Před čtyřmi lety jste byl na olympiádě v Pekingu jako asistent Filipa Pešána. Milánský turnaj ale bude jiný a větší.
V Číně to bylo hlavně komplikované a omezené covidem. Hodně svázané, člověk si hry ani neužil, pořád bylo nějaké testování. Teď to bude zase fajn, navíc jsou tam po 12 letech zase ti nejlepší z NHL. Mluví se o Kanadě, ale nabití jsou i Američané, Švédové, Finové. Moc se na turnaj těším a budu toho chtít vidět co nejvíce.
Jaké šance dáváte českému týmu?
Jsem hodně zvědavý, jak bude vypadat úvodní zápas, právě proti té Kanadě. (smích) Uvidíme, jestli bohužel nebo bohudík, ale doufám, že na začátku turnaje můžeme Kanaďany nachytat. Lepší je chytit na začátku, kdy bývají vlažnější, než později, kdy se budou zlepšovat. Jinak si myslím, že velikánský úspěch by bylo postoupit do semifinále a hrát o medaili.
Při zmínce o Kanaďanech se smějete. Kvůli tomu, jak silně jejich soupiska vypadá?
Jasně, je to ohromná síla. Beru Kanadu jako favorita číslo jedna. Pochopitelně se snažím sledovat NHL, nejvíce Edmonton a Colorado, a zrovna tam má Kanada ty své dva nejlepší. Zajímá mě, jak to bude vypadat v konkurenci evropských hokejistů a našich hráčů. Jestli jsou Connor McDavid s Nathanem MacKinnonem fakt tolik odskočení a bude to znát, nebo ne.
Češi mají pouze dva obránce z NHL, nebojíte se, že nebudou fofru Kanaďanů stíhat? Navíc na malém kluzišti?
Není to jen o obráncích, útočníci jim musí pomoct a na konci bude muset stát pochopitelně výkon brankáře, jako byl třeba na mistrovství světa v Praze. Gólmany máme ale skvělé. Na rozdíl od Kanady, na téhle pozici u nich vidím malinkou slabinu. Nám se to musí sejít, kluci musí bojovat a když tam nechají všechno, myslím, že mají šanci.
Trenér Radim Rulík mluvil o tom, že důležitý bude čtvrtý zápas. V olympijském systému to znamená osmifinále, pokud Češi nepostoupí přímo do čtvrtfinále jako vítěz skupiny nebo nejlepší z druhých týmů.
Ten systém je v tom trochu specifický. Samozřejmě by se nám lépe dýchalo, pokud by se na začátek podařilo udělat Kanadu. Nebo jí sebrat aspoň bod. Mohli bychom jít za přímým postupem, ale pak je to jako na MS. O úspěchu nebo neúspěchu stejně rozhoduje čtvrtfinále.
Překvapilo vás něco v české nominaci?
Každý má nějaké svoje lidi, možná bych jedno nebo dvě jména změnil, ale trenérský tým je zkušený a ví, co dělá. Není to vždy o aktuální výkonnosti, ale i o atmosféře v kabině. Trenéři kluky znají, já bych to vůbec nechtěl více hodnotit. Vzali prostě výběr, který by si měl navzájem vyhovovat. Nejen hokejově, ale i vztahově, v šatně.
Bude to šestý olympijský turnaj s hráči NHL. Vy jste byl na dvou, v Naganu a Turíně, máte z nich zlato a bronz. Jak si toho zpětně vážíte?
Když se člověk po kariéře ohlédne, cení si toho, že mohl být na takové akci. Byla velká škoda, že to pak NHL zastavila. Ale teď to bude zase velký svátek pro všechny – pro obyčejné lidi i pro nás, kteří v hokeji pracujeme.
Vzpomeňte, s čím jste jel na svou první olympiádu do Nagana.
Tehdy hlavně s tím, aby to nebyl průšvih, protože ten jsme zažili na Světovém poháru 1996. To byla velikánská ostuda, ale myslím, že nám ve výsledku pomohla ke zlatu z Nagana. Nikdo nechtěl nic podcenit, nechtěli jsme zažít další ostudu.
A jak na vás dýchla olympijská atmosféra?
Na každého dýchne a každý si to užívá po svém. Už jen ta olympijská vesnice, tam je to vždycky hezké. Vím, že kluci se sem tam šli podívat na jiné sporty, ale já jsem v Naganu ani Turíně z té vesnice nevylezl. Byl to stadion a vesnice, myslel jsem jen na hokej. Přece jen zápasy jdou rychle za sebou a člověk musí odpočívat. Na ostatní sporty jsem se díval v televizi.
Letos si velká část týmu mohla přímo na stadionu užít slavnostní zahájení her. U toho jste někdy byl?
To měli kluci speciální. Doufám, že si to užili a teď zabojují o co nejlepší výsledek. (úsměv) Já jsem měl tu možnost v Pekingu, ale i tam jsem jako asistent raději odpočíval. V Naganu to nešlo, přilétali jsme na poslední chvíli, a nebyl jsem na zahájení ani v Turíně.
V Miláně se v týdnech před olympiádou řešila Arena Santa Giulia, staveniště kolem ní nebo dlouhá docházková vzdálenost hokejistů do šatny. Bylo to před 20 lety podobné?
V Turíně bylo podle mě všechno nachystané, taky v Japonsku to bylo hezké. Stísněné je to vždycky, protože je tam hodně týmů. Člověk si musí zvyknout, udělat si pohodu. Po téhle stránce pomůžou i kustodi. Tohle jsou věci, nad kterými jako hráč neuvažujete.
Když jsme u Turína, trochu kuriózním momentem tam bylo, jak jste se v zápase s Finy vrhnul na Jarkka Ruutua, který nečistě trefil Jaromíra Jágra.
(smích) Bylo to v nějakém zápalu boje. Něco se na ledě stalo a šel jsem Jardovi pomoct. Nevím, jestli jsem to se svou postavou měl dělat, ale v tu chvíli se mi to zdálo jako nejlepší reakce. Byla to spontánní situace, která vyplynula ze hry.
Dlouhé roky šéfujete extraligové Plzni, která se aktuálně vyhřívá na třetím místě tabulky. O to více si v pauze můžete užít olympiádu?
Pochopitelně je to takhle lepší, ale olympiádu bych si užil stejně. Je jednou za čas, beru ji jako velký svátek a těším se nejenom na hokej. Hodně mě zajímá taky biatlon.
