Americký viceprezident J. D. Vance vyvolal značný rozruch svým proslovem v Mnichově. Pro mnohé bylo překvapivé, že ačkoli se konference týkala bezpečnosti, hodně času věnoval svobodě projevu. K tématu se pro Aktuálně.cz vyjádřila profesorka z New York Law School a bývalá dlouholetá prezidentka Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU) Nadine Strossenová.
Proslov viceprezidenta J. D. Vance byl kritizován za to, že Evropě vnucoval americký pohled na svobodu projevu. Vnímáte ten rozkol?
Myslím si, že základní rozkol není mezi Evropou a Amerikou, ale mezi lidmi, kteří více důvěřují svobodě a demokracii, a těmi, co mají strach a hledají nějaký typ kontroly. Zdráhám se použít pojem „autoritářský“, neboť to zavání extrémními režimy, jako je fašismus a komunismus, proti kterým jsme dlouho bojovali. Ale není pochyb o tom, že zde máme sklon lidem nakazovat, co by měli a neměli slyšet, protože je to nebezpečné podle těch, kteří jsou zrovna u moci.
Věra Jourová ale říkala, že by se Evropa měla ohradit proti Vanceovu peskování. Souhlasíte?
Víte, mnozí kritici tvrdili, že Vance v Mnichově „poučoval“ Evropu. Opakovaně jsem si četla jeho slova a on nic takového vůbec neudělal. Stejně tak jako já říkám, že mezi Evropou a USA není velký rozkol v otázkách svobody a demokracie, tak to přesně řekl i on. Neustále používal slovo „my“, mluvil o sdílených výzvách na obou stranách Atlantiku a apeloval na nás všechny, včetně obyvatel Spojených států, abychom svobodu projevu uvítali a nebáli se jí.
Komentátorka televize CBS kritizovala Vance s tím, že to bylo velice necitlivé, protože historicky v Německu byla „svoboda projevu použita jako zbraň ke spáchání genocidy“. Není tohle fér poznámka? Ostatně USA nikdy nezažily hrůzu holokaustu…
Pokud jde o historii Německa, tak komentátorka projevila žalostnou neznalost a zmatenost. U nás se hodně diskutovalo o tom, jak to vlastně myslela. Jedna interpretace byla, že svoboda projevu existovala za nacismu, což nemůže být dál od pravdy. Jiní měli za to, že tvrdila, že se Hitler dostal k moci kvůli svobodě projevu před jeho nástupem. A to také do velké míry není pravda.
Co máte na mysli?
Ve Výmarské republice byly nenávistné projevy velice tvrdě trestány, a to i podle největší židovské organizace té doby, která pravidelně podávala podněty k trestnímu stíhání a občanskoprávním žalobám proti nacistům, mimo jiné kvůli antisemitismu. Mnozí nacisté byli stíháni a opakovaně vězněni, dokonce i sám Hitler měl zakázáno veřejně mluvit po dlouhé období v mnohých městech v Německu. Jak víme, tyto cenzurní zásahy nepotlačily sdělení a naopak ho zesílily, přilákaly pozornost a posílily soucítění veřejnosti s nacisty. Jde o typický efekt zakázaného ovoce. To bylo bohužel vcelku předvídatelné.
Jak to má Německo dnes?
Současné Německo má velmi přísné zákony proti nenávisti – a podívejte se na konstantní příval antisemitských a antiimigračních projevů. A nejen projevů, ale i nenávistných činů, násilí a vražd. Je tedy zřejmé, že přísné zákony nestačí k potlačení hlavního problému. Cenzura totiž nevykoření základní diskriminační a nenávistné myšlenky. Podle mnohých odborníků situaci dokonce zhoršuje.
Chápu to dobře, že by podle vás měla být nenávist chráněna svobodou projevu? S tím by hodně lidí nesouhlasilo…
To, že je nějaká myšlenka nenávistná nebo nenáviděná, není dostatečně dobrý důvod pro cenzuru. Potlačit ji můžeme v určitém kontextu, kde hrozí přímou a bezprostřední újmou. Například záměrné vybízení k násilí nebo cílené obtěžování, šikana či zastrašování. Ale na pouhou myšlenku je třeba reagovat protiprojevem, přesvědčováním anebo ignorováním – jakoukoli strategií, která je nejúčinnější v boji proti takové myšlence.
