Vědci také našli otisky trávicího traktu trilobitů, který se po naplnění popelem rozpadl.
Výsledky jsou natolik skvělé, že vedoucí autor práce, profesor Abderrazak El Albani doporučuje další intenzivní průzkum podobných pyroklastických usazenin vzhledem k jejich výjimečnému potenciálu pro zachycení a uchování biologických pozůstatků.
Trilobiti v novém světle
Mezi nejzajímavější detaily patří objev, na který se narazilo při skenování pomocí počítačové tomografie a počítačového modelování virtuálních rentgenových řezů. Přívěsky nalezené na okraji úst mají zakřivené lžičkovité základny, ale jsou tak malé, že u méně dokonale zachovaných fosilií nebyly odhaleny.
3D sken trilobita z Maroka
Dříve se totiž předpokládalo, že trilobiti měli za dlouhými tykadly tři páry hlavových přívěsků. Ale oba marocké druhy v této studii ukázaly, že mají čtyři páry. Poprvé byl u trilobitů také zdokumentován masitý lalok kryjící ústa, jemuž se říká labrum.
„Výsledky odhalily do nejmenších detailů seskupení specializovaných párů nohou kolem úst, což nám dává jasnější představu o tom, jak se trilobiti živili. Hlava a tělní přívěsky mají dovnitř směřující baterii hustých ostnů, podobně jako je tomu u dnešních ostrorepů.“