Tohle je přístup, který je dlouhodobě zavedený ve Spojených státech, avšak identický argument používají lidskoprávní aktivisté v Evropě a jiných částech světa. Potlačování projevu je totiž přinejmenším neúčinné a přinejhorším kontraproduktivní, pokud jde o boj s nenávistí.
Platí to i pro projevy našich nepřátel? Rumunsko nedávno zrušilo volby kvůli hybridnímu vlivu proruských influencerů na sociálních sítích… Jak vidíte hrozbu dezinformací?
Stejně jako v případě nenávistných projevů, tak i dezinformace mohou být potenciálně škodlivé. Chráníme projev po celém světě právě kvůli jeho síle, která může škodit i prospívat.
Ale zdůrazňuji tady to slovo „potenciálně“, protože my lidé, díky bohu, nejsme bezbranné automaty, které ovlivňuje každá věc, kterou slyšíme. A tady je zásadní, aby demokratické vlády důvěřovaly vlastním lidem a daly nám nástroje, jako je přístup k informacím, k myšlenkám, k technologiím, abychom mohli třídit pravdivé informace od nepravdivých.
Nemá tuhle roli alespoň zčásti plnit vláda, případně sociální sítě?
Když jednou dáte vládám anebo technologickým gigantům moc, aby sloužily jako strážci bran a chránily nás před dezinformacemi, tak vytvoříte velice nebezpečnou věc. Studie neustále ukazují, že jakákoliv moc proti dezinformacím či misinformacím je pak nakonec užívána k potlačování hlasů, které kritizují politiku vlády. Častokrát paradoxně znesnadňují cestu k pravdě. Jak řekl jeden mudrc, každá velká pravda začala jako hereze.
Vraťme se k Vanceovi a Trumpově administrativě. Říkají, že podporují svobodu projevu, ale nevím, zda to myslí vážně. Například nedávno zakázali vstup do oválné pracovny reportérům z Associated Press, protože použili spojení „Mexický záliv“, ne „Americký záliv“. Existují další podobné příklady. Jak nahlížíte na současnou administrativu?
Vnímám ji podobně jako jiné, které jsem zažila během své dlouhé kariéry. Dá se to shrnout ve větě: „Svoboda slova pro mě, ale ne pro tebe.“ Každý prezident měl nějaké pozitivní iniciativy týkající se svobody projevu a nějaké negativní. A Trump nebude výjimkou.
Myslím, že Vanceův projev byl vynikající, pokud jde o propagaci hodnot svobody slova. Takže to je důležité plus. Nicméně jiná rozhodnutí a činy, které Trump podnikl, jdou úplně opačným směrem. Jde o restrikce u toho, co se může vyučovat a co může být v knihovnách na veřejných školách, a dokonce i na univerzitách, především u důležitých témat týkajících se rasy a genderu.
Tohle ospravedlňuje jak?
Trump říká, že bojuje proti indoktrinaci, a to zní dobře. Ale pak protežuje jiné hodnoty, které se naopak ve školách učit musí, například vlastenectví. Takže je proti indoktrinaci, ale jen pokud zrovna nejde o hodnoty, v které sám věří. Trump také podporoval změnu ústavy, aby mohl zakázat pálení americké vlajky.
Ráda poukážu na pozitivní příklady, jako byl Vanceův proslov, ale rozhodně musíme být ostražití jinde. Mimochodem, už se připravují žaloby kvůli prezidentovu pošlapávání svobody projevu…
Jak hodnotíte současnou situaci?
Znepokojuje mě, že svobody, které byly v mnohých zemích vybojovány teprve nedávno a za které mnozí lidé položili život, si dnes necháváme dobrovolně sebrat skrze lhostejné podvolení se. Nicméně Ameriku a Evropu spojuje partnerství, které upevnily dvě světové války 20. století, a totalitní síly nacismu a sovětského komunismu byly mnohem větší hrozbou než měkké formy autoritářství, kterému čelíme dnes. Nad minulými nepřáteli jsme dokázali zvítězit. To mi dává velkou naději, že budeme vítězit i nadále a vrátíme se ke sdílenému závazku chránit svobodu projevu.
Nadine Strossenová je přední odbornicí na problematiku svobody projevu. Působí jako profesorka práva na New York Law School. Je autorkou mnoha publikací, včetně knihy Nenávist: Proč se jí bránit svobodou slova, ne cenzurou. Byla také dlouholetou, a ve své době nejmladší, prezidentkou Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU). Je zakládající členkou hnutí Feministky pro svobodu projevu (Feminists for Free Expression).
